Restaurace - testy a srovnání, 4. série

Jídlo

9. 1. 2013

Po první a druhé řadě byla třetí řada jiná, protože jsem nechodil do restaurací, ale vařili mi kamarádi. Se čtvrtou řadou se zase vracíme do známých kolejí.

Úvod

Třetí série byla výjimečná, vařili mi kamarádi a teď se opět vracíme do známých kolejí vyjetých první a druhou řadou. Na čtvrtou řadu mám naplánováno rekordních dvanáct podniků k navštívení.
Vymyslel jsem si i šílenost v podobě divoké karty, abychom navštívili i nějaký podnik, kam bychom se jinak vůbec nemuseli dostat.

Co za restaurace nás čeká?
- Cowboys - degustace Grand restaurant festival
- Mood - hamburger
- The Tavern - hamburger
- Riccardo - těstoviny
- Grosseto - těstoviny
- Klášterní šenk - české
- divoká karta - Pivnice pod Petřínem - necháme se překvapit
- Concordia - těstoviny
- Kulaťák - české
- U Topolů - kachna
- Vila Kajetánka - uvidíme
- Katsura - japonské
- Bohemia Bagel - hamburger
- Lokál - české
- shrnutí - shrnutí čtvrté série


Cowboys - degustace Grand restaurant festival

Cowboys

Co očekávám na začátku této série


Původní plán: Hamburger jsem ochutnal v mikrovariantě na loňském Prague Food Festivalu a skutečně si mne získal tím, že při zakousnutí každá vrstva náplně vypustila svou intenzivní chuť. Plná verze stojí 365Kč, takže si dva nedám. Doufám, že budou výborné, ale bojím se, abych nebyl zklamaný jako favority v druhé sérii.

Nový plán zní: Restaurace Cowboys se objevila mezi restauracemi nabízejícími degustační menu v rámci Grand restaurant festivalu, celé degustační menu se skládá ze tří chodů a jednoho nápoje a stojí 600Kč na osobu. Konkrétně se jedná o Tatarák na dva způsoby z tuňáka a lososa, Striploin steak s Bernskou omáčkou, brokolicí a domácími hranolky, Americké palačinky s bio javorovým sirupem a borůvkami. Cena je opravdu vysoká, ale na všechny tři chody se těším a očekávám, že v takhle vysoké kvalitě jsem je ještě nejedl.

Prostředí

- Restaurace sídlí v Nerudově ulici, tedy hned pod Pražským hradem, takže si myslím, že na nejlepším místě v celé ČR. Při vstupu vás uvítají na recepci, odeberou kabátky a odvedou přímo k vašemu stolu, tak to mám nejradši. Interiér restaurace je zpola tvořen klenutým cihlovým stropem a zpola moderním dřevěným obložením a podlahou. Stoly mají bílé ubrusy a sedačky mají potahy z řekl bych nějaké imitace kozí kůže s krátkou srstí. Nad hlavami se nesou velké lustry se stínítky, lustrů ale není mnoho tak se kamarádovi stalo, že si vrhal vlastní stín do talíře, což je nepříjemné, protože si jídlo nemůžete užít naplno. Každé místo má připravené dvě sady příborů (předkrm a hlavní jídlo), dvě sklenice (voda, víno) a látkový ubrousek. Prostředí je nádherné, hosti v restauraci jsou samí slušně vypadající lidé převážně v oblecích případně turisti vysoké úrovně. Jediným drobounkým kazem na kráse, kterého jsem si všiml, bylo mírně uštíplé dno mé skleničky, které ale nijak nebránilo použití ani nebylo nebezpečné a dost lidí by si toho asi ani nevšimlo.
kamarád - Restaurace se nachází na exkluzivní adrese, interiér je príma. Já měl trochu smůlu, neboť jsem si sedl tak, že jsem sám sobě vrhal stín do talíře, což je nic moc. Celkově bych ale řekl světla tak akorát, například když to srovnám se Štěpánem, kde byla prostě tma v celým lokálu. Bohužel jsem nenavštívil záchody, které o úrovni podniku hodně napoví.

Obsluha

- Setkali jsme se se třemi obsluhami. První nás uvítal, ověřil rezervaci a uvedl nás na místo. Druhý byl náš číšník, nejspíš se staral o všechny hosty s degustací Grand restaurant festival, a třetí byla servírka obsluhující vedlejší stůl. Zvláštní bylo nejednotné oblečení, protože první byl v obleku, druhý v černém roláku a servírka měla bílou košili. Náš číšník byl velmi milý, jen trochu drmolil, tak jsem mu občas nerozuměl. Všechna přinesená jídla nám představil a čas od času se ptal, jestli je vše v pořádku a na případná další přání. Úplně ukázkové.
kamarád - Věnoval se nám chlapík, který byl přiměřeně úslužný. Ani příliš vlezlý, ani nevšímavý, takže ideál. Komunikaci s autisty zvládal s profesionální grácií.

Jídelní lístek

- Již první obsluhující nám při usazení ke stolu dal několik karet s výběrem. Jednalo se o jídelní lístek, nápojový lístek a ještě nějaký lístek. Všechny byly laminované, takže se výborně četly i jim určitě slušně dlouho vydrží. Vzhledem k tomu, že jsme přišli na degustaci v rámci Grand restaurant festivalu, dostali jsme ještě papírovou nezalaminovanou kartu s jídly, které nás čekají.
kamarád - Nic mě nenapadá, řekl bych, že v cajku.

Jídlo

- Měli jsme dostat "Tatarák na dva způsoby z tuňáka a lososa, Striploin steak s Bernskou omáčkou, brokolicí a domácími hranolky, Americké palačinky s bio javorovým sirupem a borůvkami, třetinku minerálky + malé pivo nebo víno". Chvíli po usazení nám bylo nabídnuto pití, dal jsem si perlivou Mattonku, kamarád pivo. Pak to trvalo na můj vkus trochu déle, než začaly chodit předkrmy. Nejprve jsme dostali předkrmy, které v rámci menu nebyly uvedené. Prvním byly dva maličké lívanečky s jakýmsi krémem z kysané smetany, na tom byl kaviár a kousíček kopru. Kaviár byl zážitek, nikdy jsem jiný než ten ze skleničky za 30Kč neměl, tyhle kuličky byly hodně velké a celkově dobré. Druhým neočekávaným předkrmem byly kousky rozpečené bagety a asi tvaroh s pažitkou, byl krásně jemný a bagetky ještě teplé. Pak už přišly na řadu jídla, která jsme očekávali. Dva druhy tataráku byly servírované na domácích bramborových chipsech a nesly kousek řeřichy. Lososový tatarák byl smíchaný s pažitkou a ležel na pomazánce s řekl bych citronem, tuňákový měl nudnější chuť a jeho pomazánka byla s křenem. Tento předkrm byl celkem malý a zas tak moc mne neoslovil. Hlavním jídlem byl striploin steak (nízký roštěnec) s bernskou omáčkou, brokolicí a domácími hranolky. Navíc talíř obsahoval dva obalované smažené cibulové kroužky a nějakou zelenou rostlinku, kterou se mi nepodařilo identifikovat. Steak jsem si na číšníkův dotaz poručil medium rare a také jsem ho tak upravený dostal, legrace byla, že steak přišel se zapíchlou "medium rare" cedulkou z dřívka jako mají třeba zmrzliny. Hranolky byly velmi pěkné, ale na můj vkus zase málo udělané, mám je rád křupavé. Cibulové kroužky byly dobré, nebyly mastné. Brokolice byla tuším nějak zlehka ogrilovaná, ale celkově byla jen trochu upravená, takže byla téměř syrová, byla ale dobrá, takže mi i trochu nezvykle tužší konzistence nevadila. Bernskou omáčku neznám, byla dobrá, dělala na mne dojem trochu sýru, ale nevím, mohlo jí být víc, protože od půlky steaku už jsem ho neměl v čem namáčet. (Tak prý bernská omáčka je z octa, vína, žloutků, másla, cibule, estragonu, citronu, pepře a soli.) Steak samotný byl výborně udělaný a rušila jen jedna část, kde maso z části bylo přirozeně obalené kusem nějaké blány. Porce byla dost slušná, čekal jsem menší. A nakonec přišel dezert, což byl lívanec s kysanou smetanou, čerstvými kanadskými borůvkami, kompotovanými lesními borůvkami, lístky meduňky a troškou javorového sirupu. Na lívanci mne překvapilo, že nebyl vůbec teplý. Nejdřív mi vadilo, že těsto nebylo moc sladké, ale postupně jsem k němu začal přidávat ovoce a smetanu a vše krásně hrálo dohromady. Jen meduňka na mne zase zaútočila, tu jsem vůbec neocenil. Celkově jsem při jídle měl pocit, že nejím zas tak velké porce a měl jsem dokonce trochu hlad, ale když jsme se dali z restaurace na cestu domů do kopce, pochopil jsem, že jsem se najedl dost.
kamarád - V plánu byl jeden předkrm, nakonec se z toho vyklubaly tři. První neočekávaný předkrm sestával z metamegamini palačinčičky s kysanou smetanou a kaviárem, což byl velmi dobrý rozjezd. Druhý starter byla bagetka s tuším pažitkovým "pomazánkovým máslem", což byl prostě takový standardní předkrm. Očekávané vnadidlo spočívalo v domácím chipsu s rybím tatarákem. Chipsy byly dva, byly potřeny smetanovým křenem a na jednom byl losos, na druhém tuňák. Losos byl parádně vyladěný, tuňák nebyl špatný, ale kvalit lososa nedosahoval, byla to taková lepší řepa. Hlavním chodem byl striploin stejček s domácíma hranama, bernskou omáčkou a cibulovými kroužky. Stejček jsme si poručili v medium rare mutaci a našemu přání bylo vyhověno. Kromě zmíněných složek byla na talíři ještě brokolice, kterou jsem při prvním kontaktu hodnotil jako příliš al dente, ale nakonec jsem se s ní celkem smířil. Omáčka byla fajn, mohlo jí být víc. Hranolky byly po obvodě křupavé, uvnitř prostě standardní brambora. To nemám moc rád, jsem radši, když to celé křupe. Cibulové kroužky byly fakt najs, slušnej křupot žádnej olej. Stejček byl báječnej a v poctivém množství, akorát se jím v jednom místě táhla nepříjemná flachsnička, ale to možná vyplívá ze striploinovitosti, nevím. Celkově na mě to jídlo bylo poměrně studené. Neříkám, že to byl psí čumák, ale o něco teplejší to být mohlo. Coby dezert se servíroval lívanec s kysanou smetanou, marmeládoidními českými borůvkami a velkými kanadskými borůvkami "ve variantě fresh". Celé to bylo zakápnuto javorovým sirupem. V kysané smetaně byla skořice. Jak nemám moc rád skořici, tak tady mi chutnala, protože jí bylo decentně a hodila se do toho. Lívanec mohl být klidně teplejší. Kdyby bylo na mně, dal bych si radši kopu kysanky, borůvek a sirupu a bez lívance bych se obešel.

Výkon-cena

- Menu stálo 600Kč na osobu, obsahovalo v zásadě tři předkrmy, hlavní jídlo, dezert, slušné množství minerálky a jedno malé pivo nebo víno. Cena je tedy vysoká, ale když započtu umístění restaurace, vnitřní prostředí, perfektní obsluhu a perfektní chuť každého jídla, nemám nic proti. Dokonce množství jídla mne až příjemně překvapilo, čekal jsem především masa v hlavním jídle menší porci. Na stálém jídelním lístku mají jídla cenu řekněme okolo 400 až 500Kč, takže normálně tam s předkrmem, dezertem a nápojem můžete nechat klidně 1000Kč za osobu, což už je úplně mimo pro mne akceptovatelnou hranici. Cenu za poměr cena-výkon si tedy tato restaurace odnést nemůže, ale pokud náhodou budete v Praze s nějakými cizinci nebo budete chtít pořádně oslavit nějakou příležitost, je tohle podnik, který doporučuji.
kamarád - Festivalové menu bylo za svou cenu myslím v pohodě. Běžné ceny jídel u Kovbojů jsou dost mimo kategorii, ve které se standardně pohybuji.

Závěr

Líbilo se mi tam, moc mi tam líbilo, takže asi v nějaké z dalších sérií se vrátím na ten hamburger.

Klady
+ krásné prostředí a perfektní obsluha
+ velmi dobré jídlo

Zápory
- cena


Mood - hamburger

Mood

Co očekávám na začátku této série


Jak se nám Cowboyové přetransformovali z hamburgeru na steak, zdá se mi, že je hamburgerů v této sérii málo. Na poslední chvíli tedy ještě dva podniky přidávám.
Prvním přidaným nebude nikdo jiný než restaurace Mood, vítěz Brewsta's Burgers 2012.

Prostředí

- Restaurace sídlí na Koněvově ulici na Žižkově, což není zrovna klidná ani pěkná adresa, ale uvnitř je krásný klid. Na vstupních dveřích nás uvítal celkem ledabylý papír s informací, že vyhráli Brewsta's burger 2012. Uvnitř je vidět, že si s designem vyhrál nějaký profesionál, vše je sourodé a dává smysl. Bez nadsázky se jedná o nejhezčí moderně vybavenou restauraci, ve které jsem kdy byl. Na každém místě je připravená sklenička, příbory a ubrousek. V době po třetí hodině odpolední bylo v restauraci celkem prázdno, mimo nás asi jen další dva stoly.
kamarádka - Prostředí bylo naprosto ukázkové. Shodli jsme se na tom, že by restaurace měla hostům poskytovat dostatek světla, prostoru, příjemnou nebo žádnou hudbu, hezky upravený stůl a schopné číšníky. Dostali jsme vše. Mood se nachází na bohužel na docela nešťastném místě na Žižkově, centrum města by mu slušelo víc. Je to ale krásný prostor. Stoly jsou jednoduché, barevné prostírání, barevné doplňky a celý prostor ještě trochu rozšiřuje zrcadlo na zdi. Trochu děsivá byla dekorace na zdech, kde visely velké fotografie lidských úst v různých úsměvech či grimasách, nakonec jsem si ale zvykla a bylo mi tam fajn. Celou atmosféru dokreslovala velice příjemná hudba, která se ale člověku nevtírala a vytvářela velice příjemné pozadí.

Obsluha

- Velmi příjemný číšník, pro kterého nebyl problém žádná změna v jídlech (přidat slaninu nebo hamburger bez hranolků). Několikrát přišel, jestli máme nějaké přání a jestli je vše v pořádku. Po mém druhém hamburgeru se vtipně zeptal, jak mi chutnal dezert.
kamarádka - Profesionální. Včas nám nabídnul jídelní lístky, ptal se, zda je vše v pořádku i uprostřed jídla, což na mě působí dojmem, že se starají o zákazníkovu spokojenost a je mi to i příjemné. Jediná piha na kráse by mohlo být rozlití ledového čaje při servírování, ale měl to chudák plné až po okraj, a tak se to dalo očekávat. Samozřejmě se profesionálně omluvil a stůl otřel.

Jídelní lístek

- Design podniku nacházíme i v jídelníčku, je čistý a přehledný. Tvrdší papír přeložený na třetiny, nápojový a vinný lístek je obdobný na kartě zvlášť.
kamarádka - Již jsem ho měla nastudovaný z domova a prakticky jsme byli rozhodnutí. Naším cílem byl hamburger, tudíž na ostatní jídla se nemělo cenu ani dívat, ale když jsem se sem tam podívala, tak se mi sbíhaly sliny. Ceny byly trochu vyšší, ale kvalita tomu rozhodně odpovídala. Jinak byl lístek přehledný, speciální na jídlo, nápoje a víno.

Jídlo

- Jako nápoj jsme si oba dali domácí ledový čaj. Byl opravdu výborný, byl málo cítit čajem, byl hodně citronový, hodně sladký a hodně mátový. U jídla jsem dost dobře věděl, do čeho jdu a i jsem byl předem rozhodnutý, že si do Classic burgeru nechám přidat slaninu. Bylo příjemné, že přidání slaniny bylo zdarma. K hamburgeru dostanete v ceně i misku domácích hranolků, tedy smažených bramborových spirálek, to je příjemné zpestření, byly celkem dobře usmažené. Také dostanete mističku majonézy a flašku kečupu. Oboje jsem s hranolkami ochutnal, ale moc na tyhle chutě nejsem. Byli jsme dotázáni, jestli chceme hamburger propéct medium, souhlasili jsme. Donesený hamburger byl ale spíš well done, jen na pár místech byl medium, to je škoda, byl kvůli tomu celkem málo šťavnatý. Chuť byla výborná, možná trošku slanější. Jako druhý hamburger jsem si poručil variantu s BBQ omáčkou a řekl jsem, že to klidně může být bez hranolků. Hamburger jsem skutečně dostal bez hranolků (ale za cenu jako s hranolkami). BBQ omáčka na mne byla moc sladká, takže spíš rušivá, doporučuji Classic burger.
kamarádka - Cíl zněl jasně; ochutnat hamburger s titulem nejlepšího burgera v Praze. Oba jsme chtěli ten samý, já bez slaniny, hostitel si poručil ještě slaninu (na účtu byla za 0,00 korun, to bylo příjemné gesto). Příprava byla velice rychlá a naservírovány nám byly dva Burgery, propíchnuté špejlí s miskou hranolek, které mi moc chutnaly. Měly netradiční tvar a mám dojem, že byly obalené v nějakém tenounkém těstíčku, moc dobře chutnaly. Burger byl klasický, tedy s rajčetem, salátem, cibulí (červenou), masem a plátkem chedaru. Asi bych si raději dala cheesburger, ale ten v nabídce nebyl. Maso jsme si objednali medium, ale ne všude bylo udělané medium, občas bylo trochu více propečené, ale bylo moc dobré, šťavnaté, ani trochu suché či slané či cokoliv jiného. Houska byla opečena, asi na grilu, a tak nebyla ani trochu gumová, ale křupavá. K pití jsme si oba objednali domácí ledový čaj, ten byl vynikající. Plný limetek, máty a cukru. Mňam mňam.

Výkon-cena

- Třetinka ledového čaje za 60Kč je dost, byl opravdu dobrý, ale i drahý. Hamburgery se pohybují kolem 230Kč včetně hranolků a jak už jsem říkal, přidanou slaninu do Classic burgeru máte zadarmo. Celkově jsem za dva nápoje a tři hamburgery platil 820Kč.
kamarádka - Výkon byl téměř 100%. Cena byla maličko vyšší, pořád se mi zdá, že za hl. jídlo, pokud není nějaké speciální, je přes 200,- hodně. Nicméně dokážu to oželet, pokud je výkon stejně tak vysoký jako cena a to tady rozhodně byl. Možná že 60,- za 0,3l domácího ice-tea je trochu hodně, ale aspoň si s tím dotyčný musel dát víc práce než s 0,25 coca-coly, která leckdy stojí klidně 50,-.

Závěr

Klady
+ pěkné prostředí
+ dobré jídlo

Zápory
- žádné


The Tavern - hamburger

The Tavern

Co očekávám na začátku této série

- Podle komentářů to vypadá na velmi kvalitní hamburgery často srovnávané s Black Dog Cantinou. Ceny jsou přijatelné, tak čekám, že si dám dva a zajím to domácím browniesem, ať je to Black Dogům co nejpodobnější.

Prostředí

- Hned jako první musím zmínit, že je v podniku šero až tma, proto vypadají fotky tak, jak vypadají. Celkově je to v Taverně hrozně pěkné, styl bych přirovnal ke Cowboyům, restaurace má klenutý strop v suterénu domu u Riegerových sadů. Na druhou stranu se ale rozhodně potýkají se stísněnými prostory a provizoriem, které je jasně vidět. Topení v restauraci zajišťuje propanová lampa a jídla jsou servírována tak, aby nevznikalo zbytečně žádné nádobí, které by bylo potřeba mýt. Hlavní jídlo přišlo v plastovém košíku s nějakým voskovým papírem a dezert jsem dostal na talířku, s ubrouskem navrchu.
kamarád - Prostředí je to pěkné a útulné, což o to, leč pro šeroslepce celkem fatální. Do lokálu jsme vstupovali za nesmělého soumraku a opouštěli jej za hodně pokročilého soumraku, avšak na nasvícení restaurace neměl úbytek světla za okny žádný efekt. Výsledkem bylo, že při našem příchodu byla v hospodě viditelnost na dolní hranici únosnosti a při odchodu těžce za ní. Dalším charakteristickým znakem je relativní stísněnost. Málo místa je nejen na place, ale asi i v bekstejdži, protože jídlo servírují tak, aby museli mýt pokud možno co nejméně nádobí.

Obsluha

- Restaurace se nese v méně formálním stylu, takže náš číšník (tipuji spolumajitel) měl na sobě tuším mikinu s kapucí. Podle mne se nejedná o vyučeného číšníka, ale na druhou stranu jsem neměl vůbec žádný problém, byl příjemný. U piv objednaných do 18:00 byla výrazně nižší cena, což jsme se dozvěděli až od číšníka při objednání piva, nikde tato informace předem uvedena nebyla.
kamarád - Asi v normálu, příjemný pingl, reagoval i na vtípek, který si na něj hostitel nachystal.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je shodný s tím, který mají na internetu, což je ideální. Samotné lístky mají zalaminované a leží na stole a slouží vlastně i jako prostírání. Ke konci návštěvy jsme si všimli asi tří dalších položek mimo zalaminovaný lístek, tyto položky byly na kartonku nalepeném na držáčku tácků pod pivo, opravdu nás nenapadlo tam apendix jídeláku hledat.
kamarád - Na internetu visící jídelák leží na stole coby prostírání. Denní nabídka byla napsaná jednak na tabuli nad barem, jednak byla nalepená na chlívku na pivní tácky, stojícím na každém stole. Umístění na stole bylo dost nenápadné a nevšimli jsme si ho. Taky tam možná byla uvedena informace, že před šestou je pivo za polovic, to už si přesně nepamatuji.

Jídlo

- Oba jsme si k hamburgerům objednali hranolky, přesněji tedy "Tav mix" a byly to různé bramborové kousky hozené do friťáku, takže hranolky, měsíčky brambor, různé mřížky atd. Porce byla vydatná a na můj vkus byly hranolky udělané přijatelně dobře, přestože určitě ne ukázkově.
První jídlo bylo jasné, v rámci srovnání jsem si dal Bacon cheddar burger. V zásadě byl dobrý, po dlouhé době jsem dostal dobře medium udělaný burger. Velkým problémem ale dle mého názoru je velikost burgeru uvnitř. V Taverně používají za základní jednotku 115g burgery, zatímco jinde je standardem pořádný 200G burger.
Nebyli jsme tedy ještě úplně najedení a chtěli jsme také ochutnat něco dalšího, tak jsme si dali Lokal Burger Tower of Power (tedy Lokal Burger s dvojitým masem) a Blue Smoke burger (zauzený burger, nějaká niva a karamelizovaná cibulka) a každý z nás snědl půlku od každého. Tower of Power měl konečně správné rozměry a správné množství masa. Kdybych se chtěl v Taverně najíst, dal bych si tohle. Měl ale také nevýhody, tou první a pro mne zásadní byl rozpuštěný eidam na povrchu, který se při ukousnutí sousta táhnul a nakonec se utrhnul a ten cancour se vám přilepil na bradu. Druhou nevýhodou je podle mne dost nudná chuť, protože v hamburgeru není nic zajímavého, jen ledový salát a rajčata.
Posledním ochutnaným hamburgerem byl Blue Smoke. Zpočátku jsem se ho celkem bál, protože jsem si říkal, že ta niva bude moc intenzivní, ale mé obavy se naštěstí nenaplnily. Nivu jsem prakticky vůbec necítil. Zato karamelizované cibulky byla v hamburgeru opravdu silná vrstva, asi stejné množství jako masového burgeru. Celková chuť byla mírně nakyslá a překvapivě dobrá.
Vzhledem k tomu, že Taverna je často srovnávána s Berounskými Black Dogy (kde jsem shodou okolností byl dva dny před návštěvou Taverny), nemohl jsem si odpustit ochutnání místního brownie, protože Black Dogovskou čokosmrt považuju za jeden z nejlepších dezertů vůbec. V Taverně jsem dostal čtvereček odhadem o trošku menší, měl na sobě dva velké kusy vlašského ořechu. Chuť nebyla špatná, ale rozhodně ne taková, že bych sem kvůli brownies chodil.
kamarád - Už si přesně nepamatuji názvy burgerů a všechny složky jednotlivých kousků, takže přihodím spíše svůj globální dojem. Myslím, že hambáčům v Taverně škodí především skutečnost, že obsahují pouze asi stogramovou placku masa. Maso je dobré, ne že ne, ale prostě je to jen taková malá placička. Z toho plyne, že bůhvíjakou šťavnatost a opojení z pocitu, který se dostaví při zakousnutí do pořádného kusu mleté krávy, nelze v Taverně očekávat. Docela tristní je i to, že když si objednáte hambáče s dvojitým masem, čeká vás nikoliv dvousetgramový macík, nýbrž dva stogramoví bohoušci plácnutí na sobě. Nejvíc mi asi chutnal burger s modrým sýrem, který byl nosem celkem cítit, avšak chuťově nikterak agresivně nerušil. Kromě toho na sobě měl poctivou vrstvu karamelizované cibule, která přišla k chuti. Všechny hambáče posouvala směrem výš moc dobrá žemle, avšak "nedostatek" masa je nekompromisně stahoval zpět k zemi.

Výkon-cena

- Ne, že byste se ze 115g burgeru nenajedli, ale za 185Kč bych čekal 200G burger, 115g je málo a nepovažuji ho takhle za výhodnou koupi. Bacon cheddar burger stál 185Kč, porce hranolek 45Kč, 0,25l coly za 30Kč (u té skleničky si nejsem jistý, jestli se navíc nejednalo o 0,2l), pivo před 18:00 za 20Kč, jinak za 36Kč, brownie za 30Kč, blue smoke burger za 159Kč a Tower of power za 179Kč. Celkově jsem za dva lidi se dvěma burgery každý zaplatil 930Kč. A to je hodně, to je hrozně moc na to, že žádnou částí jídla jsem nebyl vystřelen na měsíc a množství pro syté najezení bylo až ze dvou hlavních jídel. Celkem to vychází jakoby na 350Kč za hlavní jídlo a to za normálních okolností nejsem ochotný dát.
kamarád - Nic moc. Samozřejmě, není to špatné, ale za ty prachy... Abych to vsadil trochu do kontextu, mám pocit, že na Urale je hambáč k mání tak za dvoutřetinovou cenu a nějaký monstr rozdíl v chuti fakt nevidím. Snad jen ta houska je v Taverně výrazně nadprůměrná. Srovnání s Black Dogem je úplně mimo. Cena stejná, chuťově to je nebe a obrovský dudy.

Závěr Jestli někdo říká, že Taverna je lepší než Black Dogs cantina v Berouně, tak buď dostal jiné jídlo než já, nebo Black Dogy nikdy nenavštívil. Taverna mne jídlem ani trochu neokouzlila.

Klady
+ pěkný interiér

Zápory
- dost špatný poměr cena-výkon
- prostírání


Riccardo - těstoviny

Riccardo

Co očekávám na začátku této série

- Vůbec nic o této restauraci nevím. Při pohledu do jídelníčku vidíme pohodové pražské ceny 110-160Kč, takže by se mohlo jednat o zajímavý poměr cena-výkon.

Prostředí

- Restaurace se nachází blízko Letenského náměstí hned v ulici s tramvajemi, což zajišťuje dobrou dostupnost MHD. Mohli byste se bát hluku tramvají, ale já jsem je vůbec nevnímal. Interiér je malovaný, hodně obložený dřevem a světlo zajišťují decentní kované lustry. Se světlem to není takový problém jako v Taverně, ale i tak se bojím, že v noční době bude v podniku při nejlepším šero.
kamarád - Exteriér restaurace je v celku obyčejný, ale povedený. Rozhodně neodradí. Interiér restaurace je velmi pěkný. Zaujala mě hezká kombinace dřeva a barev. Do restaurace vcházelo denní světlo přes velká okna. Shodli jsme se, že za tmy by byla v restauraci docela tma, ale to nás, jakožto odpolední návštěvníky, netrápilo. Dovnitř občas doléhal hluk od projíždějících tramvají, ale nic příšerného. Trochu mi vadilo nahlas hrající rádio, respektive rádio obecně - playlist nějakých třeba i italských songů by byl pohodovější.

Obsluha

- Přišli jsme v hluché době mezi obědem a večeří a mimo nás byly v restauraci jen asi dva obsazené stoly. Servírka byla u našeho stolu okamžitě po usazení a nabídla nám jídelní lístek. Objednal jsem si minerálku, ptali se, jestli jemně perlivou, řekl jsem, že normálně perlivou, dostal jsem jemně perlivou... Servírky byly velmi příjemné, rychlé a jedna mne rozesmála, když na mou otázku, jestli můžeme zaplatit, řekla e-h (prostě takový ten souhlas bez slov, těžko se to píše).
kamarád - Přišla mi bezchybná. Milá, profesionální a velmi rychlá. Jedna servírka ke konci, když jsme se chystali zaplatit, ze sebe vydala něco jako "ehmmmme", ale to mi nevadilo, spíš to bylo vtipný :-). Druhá servírka byla poměrně pohledná a to je vždycky bonus.

Jídelní lístek

- Jedná se o klasický lístek z tvrdého papíru přeložený na třetiny. Trochu zvláštně mají horní polovinu lístku věnovanou pizzám a spodní polovina obsahuje ostatní nabídku. Každé jídlo má své číslo, ale servírky neumí podle čísla jídlo objednat, tak se do lístku musí samy dívat. Proč tam ta čísla tedy mají?
kamarád - Nabídka je rozmanitá a obsáhlá. Jídelní lístek je přehledný, a tudíž naprosto alright.

Jídlo

- Plánem pro srovnání tří restaurací čtvrté série je ochutnat Spaghetti alla Carbonara a Lasagne al Forno/Bolognese. Na carbonary jsem samozvaný expert, celkem dlouho jsem zjišťoval, jak se dělají v Itálii, a tento recept jsem několikrát vařil, takže mám v oku a jazyku, jak by měly chutnat. Lasagním zase nasadila laťku kamarádka z třetí řady. Objednali jsme si tedy oboje a v půlce jídla jsme si je vyměnili, abychom ochutnali oboje.
Začal jsem lasagnema. Přišly v rozpálené zapékací misce, měly tvar čtverce a po stranách oválné misky byly nějaké tekutiny, levá část vypadala na asi především bešamel a pravá část asi na rajčatovou vrstvu. Samotné lasagne byly pokryté krásnou vrstvou křupavého sýra neznámého původu. Řekl bych, že to eidam nebyl, ale neměl k němu daleko. Naštěstí nebyl gumový, tak mi nevadil. Chuť byla dobrá, na mne možná trochu moc rajčatová a zase bych přidal trochu masa.
Další na řadu přišly carbonary, které už přítomností smetany a vína upozorňovaly, že to nebudou pravé carbonary. Dobře, budu tedy ignorovat, že v carbonarách má být jen žloutek, parmezán a slanina a budu hodnotit jídlo, co jsem dostal. Vzhledově bylo velmi pěkné, výhradu bych měl k tomu, že špagety nebyly ve své plné délce, ale byly přibližně poloviční. Asi líný kuchař nechtěl čekat, až se mu ohnou do hrnce, tak je zlomil vejpůl a hodil je tam rovnou. Druhou výhradu bych měl k vůni jídla. Jsem na čich velmi háklivý a v těchhle carbonarách mi něco smrdělo. Nedokázal jsem ale určit, o co šlo, jestli o slaninu nebo smetanu nebo o nějaký zbytek vína. Chuť samotný byla velmi dobrá, jejich carbonary ve mně zahučely jako bych nejedl dva dny. Pak ale zase přišel mírně hořký ocas.
Celkově byla obě hlavní jídla mastnější. Lasagně nejspíš použitím nějakého tučnějšího kupovaného mletého masa a carbonary kvůli té smetaně.
Jako dezert jsem zvolil klasiku v podobě domácího tiramisu. Bylo opravdu velmi dobré. Část piškotů byla nasáklá v Amarettu nebo něčem takovém. Navíc porce byla štědrá.
Všimněte si, jak úplně trpí touhou jídlo ozdobit něčím zeleným. Tím si mne nezískali, jen jsem lístečky odkládal.
kamarád - Italské restaurace moc neznám, většinou si dám Hawai, ale obě jídla, které jsme si objednali, mě překvapila. Porce byly veliké a velmi chutné. Lepší lasagne jsem v životě nezkusil.

Výkon-cena

- Minerálka za 32Kč, čaj za 33Kč, lasagne za 144Kč, carbonary za 126Kč, tiramisu za 65Kč. Pití je v pořádku, hlavní jídla jsou taky pražská dobrá cena a jen to tiramisu ve srovnání třeba s carbonarama je trochu dražší, ale na druhou stranu bylo bezchybné, takže nemám nejmenší problém. Za dvě osoby jsem platil 420Kč.
kamarád - Naprosto přiměřená, vzhledem ke kvalitě by mohla být i vyšší. Za dvě jídla, dvě pití a desert jsme dostali naúčtováno 400,-

Závěr

Uvidíme, jak se předvede Grosseto, které bude asi o něco dražší, ale na druhou stranu by mohli hlavní jídla zvládnout lépe.

Klady
+ pěkné prostředí a příjemná obsluha

Zápory
- nedodržení tradičního receptu Spaghetti alla Carbonara


Grosseto - těstoviny

Grosseto

Co očekávám na začátku této série

- Moje nejoblíbenější italská restaurace. Pizzy mají dokonalé, ostatní jídla jsem ochutnal snad jen jednou, vždy bylo vše dokonalé. Proti Riccardovi tu jsou asi o 30Kč dražší, ale to je zanedbatelná cena za záruku dokonalosti.

Prostředí

- Přestože jsme přišli v 16:30, tedy přesně mezi obědem a večeří, byla restaurace skoro obsazení. Restaurace je vyhlášená, takže přijít na oběd nebo večeři bez rezervace je sázka do loterie. Restauraci dominuje střední část, kde na očích všem dělají kuchaři pizzy a rovnou je pečou v kamenné peci. Restauraci bych rozdělil na dvě části, hlavní se nachází v kamenné části a další část je dřevěná plně izolovaná přístavba (tuším, že to je kuřácká část restaurace). Ta dřevěná část byla k restauraci přistavěna před několika lety, aby Grosseto bylo schopné pokrýt stále narůstající zájem hostů. Všechny stolečky mají připravené příbory na ubrousku a skleničku. Kamarádce se obzvlášť líbily rolety, které umožňují zatáhnout okna úplně.
kamarádka - kljhlkjhkljhkljh

Obsluha

- Po příchodu se vás ujme obsluha a usadí vás ke stolu. Pak šlo všechno jako na drátkách, dokonce až tak rychle, že jsem si ani nestihl vyfotit jídelní lístek. Objednáno jsme měli úplně hned a po hlavním jídle nám byl nabídnut dezert a káva.
kamarádka - kljhlkjhkljhkljh

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je ve formě čtvercového tlustšího sešitu v kroužkové vazbě. Mají oddělený dezertní lístek, takže po hlavním jídle už vám nemusí nosit celý velký jídelák, ale přinesou vám jen malé papírové desky velikosti přibližně A5.
kamarádka - kljhlkjhkljhkljh

Jídlo

- S kamarádkou jsem se domluvil, že si dáme špagety alla carbonara a boloňské lasagne. Kamarádka si objednala boloňské špagety, ale neřešil jsem to a já jsem si dal lasagne.
Po objednání hlavního jídla vám obsluha přinese několik krajíčků krájeného pizza chleba a bylinkové máslo. Dostali jsme 5 krajíčků, ale řekl bych, že množství dělitelné počtem hostů by bylo rozumnější. Jedná se o velmi příjemný předkrm.
U lasagní mne překvapilo, že jsem je nedostal čerstvě udělané v zapékací misce, ale byl to takový vykrojený čtverec v talíři. Evidentně mají hotový nějaký plech lasagní a pak jen vykrajují a ohřívají. Určitě bych víc ocenil čerstvý výrobek s křupavou kůrčičkou. Na stůl jsme dostali misku plnou strouhaného parmezánu, což bylo velmi příjemné a značně jsem jím lasagně dochutil. Konzistence lasagní byla taková trochu měkčí a chuť dobrá, ale nikterak výjimečná.
Porce hlavního jídla byla poctivá, ale ze srovnávacích důvodů jsem si objednal ještě tiramisu. Oproti Riccardovi bylo několik rozdílů. V Grossetu se jednalo o vykrojený kus na talíři proti poháru u Riccarda, Grosseto vede. Krém byl hutnější, Grosseto vede. Piškoty nebyly dodatečně ochucené, Riccardo vede. V Grossetu stálo 89Kč, u Riccarda 65Kč, Riccardo vede. Kdyby mělo Grosseto stejně dobře ochucené piškoty, jasně by vyhrálo, takhle se jedná o pro obě strany kvalitní remízu.
kamarádka - kljhlkjhkljhkljh

Výkon-cena

- Minerálka 34Kč, špagety 135Kč, lasagne 175Kč, tiramisu 89Kč. Cena pití byla přiměření, špaget taky. Lasagně mi připadaly zbytečně dražší než by napovídal zbytek. Tiramisu bylo drahé, ale kvalitní. Celkově jsem za dva lidi platil 490Kč, což mi přijde v pohodě. Běžně do Grosseta chodím na pizzu, jíž je opravdu velká porce a ceny se pohybují kolem 140Kč, což je cena v příjemném prostředí a s příjemnou obsluhou opravdu bezvadná.
kamarádka - kljhlkjhkljhkljh

Závěr

Grosseto je zajímavým příkladem restaurace, která je úspěšná, chová se ukázkově ke svým hostům a přitom není drahá, řekl bych, že ideál restaurace v ČR. Trochu mne zklamaly ty lasagne, protože jsem čekal super zážitek, místo toho byly spíš průměrné. Takhle Grosseto můžu s klidem doporučit na pizzu, ale na těstoviny si mne ještě bude muset získat.

Klady
+ poměr cena-výkon hlavních jídel (obzvlášť pro pizzy)
+ příjemné prostředí i obsluha
+ velmi dobrý předkrm zdarma

Zápory
- žádné


Klášterní šenk - české

Klášterní šenk

Co očekávám na začátku této série

- V této restauraci už jsem kdysi byl, ale tehdy jsem byl nějak nemocný, tak si zážitek ani trochu nepamatuji. Restaurace je laděná do staročeského stylu. Trochu mi leze na nervy tahle vnucovaná staročeskost v jazyku použitém při psaní jídelníčku. Ale na jídlo se moc těším. Ceny jsou už i na mne nadprůměrné (řekněme 250-350Kč za pořádné hlavní jídlo).

Prostředí

- Jedna z nejzajímavěji umístěných restaurací, kam jsme se zatím v rámci testu restaurací podívali. Nachází se ve dvoře Břevnovského kláštera. Interiér restaurace je laděný do příjemného staročeska, interiér je dřevěný, zdi jsou opukové a v čele místnosti hoří oheň v krbu. Opět bych se zastavil u osvětlení, se kterým jsem osobně problém neměl, protože jsem seděl přímo proti světlu, ale dva stoly vedle už bych se tmou skoro bál. Však to taky vidíte na fotkách, jak už jsou do oranžova.
kamarádka - Příjemná restaurace přímo v areálu Břevnovského kláštera, styl bych označila za rustikální: dřevo, kámen, krb (i s ohněm). Na stropních trámech byly nějaké popínavé kytky, kola od vozu, cepy, lucerny apod., na stolečcích kovové svícínky. Když jsme přišli, bylo spíš prázdno, ale na všech prázdných stolcích byla cedulka rezervace, a taky se restaurace během večera slušně zaplnila. Bylo tam spíš přítmí, ale zrovna u našeho stolu byla lampička, takže v poho.

Obsluha

- Klasické schéma s obsluhou, která se vás ujme hned při vstupu a uvede vás až ke stolu, kde vám předá jídelní lístky. Kamarádce navíc odebrali kabát a pověsili ho na věšák. U jídel nám doporučili vhodnou přílohu. Ale asi už teď musím zmínit příhodu, kterou si mne úplně nakonec opravdu znepřátelili. Když jsem řekl, že chci zaplatit, přinesli mi krabičku s účtem. Platit jsem měl 645Kč, dal jsem dovnitř 700Kč a krabičku odložil stranou, aby bylo jasné, že už jsem platbu vyřešil. Po chvíli přišel číšník a zeptal se, jestli už krabičku může odnést. Řekl jsem, že ano, a to bylo naposledy, co jsem o ní slyšel. Opravdu hodně mne naštvalo, že mi krabičku nepřinesli zpátky s vrácenými penězi, abych si mohl odebrat peníze, které jim nechci dávat jako dýško. A udělat to mají, i kdybych platil 1999Kč dvoutisícovkou. Obecně dávám dýško malé, protože si myslím, že každý obchodník má cenu svých služeb znát a za tu cenu je nabízet. Osobně bych tedy dýško nedával žádné, ale když už to v naší zemi je zvykem, tak na nějaké desetikoruny nahoru zarovnávám. Takhle bych jim z 645Kč dal 660 nebo 670Kč, ale určitě ne 700.
kamarádka - Byli tam tuším 3 mládenci, všichni v uniformní šedé košili a tmavých kalhotách, hned po příchodu jsme byli usazeni, číšník mi odebral a pověsil kabát a dostali jsme lístek. Objednávku na pití jsme myslím zadali u jiného číšníka a přinesl nám ho pak zas jiný. Celkově se u nás vystřídali 2 nebo 3 různí lidé. Celkově na mě působili sympaticky a profesionálně, až na konci si to pokazili při placení, o čemž se jistě hostitel rozepíše podrobněji.

Jídelní lístek

- Už jsem říkal, že jídelní lístek mají laděný do staročesky vulgárního duchu, který mi není příjemný. Vybírat z kategorie "Masa kus pro bečkáře obžerný" mi opravdu není příjemné. Ale třeba to někoho baví. Samotné provedení jídelníčku se mi velmi líbilo. Jednalo se o velké kovové plato s papíry připevněné zboku do listovací podoby.
kamarádka - Jídelní lístek byl normálně tištěný na papíře a navíc podložený kovovou podložkou, na mě to působilo trochu jako plech do trouby. Řazení bylo standardní, na začátku obědové menu, pak stálá nabídka řezaná podle velikosti porce a přítomnosti či nepřítomnosti masa, pak pití. Celé to bylo psané rádoby staročesky včetně citátů z moudrých knih, či co. To je trochu mimo můj vkus, nechápu, proč nenapíšou normálně „kachní prsa“, ale né, to by nebylo stylový, budou to „prsa z kačice, co na rybníku pod klášterem plula“. Stejně nevěřim, že kuchař tu kachnu sestřelil ráno nad rybníčkem. Ale budiž, každý pochopí, co to je za jídlo a někoho to třeba i pobaví.

Jídlo

- Nejvíc mne překvapilo, že jsme zdarma dostali bochníček domácího chleba a čtyři bobky dvou domácích pomazánek. Chleba byl perfektní, úplně čerstvý a měkoučký. První pomazánku bych identifikoval jako rozemletá škvarková a druhá byla nějaká tvarohová s tuším pažitkou, obě byly dobré. Pro dva lidi byla porce předkrmu opravdu velká a po jeho snězení jsem se už skoro cítil sytý. Moc tenhle tah nechápu - dají mám předkrm zadarmo (jejich ztráta) a nedáme si pak kvůli tomu dezert (nemají zisk). Ale z pohledu hosta paráda.
Už předem jsem si řekl, že si dám "Obpečený koleno vepře s divokýma višněma". Čekal jsem, že se višně budou na jídle podílet mnohem víc, když jsou přímo součástí názvu, ale byl jsem zklamán. Višně v malém množství v podobě jakési marmelády byly jen v mističce spolu s hořčicí a křenem. To nechápu. Jsem snad jediný, kdo chce mít chutě oddělené? Proč si do hamburgeru dávat kečup, hořčici i majonézu dohromady, vždyť to vůbec nedává chuťový smysl. Proč mršit zajímavé višně tím, že se z půlky promíchá s hořčicí a v půlce zbytku jsou strouhance křenu? A zbytek oblohy mi taky připadal přebytečný, kyselá okurka, kyselé cibulky, kozí rohy, bílé i červené zelí. Proč takové zmatení chutí?
Ale zpět ke kolenu. Z dvou třetin bylo opravdu parádně opečené, kůže se dala křoupat a byla krásně opečená. Z poslední třetiny byla ještě vláčná, což nemám rád. Vnitřní maso bylo upečené ukázkově, úplně se rozpadalo. Porce byla (hlavně po monstrózním předkrmu) tak velká, že jsem si jí nesnědené asi dvě třetiny nechal zabalit a ještě doma následující den povečeřel.
kamarádka - Vybrala jsem si králičí stehno na smetaně se špekovými knedlíky. Během čekání na jídlo jsme dostali jako pozornost podniku bochníček chleba a k tomu 2 různé pomazánky, škvarkovou a lučinovou. Chleba byl čerstvý a výborný, z pomazánek lepší ta škvarková. Docela nás to zasytilo, a to ještě měl přijít hlavní chod. Králíka byla slušná porce. Maso bylo chuťově moc dobré, u kosti trošku růžovější, ale ne syrové, a aby králíka někdo náhodou nepodezíral ze suchosti nebo dokonce dietnosti, byl pro jistotu ještě prošpikován slaninou. Knedlíky byly taky výborné, rovněž plné špeku, žemlové kostičky akorát na skus, příjemný chuťový akcent petrželky. Smetanová omáčka byla klasická jako ke svíčkové, ideálně hustá i ochucená, v dostatečném množství. Na můj vkus možná ždibec slanější, ale já solím hodně málo. K pití jsem si dala nealko pivo, točený Platan. Pro pivaře mají v nabídce několik druhů, kvasnicové, pšeničné, i přímo z klášterního pivovaru, dokonce speciál 20°. Tak třeba příště ochutnám.

Výkon-cena

- Malé nealko pivo 25Kč, minerálka 30Kč, králík na smetaně 265Kč, koleno 325Kč. Dohromady tedy 645Kč, ale nedobrovolně jsem zaplatil 700Kč. Z cen jsem trochu rozpačitý, hlavní jídla jsou nadprůměrně drahá, ale pití je normálně drahé a zdarma dostanete parádní předkrm. Koleno za tuto cenu dle mého názoru nestojí, to by muselo být lépe vymyšlené ochucení.
kamarádka - Řekla bych, že restaurace patří k dražším, hodně záleží na konkrétním jídle, ale přibližně dvě až tři stovky za jídlo, kromě dětských jídel nic pod sto pade. Takže na běžnou večeři asi ne, ale když máte návštěvu nebo něco slavíte, tak v pohodě zaplatitelné, nemusíte si na to brát hypotéku. Jídlo mi fakt chutnalo a ten čerstvý chleba na začátek rovněž potěšil. Ceny za pití normální pražské, pobavila mě akorát kohoutková voda 40 Kč za půl litru, tj. o pět korun dražší než pivo. Ach jo.:)

Závěr

Klady
+ skutečně dobrý a velký předkrm zdarma

Zápory
- obsluha si sama přidělila dýško
- vyšší ceny hlavních jídel


divoká karta - Pivnice pod Petřínem

Pivnice pod Petřínem

Co očekávám na začátku této série

- Vymyslel jsem si šílenost v podobě divoké karty, abychom navštívili i nějaký podnik, kam bychom se jinak vůbec nemuseli dostat. Dohodneme se na dvojciferném čísle. Půjdeme z Bořislavky tak dlouho, až uvidíme tolik restaurací, na jakém čísle jsme se dohodli. Do té poslední půjdeme a otestujeme ji.

Cesta za divokou kartou

- S kamarádem jsme si předem řekli, že půjdeme směrem Smíchov. Já jsem řekl číslo 30, on 60, tak jsme šli na 45. restauraci. Došli jsme na Malou stranu, konkrétně k Hellichovce, kde 45. restaurací byl suterénní podnik Pivnice pod Petřínem.

Prostředí

- Na první pohled z venku nevypadala restaurace úplně přitažlivě, ale po vstupu jsem byl překvapen, že je skoro plno a že podnik není zakouřený. Uvnitř je čisto a byl jsem až překvapen z počtu cizinců (tak 2 stoly z deseti, tipuji ze oboji byli Rusové). Přesně takhle si představuju komunistický podnik, který prodělal úspěšný přerod do roku 2013. Mírné mínusbody bych udělil za trochu soli na dně sklenice, ve které byly příbory.
kamarád - Zvenčí to nevypadalo nic moc, bál jsem se, že to bude zakouřené a hnusné. Ne že by to zvenčí hnusné bylo, ale mělo to takový náběh. O to víc jsem byl příjemně překvapen hezkým prostředím, které bylo nepřeplácaně vyzdobeno, a většina designových prvků ladila. Byla tam jedna slečna, která se s někým velmi nahlas bavila a předpokládám, že to byla zaměstnankyně, jinak by jí to asi netolerovali. Hudba nebyla nic moc, ale aspoň potichu. Na TV šel eurosport, takže dobrý.

Obsluha

- Vypadalo to, že celý podnik měl pod palcem jediný číšník (hned na titulní straně jejich webových stránek), který měl vše pod kontrolou a vše v pohodě stíhal včetně vtipkování s hosty. Řekl jsem si, že vyzkouším si něco nechat doporučit, tak mi vyjmenoval půlku jídeláku. Čekal jsem spíš doporučení jednoho jídla, ale lepší než odpověď "To záleží, na co máte chuť"
kamarád - Bez problémů. Jen jako doporučení jídla přečetli celý jídelní lístek.

Jídelní lístek

- Podnik funguje na bázi denního menu s hotovkami. Těch bylo při naší návštěvě deset a spolu s denní polévkou byly vytisknuté na volném papíru velikosti asi A5. Jednalo se o samé české klasiky jako kachna, kuře, svíčková, guláš, koleno, řízek, bok, krkovice a jako polévka byl slepičí vývar. Nápoje byly umístěné v klasickém stojacím lístku na stole. Potěšila mne přítomnost točené limonády.
kamarád - Neptal jsem se, jestli mají normální lístek. Na stole byla denní nabídka s asi 10 jídly a nápojový lístek. Nějaká pravopisná chyba v denní nabídce.

Jídlo

- Dal jsem si točenou limonádu, slepičí vývar a guláš s houskovými knedlíky.
Točená limonáda byla dost sladká, byla na styl Fanty, oranžová.
Ke slepičímu vývaru jsem dostal dva velké rohlíky. Snědl jsem úmyslně jen jeden, abych zjistil, jak se pečivo účtuje. Slepičí vývar samotný byl přijatelný, ale chuť nebyla taková, abych se kvůli polévce vracel.
Mým hlavním jídlem byl guláš a přišel s několika půlkolečky cibule na sobě. Nejsem velkým fanouškem syrové cibule, tak jsem ji po pár soustech dal stranou. Chuť guláše byla velmi dobrá, omáčka byla řidší. Houskové knedlíky byly domácí a velmi dobré. Porce byly poctivé, najedl jsem se hodně.
Kamarád si dal baby kuře s bramborama. Brambor byl kopec, už ta porce by vydala za celé hlavní jídlo, k tomu ještě celé malé kuře a rázem jsme měli problém ot sníst i společnými silami. Kuře bylo tužší, možná to je vlastnost baby kuřete, které jsem měl poprvé v životě, možná to bylo tím, že se ke mně dostalo až po dojedení mého vlastního jídla, kdy už bylo studené.
kamarád - Řekl bych průměr. Dal jsem si kuře se šťouchanými brambory. Byl jsem rád, že toho bylo hodně, dostal jsem celé kuře a nekonečno brambor. Také to bylo hezky teplé, což mi přijde, že v mnoha restauracích není. Maso bylo trochu tuhé a brambory bych vystihl jako nezajímavé.

Výkon-cena

- Ceny byly úplně lidové - Guláš za 99Kč, Kuře za mírně vyšších 135Kč, polévka za 25Kč, půllitr limonády za 25Kč (to je velmi příjemná změna proti nějakým 36Kč za 0,2l coly jinde), kamarádova minerálka nevím a ani jsem nezjistil, jak účtovali pečivo. Podle závěrečného účtu něco jako 312Kč bych tipnul, že pečivo bylo přiúčtované. Dohromady jsem za dva lidi zaplatil 320Kč.
kamarád - Moje ohromné jídlo stálo 135Kč s přílohou, což mi na pražskou hospodu přijde velmi přijatelné. Nevím už kolik stála minerálka. Klady: příjemné prostředí, hodně teplého jídla. Zápory: tužší maso.

Závěr

Jsem velmi spokojený, jak divoká karta dopadla, přesně takhle jsem si to představoval. Navštívili jsme podnik, kam bych se jinak určitě nedostal, a v klidu tento podnik můžu doporučit.

Klady
+ velmi lidové ceny

Zápory
- žádné


Concodria - těstoviny

Concodria

Co očekávám na začátku této série

- Stránky mají hnusné, ale menu vypadá velmi rozumně a ceny jsou také v pohodě.

Prostředí

- Restaurace se nalézá na Náměstí Míru. Dorazili jsme bez rezervace a měli jsme štěstí, protože bylo skoro plno. Uvnitř je tak 20 stolů pro dva nebo čtyři lidi. Interiér byl pěkný a čistý, jen zase jednou bylo trochu méně světla (poznáte podle nebílé bílé na fotkách).
kamarádka - - Škoda, že v restauraci bylo mnoho lidí, prostředí pak působilo jako závodní jídelna (vzhledem ke své velikosti). Líbilo se mi poměrně střídmé a jednoduché zařízení prostoru – všechen nábytek byl jednotného stylu, prostor tak vypadal čistě a příjemně.

Obsluha

- Ihned po usazení jsme dostali jídelní lístky a byly jsme dotázání na pití. A stejnětak okamžitě nám byly po dojedení nabídnuty káva a dezert. Obsluhu tedy musím pochválit za učebnicový výkon.
kamarádka - - Ani jedna ze servírek nás při vstupu nepřivítala, lístky přinesly ještě předtím, než jsme se oba usadili, což je naprosto neprofesionální. Chápu, že servírky měly co dělat, protože měly téměř plno, ale přesto celý proces nemusel působit tak uspěchaně. Asi nejvíce mě zarazilo, když mi jedna ze servírek odnesla skleničku bez toho, že by se podívala, zda ještě nemám vodu v láhvi popř. mi nenabídla další pití. Zkrátka mi asi ničím nezpříjemnily návštěvu, ale asi ani nezhoršily.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek byly papírové listy ve složkách v deskách s nějakým umělohmotným polstrováním. Listy uvnitř byly držené nějakým gumovým provázkem, takže nejdřív se první strany tvářily, že je budu muset držet, abych se koukal na další, ale pak už v úchytném systému něco přeskočilo a dalo se listovat normálně. Celkově dělal lístek trochu humpolácký dojem. A přestože bylo vše čitelné, byl lístek kvůli zbytečnému listování méně přehledný. Jedna zalaminovaná A4 by byla lepší.
kamarádka - - Obyčejný lístek, trochu zmatený a zhuštěný.

Jídlo

- Pizzerii jsem měl doporučenou pro dobrou pizzu, ale v rámci srovnání jsme si dali carbonary a lasagne.
Dostali jsme i neočekávanou ošatku s máslem a plátky pizza chleba (prostě taková ta bagetka). Evidentně se inspirovali v Grossetu, na tom by ještě nebylo nic špatného, kdyby to bylo i tak dobré. Jenže nebylo. Na fotce si můžete všimnout, že v ošatce, která nebyla nikterak olbřímá, se krčilo pět malých plátků a oříšek másla. Jednak - když přijdeme do restaurace dva a dávají nám společný předkrm, měl by být počet plátků dělitelný dvěma, nemuselo by totiž docházet k tomu, že se pak jeden ze slušnosti nedojedený plátek odnáší a vyhazuje. A dvak úroveň másla ani chleba nebyla ani poloviční proti Grossetu. Předkrm tedy hodnotím tak, že kdyby ho nedávali, ušetřili by námahu, čas, peníze a zákazníci by byli spokojenější.
Špagety alla carbonara jsem ochutnával jako první. Na talíři byly mimo ně i dvě půlky cherry rajčátka a lístek petržele, úplně zbytečně. Samotné špagety byly dost dobré, když uvážím, že se jednalo o ten český smetanový recept. Na vrchu byl nastrouhaný parmezán a uvnitř špaget byly nějaké tenoučké čtverečky asi šunky. Kdybych si chtěl trošku rýpnout, tak bych špagety označil za trochu víc uvařené, ale problém jsem s tím neměl.
Trochu větší problém byl s lasagnema. Přišly sice v pěkné a teplé zapékací misce, ale nebyla jich zrovna velká porce. A především, někdo se skutečně vyřádil s jejich složením. Nemohl jsem si pomoct, ale cítil jsem v nich madeland, který jednak nemám rád, ale také tam nemá vůbec co dělat. S kamarádkou jsme se na přítomnosti madelandu shodli. A pak by mne také zajímalo, proč byly zapékané těstoviny parmezánem posypané až nakonec, takže se nezapekl. No, celkově to bylo jedlé jídlo, ale rozhodně bych se na něj nevrátil.
A vrcholem celého průšvihu byl dezert. Celý natěšený z předchozích dvou italských restaurací jsem si objednal tiramisu, ale už když mi ho nesli, cítil jsem zradu, protože celý dezert vypadal hrozně pravidelně. Kamarádce jsem to i řekl a jal jsem se ochutnávat šlehačku. A nebyl jsem překvapen sladkým bakelitem ze spreje. A když jsem ochutnal tiramisu, bylo to úplně jasné. Továrna a vyndaná z mrazáku ještě prostoupená ledovými krystalky s nepříjemně agresivní chutí. S tiramisu to nemělo nic společného. Talíř počmáraný vrstvičkou čokoládové polevy tak malou, že ani se snahou nebylo možné si s ní dezert ochutit, ani mochyně ani všude rozsypané plátkované mandle to nezachránily. Dezert bych popsal Spejblovými slovy "Když to neumí sestavit, tak hergot, ať to neprodávaj.".
Kamarádka ještě měla horké maliny, ale ty jsem neochutnal, tak je nemůžu hodnotit.
kamarádka - - K pití jsem si nejdříve chtěla objednat zázvorovou limonádu, ovšem prý už došla, takže jsem se spokojila se sodovkou. K jídlu jsme si objednali lasagne con carne a spaghetti carbonara s tím, že každý sní jen půlku pokrmu a pak si vyměníme talíře. Lasagne neměly moc výraznou chuť, navíc v nich byl zřejmě zapečen madeland, který fakt nemám ráda. Po parmazánu ani stopy. Celkově bych to nazvala "zbytkovým" jídlem, které není problém ukuchtit doma, ale chuťově si asi stěžovat nemůžu. Škoda, v jídelním lístku to vypadlo lépe. Spaghetti mi chutnaly o něco více, množství špaget na talíři odpovídalo mému předpokladu. Musím říct, že mě příjemně překvapilo, že jsem je vůbec nemusela dochucovat. Na závěr jsem měla tu možnost ochutnat horké maliny s vanilkovou zmrzlinu – klasický dezert většiny restaurací. Asi bych si ho nevybrala, kdyby v lístku nabízeli také něco jiného, než zmrzliny a medovník. Maliny samozřejmě byly uchovávaný po delší dobu v mrazáku, což mě dost zklamalo, protože to bylo chuťově do očí bijící. Dezert mě tedy ničím nepřekvapil, ale asi ani nezklamal.

Výkon-cena

- Třetinka minerálky za 34Kč, špagety za 135Kč, lasagne za 165Kč, tiramisu 75Kč. Celkem jsem za dva lidi zaplatil 520Kč. Hodnocení výhodnosti bych rozdělil na dvě části.
1) Prostředí OK, obsluha super, minerálka a špagety OK.
2) Lasagne dobré nebyly a tiramisu bylo vysloveně hnusné.
kamarádka - - Celkově si myslím, že restaurace by za cenu měla poskytovat kvalitnější služby, ale vzhledem k poloze lokálu si Concordia může dovolit vyšší cenu za průměrný "výrobek"‘. Nicméně už si tam asi nebudu objednávat nic jiného, než pizzy, které tam mají opravdu výborné.

Závěr

Celkové hodnocení jídla je velmi špatné. Podnik je dobrý, ale v kuchyni nestíhají nebo neumí. A jestli mají dobré pizzy? To nemůžu potvrdit. Prostě nemají mít v nabídce něco, co není perfektní.

Klady
+ perfektní obsluha

Zápory
- dost špatné jídlo napříč všemi chody


Kulaťák - české

Kulaťák

Co očekávám na začátku této série

- Také nejednou doporučované. Staropramen má Potrefenou Husu, Prazdroj má Kulaťák, uvidíme, jaký bude rozdíl pro nepivaře. Z poledního menu máme na Prahu velmi levné hlavní jídlo za stovku nebo ze stálého lístku máme největší české pecky jako kachnu, guláš, svíčkovou, řízek, vrabce, koleno za OK pražské ceny většinou mezi 160 a 200Kč. Jak se znám, tak nejspíš vyzkouším jejich kachnu.

Prostředí

- Restaurace Kulaťák se nachází na dejvickém Kulaťáku, tedy Vítězném náměstí. Restaurace mi zvenku připadá dost nenápadná, protože, jsem si ji sám od sebe nikdy neuvědomil. Na vnitřním prostředí mne ohromně potěšilo zrcadlo na zdi, protože díky tomu do restaurace vidíte, i když jste otočení do zdi, a můžete tak sledovat, jestli vám už nesou jídlo.
kamarádka - Ačkoli po chodníku před restaurací (a vlastně i v restauraci samotné - obsluha) neustále někdo kmital, prostředí na mě působilo uvolněným a příjemným dojmem, kde se člověk může v klidu najíst - číšníci i zákazníci v restaurací neustále vířili sem a tam, nicméně jsem neměla dojem, že bych měla honem šup dojíst, zaplatit, odejít. Stůl v pořádku, čisto.

Obsluha

- Obsluha mi nijak v mysli nezůstala, vše bylo v pořádku a na konci nám byla nabídnuta káva.
kamarádka - Jídlo i pití přinesli rychle, jediný zádrhel byl snad s placením, kdy přinesení účtu trvalo trochu déle (a dle pozorování zákazníků u vedlejšího stolu jsme nebyli jediní, kdo se účtu ne a ne dočkat).

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je z takového papíru s voskovou vrstvou, měl rozměr velkého čtverce a byl přeložený na svislé čtvrtiny. Z vnitřní strany byla jídla a z vnější byly nápoje. Ještě byl na stole stojánek s polední nabídkou pro aktuální týden, každý den tři jiná hlavní jídla a jedna polévka.
kamarádka - Neměla jsem s ním problém, byl přehledný a bez zbytečných ozdob. Nicméně zpracování a lá leporelo možná působí zbytečně lacině vzhledem k cenám jídel, která nabízí.

Jídlo

- Přišel jsem ne moc hladový, tak jsem šel rovnou na hlavní jídlo. Dal jsem si čtvrt kachny. K ní jsem si s kamarádkou napůl dal karafu citronády, kterou jsem objednal omylem místo vody s citronem (20Kč rozdíl). A nějak tu citronádu nedokážu přesně identifikovat, měla tmavou jakoby čajovou barvu, ale chuť časová nebyla, byla dost nevýrazná. Nicméně nápoje bylo dost a za dobrou cenu. Kamarádka si dala panenku na fazolkách se slaninou, ochutnal jsem jen sousto a trochu mne tam rušila přítomnost česneku, jehož několik plátků bylo na talíři.
Ale teď už k mé kachničce. V nabídce mají půl kachny nebo čtvrt kachny. Už čtvrt kachny je porce notná, snědl jsem ji jen tak tak a nechal jsem trochu zelí. Kachna byla krásně opečená a maso bylo měkoučké. Zelí bylo servírováno bílé i červené a oba druhy byly dobré. Dostal jsem i po třech knedlících bramborových a třech kynutých. U kynutých jsem nejdřív měl podezření, jestli to nejsou takové ty kupované, ale byly dost dobré, takže jednak asi ne, a i kdyby jo, tak to nijak nevadilo. Jídlo mi velmi chutnalo, byl jsem velmi spokojený.
kamarádka - Objednala jsem si vepřovou krkovici s dijonskou omáčkou, šťouchanými bramborami a fazolkami se smaženou slaninou a česnekem. Maso bylo udělané dobře, bylo měkké a nebylo suché, k fazolkám taky nemám nejmenší výhrady. U brambor už se musím pozastavit: osobně nevím, zda mělo mít jejich vytvarování do šišky nějaký speciální chuťový efekt, ale já bych se nez toho určitě obešla: jednak se mi zdálo, jakoby šiška byla v něčem obalená (asi aby to lépe drželo...?) a tím pádem působila malinko slizce. A druhá věc, kterou bych bramborám vytkla, je, že byly trochu přesolené. Možná, že jsou moje chuťové buňky přecitlivělé, nicméně si jídlo raději přisolím, než abych musela každé sousto poslouvat na jazyku směrem od "slaných k hořkým zónám". To samé bych vytkla i omáčce, ale u té s agresívnější chutí počítám - jednak je dijonská a u té je výrazná chuť správně, druhak si do ní chci namočit právě ty neosolené brambory (když to řeknu s nadsázkou, samozřejmě...). Ale musím říct, že jsem jídlo snědla úplně celé a ač tu vytýkám přílišnou slanost, chutnalo mi. K pití jsme měli napůl jakousi citronádu - bylo to takové ice tea, normálka, chutnalo.

Výkon-cena

- Čvrtkachna za 199Kč, panenka za 239Kč, 0,7l citronády za 60Kč. Takže cena nápoje je mírně výhodnější, kachna je celkem běžná a panenka trochu nadprůměr. Vzhledem k mé spokojenosti myslím, že za dvě osoby zaplacených 520Kč je odpovídajících.
kamarádka - Dle mého názoru tak akorát: restaurace je na lukrativním místě a může si tedy dovolit ceny, které má. Zároveň si ale nemyslím, že by byly až tak "napálené" - jídlo i obsluha fajn, nevím, co více dodat.

Závěr

Klady
+ dobré jídlo
+ jsem nadšený ze zrcadla

Zápory
- žádné


U Topolů - kachna

U Topolů

Co očekávám na začátku této série

- Nedávno změněná restaurace, kterou mi doporučil nejeden kamarád. Dříve jsem se jí vyhýbal jako čert kříži, protože jsem znal její dřívější podobu a to byl humus, prostě zakouřená hospoda. V jídelním lístku mi dělá radost možnost objednat kachnu nebo husu (hlasuju pro kachnu) nebo ze stálého lístku bych to viděl na nějakou jednoduchou českou klasiku (guláš, žebra, ...). Čekám průměr, snad příjemně překvapí.

Prostředí

- Podnik má oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky. Přišli jsme odpoledne, kdy v podniku bylo hostů málo, ale myslím, že ve večerních hodinách může být problém, že dostat se do nekuřácké části vyžaduje projít přes část kuřáckou. Podnik je čistý, i když je na stylu vidět, že dřív to rozhodně nebyl nic nóbl.
kamarádka - „Restaurace“ u Topolů může při prvním vkročení do dveří odradit klasickým hospodským prostředím. Když ale člověk postoupí dále do nekuřáckého salónku, který je opravdu nekuřácký a není cítit kouřem, tak se nachází v příjemném až útulném prostředí.

Jídelní lístek

- Na stránkách mají na v sekci jídelního lístku na první straně jídla na objednávku den předem. Patří mezi něj husa a kachna nebo jehněčí nebo vepřové koleno. S kamarádkou jsme se tedy dohodli na kachně a včas ji objednali.
kamarádka - Tak ten jsme ani nedostali. Předkrm jsme si dát nechtěli, protože jsme dali svolení k okamžitému servírování kachny a dezert mají pouze na denní nabídce, o ten jsme tedy ale také nejevili zájem…

Obsluha

- Usadili jsme se v nekuřácké části a hned se nás ujala servírka, které jsme oznámili, že máme objednanou kachnu. Hned věděla, řekla, že kachna je připravená a zeptala se, jestli ji mají rovnou začít nosit. Hladově jsme potvrdili. Po přinesení kachny nám oznámila, kolik vážila, protože se její cena odvíjí podle váhy. A dál už nás nechala nerušeně hodovat a asi dvakrát je přišla zeptat, jestli něco nepotřebujeme.
kamarádka - Měli jsme objednanou kachnu dopředu, hned nám ji servírovali. Ideální. Obě slečny, které nám obsluhovaly, byly milé, bez výtky.

Jídlo

- Říkal jsem, že bychom chtěli nějakou malou kachnu, protože přijedeme jen ve dvou, ale nevěděl jsem, jak se s tím popasují, jestli dostaneme nějaké nesmyslně obrovské půlky, nebo jestli třeba dostaneme každý čtvrtku. Dostali jsme skutečně každý půlku, ale jejich rozměr byl celkem smysluplný. Zato úplně mimo realitu byly knedlíky. Kynutých jsme dostali asi 14 a bramborových asi 24, tedy 19 knedlíků na osobu. Na bramborových knedlících byla kolečka osmažené cibule a ještě jsme dostali nádobku s výpekem. Kachna byla perfektní, kůrčička dokonalá. Zelí jsme dostali opět červené i bílé. Bylo takové nudnější než na Kulaťáku, protože bylo sušší. Špatné nebylo, ale kulaťácké bylo lepší. Kynuté knedlíky byly domácí a dobré, ale nejvíc jsem ocenil ty bramborové, těch jsem podle výpočtů snědl snad 13. Občasné doplnění o cibulku bylo také příjemné. Kdyby bylo zelí na úrovni Kulaťáku, jednalo by se o úplnou pecku.
kamarádka - Skvělé. Dostali jsme asi 22 bramborových knedlíků a 18 houskových. Na talíři každý půlku kachny bohatě obloženou bílým i červeným zelím. Zvlášť jsme pak dostali omastek, kterým jsme si mohli knedlíky a ostatní dle libosti polévat. Maso bylo tak akorát propečené, nebylo suché, bylo parádně šťavnaté a měkké, kůrčička ukázková. I knedlíky neměly vadu, byly prokazatelně domácí. Jediné, k čemu bych měla výtku, by bylo zelí, které mám raději ještě více uvařené, tady bylo takové napůl, ale zase si aspoň člověk mohl být jistý, že je to doopravdy nastrouhaná hlávka zelí a ne otevřený pytlíček.

Výkon-cena

- Minerálka 25Kč, 0,4l Kofola 24Kč (1dl za 6Kč) a Kachna včetně všeho příslušenství (to v ceně kachny) 391Kč. Celkově jsem za dva lidi zaplatil 450Kč nebo 460Kč. Dost dobrá cena, když uvážím, že to byla porce spíš pro čtyři lidi než pro dva.
kamarádka - Pro tento aspekt mám tuto restauraci-hospodu ráda. Člověk se tu velice dobře nají za super ceny. A myslím, že i ta kachna vyšla dobře, i když si nepamatuji přesnou cenu. Za mě rozhodně skvělý tip na dobrou kachnu za slušnou cenu.

Závěr

Klady
+ velmi dobré jídlo
+ dobrý poměr cena-výkon

Zápory
- žádné


Kajetánka - uvidíme

Kajetánka

Co očekávám na začátku této série

- Nově opravená ruina, kolem které jsem se pohyboval v dobách základní školy. Nabídka je trochu sterilní a bez nápadu, vaří samé moderní jistotky v podobě libového masa a těstovin. Těstoviny za pohodovou cenu, masa na můj vkus drahá (200g biftek za 400Kč). Nicméně polední menu za 140Kč nabízí už výrazně rozmanitější jídla. Doufám, že se shodneme na poledním čase konání.

Prostředí

- Vila kajetánka se nachází v asi rok otevřeném krásném veřejném parku. Není mi úplně jasné, kdo rekonstrukci financoval, protože přeměna z původního lesíka bezdomovců na park s rybníčky musela být hrozně drahá. Celá rekonstrukce parku ještě není hotová, protože ještě dnes je v areálu několik bagrů a dělníků a asi pracují na dalším rybníčku. Před vilou se nachází přímo v trase příchodu několik štěrkových až mírně bahnitých čtverců. A až po prohlédnutí fotek na jejich stránkách mne nenapadlo, že se v těchto místech v létě nalézají koberce a na nich další místa k sezení. Interiér je nádherný, budova je původně ze 17. století, čemuž odpovídá například kostkovaná kamenná podlaha. Nábytek se střídmý a velmi pěkný, jen mne trochu rušil pohled na polstrované rohové lavice. Když jsme přišli, byla v celém podniku jen jedna skupinka, po jejich odchodu jsme byli až do konce sami.
kamarádka - Restaurace se nachází ve zrekonstruované vile Kajetánce, interiér působí dobově – vyřezávaný dřevěný polstrovaný nábytek, tepané lustry, na policích vyskládané staré výtisky Ottova slovníku naučného. Květiny jsou sice umělé, ale věrohodné, nepůsobí lacině a se zbytkem ladí. Prostor působí celkově velmi světle, příjemně, nepřeplácaně. Hrála nevtíravá hudba, nějaký jazz, k jídlu ideální.

Obsluha

- Při příchodu se vás ujme obsluha, přijme informaci o rezervaci a uvede vás na místo. Obsluha byla pohotová a slušná. Jen nás trochu překvapilo, když najednou bez zeptání otevřeli okno a asi pět minut na nás nechali foukat svěží jarní vzduch. Placení probíhalo mně nejpohodlnějším způsobem, tedy přinesením účtenky v zavřených deskách, odnesením a přinesením vrácených peněz.
kamarádka - Po příchodu jsme byli usazeni, mohli jsme si vybrat stůl. Ihned nám byly přineseny lístky. Číšníci se objevili vždy akorát včas, byli milí a profesionální. Na dotazy ohledně jídla uměli jasně odpovědět a velmi ochotně se i přeptali v kuchyni. Jediná zvláštnost byla, když na nás v průběhu oběda číšník otevřel okno a zavřel jej až asi po 10 minutách, přičemž byla poměrně zima.

Jídelní lístek

- Restaurace má některé své části dost rozporuplné, mezi hlavní patří právě jídelní lístek, který se dělí na stálý, denní a jakýsi akční. Prezentaci jídelního lístku na internetu se budu věnovat úplně nakonec. Stálý jídelní lístek má pevné voskové desky a uvnitř jsou přehledné potisknuté nažloutlé papíry. Denní nabídka je na bílém papíru volně vložena do desek. Celé desky mají chytrý posouvací hřbet, takže je v případě potřeby možné obsah nabídky jednoduše změnit výměnou některého z listů. Akční nabídka je vytisknutá ve stylu restaurace na papíře, který leží uprostřed stolu. Z akční nabídky jsem si vybral flammkuchen s cibulí a slaninou, ale bylo mi sděleno, že věci z této nabídky už nemají. Tak proč teda tenhle papír na stole mají?
kamarádka - Byl formátu A4, rozkládací. Do něj byla vložena další stránka s denní nabídkou. Lístek působil jasně a přehledně a jeho design se hodil k interiéru. Akorát mi přijde, že nabídka je až moc velká, člověk může mít problém si vybrat.

Jídlo

- Původně jsem si chtěl dát něco z poledních menu, ale když jsem si všiml, že dělají hamburger, tak jsem si řekl, že ho taky srovnám. A udělal jsem moc dobře. Hamburger inzerují jako "XL domácí hamburger se slaninou, cheddarem, zeleninou a hranolky". Neřekl bych sice, že to byl nějak extra velký hamburger, porce byla spíš menší, tipnul bych 120-150g masa. Nicméně obsah byl úplně ukázkový: salát, burger, krásně osmažená slanina, plátky rajčete, plátky cibule, kyselá okurka (tu nemusím) a majonéza. Vše bylo v krásně do křupava rozpečené housce. Hranolky byly mírně podprůměrné, takové méně udělané, mám je rád hodně udělané. Už po hamburgeru samotném jsem byl pěkně najezený a porce hranolek mne pak zasytila úplně, že jsem si nedal ani dezert. Mimochodem dezert ani kávu se nám číšník nesnažil nabídnout nijak moc aktivně. Kdyby byl přinesl dezertní lístek a nabídnul mi nějaký domácí dezert, byl bych podlehnul.
Kamarádka měla nějaká kuřecí prsíčka, nechutnal jsem, ale pochvalovala si je a především teplotu šťouchaných brambor.
Vše bylo servírované na pěkných rádoby dobových talířích.
kamarádka - Dala jsem si kuřecí prso na slanině s omáčkou demi-glace a se šťouchanými brambory. K tomu bylo na talíři několik listů různých druhů ochucených salátů. Kuře bylo krásně měkké a šťavnaté, omáčka silná a výrazná, příjemně doplňovala jemnou chuť kuřete. Největší plus však získávají za brambory, které byly krásně horké - přijde mi, že všude je servírují sotva teplé, spíš vlažné a to nesnáším. Byly navíc výborně ochucené. A salát to vše příjemně doplňoval. Celá porce byla dost velká.

Výkon-cena

- Kamarádka měla denní menu za 139Kč včetně nápoje, já jsem měl hamburger za 149Kč a 39Kč za 0,3l colu. Celkem jsem za dva lidi zaplatil 350Kč. Celé jídlo za 140Kč je v Praze super. A 150Kč za hamburger je v rámci mých testů také velmi dobrý výsledek. Chuť bych zařadil na naprostou špičku dosud testovaných hamburgerů. Řekl bych, že byl určitě lepší i než v Moodu, jenže v Moodu je za 230Kč a v Kajetánce za 149Kč. Jasným vítězem je Kajetánka a myslím, že máme horkého favorita na nejlepší poměr cena-výkon v této sérii.
kamarádka - Měla jsem jídlo z denní nabídky za 139,- včetně nápoje. To mi přijde na takový typ restaurace hodně dobré, za tuhle cenu leckde prodávají i mnohem méně kvalitní jídla.

Dojem

- Ještě netradičně přidám můj celkový dojem z elektronického světa. Často vídám na facebooku reklamu na Vilu Kajetánku na nějakých slevomatech a podobných. A nemůžu si pomoct, ale inzerování na slevomatu mi připadá pro zoufalce. Když jsme tam byli a byli jsme prakticky jediní hosté, člověk by si řekl, že tam asi něco nefunguje. Jenže v kuchyni to asi nebude. Spíš to bude nevhodnou propagací navenek. Na budově je jen mikroskopická cedulka (asi to bude nějaká podmínka památkářů), takže z hlavní ulice nikoho nenapadne, že ta budova je restaurace. Na plotě pak je sice osvětlený billboard, ale na můj vkus moc přeplácaný - asi 6 fotek a nějaké krásnější písmo, takže není vše na první pohled čitelné. Taky restauraci nepřidává, že nemá nějaké jasné parkoviště. Další negativní dojem na mne nechávají jejich internetové stránky, protože když jsem se na ně před několika dny díval, tak box "Nabídka z Kajetánky" zasahoval do ostatních položek z jídelního lístku a polední menu (mimochodem vloženo z lunchtime.cz) jim zase nezobrazovalo pátek. Nicméně ke cti jim jde, že když jsem je na to upozornil, obrátil se na mne jejich webmaster, nechal si problém popsat a během asi dvou dnů problém opravili a informovali mne o tom. A další věcí, co asi odrazuje návštěvníky je fakt, že restaurace není zaměřená na žádnou konkrétní klientelu. Když nabízí poměrně levné obědové menu za 139Kč, tak jak může být v nabídce předkrm za 179Kč? Ten jídelní lístek by potřeboval dost sjednotit. Protože takhle jim tam nechodí běžní lidi na jídla, protože se ani nepodávají na zbytek menu, když je hned předkrm poučí, že ty ceny nebudou pro ně, ani tam nechodí lidi na dražší jídla, protože si říkají, že ta kvalita bude jen nějakým kompromisem, když se tam vaří i za řekněme 100Kč (bez pití).

Závěr

V Kajetánce kuchař rozhodně ví, co dělá.

Klady
+ velmi dobré jídlo
+ dobrý poměr cena-výkon

Zápory
- žádné


Katsura - Japonské

Katsura

Co očekávám na začátku této série

- Taková řízená náhoda. Asijské chutě mám rád, ryby mám rád, ale o této restauraci skoro nic nevím. Na internetu jsem nenašel ani ceník. Doufám, že to nedopadne tak, že přijdeme a zjistíme, že hlavní jídlo stojí 1.000Kč. To ještě zkusím prověřit u kamaráda, který mi restauraci doporučil. (Tak prý předkrmy 70-290Kč, hlavní jídla 180-410Kč, dezerty 80Kč.) Prý je schovaná dvě patra pod zemí u garáží hotelu Diplomat. No, jsem zvědavý. Jsem připravený ochutnat více jídel a utratit dost peněz. Čekám, že to bude nejdražší návštěva čtvrté série.

Webové stránky

- Rozhodl jsem se, že od této chvíle budu u restaurací hodnotit i jejich prezentaci na internetu, protože podle tohoto faktoru sám často vybírám. A když nějaký podnik na internetu není k nalezení, skoro jako by pro mne neexistoval.
Katsura má na své titulní straně extrémně nenápadný rozcestník na anglickou, českou a japonskou verzi stránek. Budu se bavit především o české. Celé stránky jsou dělané na nějaké rozlišení asi 800*600, takže na současném monitoru je zobrazeno zbytečně málo informací, hlavně na výšku. Menu české verze je v angličtině, takže můžou mít někteří Češi problém se vyznat. Sekce novinky pak obsahuje směs češtiny a angličtiny (stejnou směs obsahuje i anglická verze). Dále máme sekci Facebook, která nemilosrdně facebook otevře místo dosud prohlížených stránek, takže je nutné se vrátit tlačítkem zpět. Lepší by dle mého názoru bylo, aby se Facebook otevřel v novém okně. Stránka s nabídkou je nová proti době, kdy jsem psal úvod k této restauraci. Dřív tam měli jen názvy, které mi nic neříkaly. Nyní tam jsou jednotlivé sekce s maličkou fotkou ukázky a po kliknutí se zobrazí jednotlivé položky naštěstí už i s českým popisem. Nicméně ceny zobrazeny nejsou. Fotogalerie je pak nesourodá se zbytkem designu stránek. Fotky mají pěkné, ale je škoda, že nemají nějak na jedné stránce menu s názvem, popisem, cenou a obrázkem. Sekce About Katsura pro jistotu zobrazuje Error 403 - přístup odmítnut, hrozný. A sekce Contact pak aspoň pořádně ukazuje otevírací dobu, kontakty a jednoduchý kontaktní formulář. Celkově jsou stránky opravdu špatné, takové by mne na návštěvu nenalákaly.

Prostředí

- Restaurace se nachází uvnitř hotelu Diplomat na Evropské. Zvenku o ní není snad ani zmínka a až uvnitř hotelu si člověk, který jde přímo do Katsury, všimne cedulky u jednoho z výtahů, že tímto výtahem se tam v druhém podzemním patře dostanete. Trochu mne zaskočilo, že restaurace není otevřená pořád, ale jen na obědy (11.30-14.00) a večeře (18.00-23.00, neděle trochu posunutá), přičemž v úterý mají zavřeno úplně. Prostředí je prostorné a čisté, při příchodu vidíte pult s čerstvým rybím masem.
kamarádka - Kromě toho, že byla restaurace ve druhém suterénu hotelu a bez oken, se mi prostředí líbilo, skutečně to tam vypadalo jako v Japonsku a bylo to vkusné.

Obsluha

- Dočetl jsem se na internetu, že obsluha je čistě japonská a mají problém se dorozumět i anglicky, toho jsem se hodně bál. Naštěstí byl v restauraci český číšník, který se o nás celou dobu staral. Vzhledem k tomu, že japonskou kuchyni vůbec neznám, řekl jsem si, že si nechám jídla doporučit. Číšník tím byl velmi překvapen, ale nakonec mi asi tři jídla doporučil. Zajímavé bylo, že poté, co nás obsloužil, se vždy od stolu vzdaloval otočený k nám a občas se ještě zastavil a pár sekund nás pozoroval. Předpokládám, že to je nějaký japonský zvyk, moc příjemné mi to nebylo. Obslouženi jsme byli hned po usazení a při objednávce jídel jsme byli informováni o odhadované době přípravy.
kamarádka - Obsluha byla úslužná, i když já osobně nemusím, když se mnou číšník, kterého vidím poprvé, vtipkuje svérázným humorem a já jsem na rozpacích. Myslím, že pokud na to host napoprvé nezareaguje, měl by se mírnit. Obsluha od našeho stolu odcházela vždy čelem k nám (tedy couvala), což nám přišlo spíše divné a nepřirozené.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek byl v tvrdých deskách a listy A4 vloženými v pevných igelitových stránkách. Lístek obsahuje český, anglický i japonský popis, což znamená opravdu hodně textu, takže je jídelák opravdu rozsáhlý, asi 12 listů. Jídelní lístek byl celkově laděn do růžova a to včetně textů. Font byl taky nějaký roztažený do šířky, takže se četl dost nepohodlně. Uprostřed stránky byl růžový pruh, o němž jsem si myslel, že odděluje jednotlivé druhy jídel, ale až ke konci jsem si všiml, že se naopak jedná o nadpis jídel na dané stránce, opravdu matoucí. Číšník při doporučování v jídeláku trochu tápal se slovy, že je jídelák nový. Pak mi tedy ale není jasné, proč mají některá místa přelepená nálepkami "Vyprodáno", někde mají nálepku s akcí a jinde mají překlep opravený bělítkem. Co to do prčic je? Vytisknutí nových stránek může pro všechny jídeláky vyjít na maximálně několik set korun, tak proč to sakra neudělají. A ještě jsem narazil na popis, který jsem nepochopil "3 nigiri + 1 rýžová rolka (6ks)". Buď neumím počítat, nebo je chyba někde na jejich straně.
kamarádka - Líbí se mi, když jsou v jídelním lístku fotky, zvlášť u exotické kuchyně, kde člověk neví, co si pod názvy jídel představit. Jídelní lístek byl trojjazyčný (japonsko-anglicko-český), zdálo by se mi přehlednější mít tři různé lístky. Font nadpisů byl trochu hůře čitelný. A hlavní výtka se týká gramatických chyb a překlepů (bylo jich opravdu dost), hned má člověk obavy, že pokud je vedení restaurace lajdácké v této malichernosti, jak se stará o ostatní věci... Není snad nic snazšího než to dát po sobě někomu přečíst.

Jídlo

- Hned po usazení jsme dostali mističku se smaženým nuggetem nějaké ryby. Byla to taková jednohubka, dobrá.
Doporučeno mi bylo Buta Kimchi (korejské jídlo), jakožto největší pecka podniku, pak jsem si poručil Tempuru ze zeleniny a mořských plodů, a nakonec mi bylo doporučeno Okonomi yaki jako další pecka. Kamarádka si dala Tempura Udo.
Buta Kimchi byla vlastně dost běžná zelenina, vepřové maso a chilli. Jídlo bylo ostré a chuť byla celkem známá, něco mezi běžným a segedínským gulášem. Zelenina byla mírně nakyslá. Porce byla notná, takže jsem si po dojedení říkal, že už skoro nemůžu. Jídlo mne ale nenadchlo.
Tempura byla dodána s mističkou zázvorové omáčky. Té jsem se opravdu bál, protože zázvor patří mezi má dost neoblíbená jídla, ale nakonec byla omáčka přijatelná. Tempura je všechno možné osmažené v těstíčku. Měl jsem tam krevety, nějakou sépii, cibuli, pórek, cukínu a houbu. Bylo poznat, že jsou suroviny čerstvé. Tempura mi celkem chutnala.
Kamarádčina Tempura Udo byla polévka s velkými hladkými nudlemi, nějakou řasou a několika krevetami, které byly stejně osmažené jako moje suchá tempura. Jídlo mi chutnalo, jen se mi zdá opravdu divné, že osmažené krásně křupavé krevety se hodí do vody, takže pak křupavé nejsou.
Okonomi yaki bylo první jídlo, které jsem v životě dostal, aby se na talíři ještě hýbalo. Byly to takové tenoulinké plátky čehosi, které se neustále kroutily. Prozkoumáním jsme zjistili, že se jedná o nějaké mikroskopicky nakrájené maso, asi se kroutilo vlhkostí nebo teplotou. Až je podezřívám, že v nějaké laboratoři ukradli řezačku preparátů, protože tyhle plátky byly tenké asi jako zlaté lístky. Jídlo samotné bylo zvláštní, vespod byl takový zvláštní lívanec, na něm zelenina, vepřové, sépie, na tom nějaká BBQ omáčka a majonéza, takové jídlo chutí blízké fastfoodu. Nadšený jsem z něj vůbec nebyl.
Byl jsem už úplně najedený, ale slyšel jsem, že zmrzlina z černého sezamu je něco, co si člověk nemá nechat ujít, tak jsem si ji objednal, ale byl jsem zklamán odpovědí, že zrovna tahle zmrzlina jim došla (a to to neměli přes všechno přelepování přelepené v jídeláku). Objednal jsem si tedy zmrzlinu ze zeleného čaje. Byla dost smetanová, jemná a celkem málo výrazná. Ještě v mističce byly kousky kiwi, liči a něčeho asi citrusového. Zmrzlina mi chutnala.
Ke zmrzlině jsme dostali čaj a musím říct, že kdyby ho přede mne někdo postavil a měl jsem poslepu říct, co to je, tipnul bych Meltu, protože měl takový jemný kávový nádech. A jako člověk, který čaj normálně nemá rád, musím přiznat, že mi chutnal. On asi byl trochu jiná třída než to, co se tu pije normálně.
Celkově jsem z jídla nebyl vůbec nadšený, určitě nebylo nic, kvůli čemu by mne napadlo se vrátit. Normálně bych řekl, že jsem si vybral špatně, když jídla neznám, ale když mi jídla doporučil číšník, čekal bych, že to budou jistotky.
kamarádka - Spokojenost, vše mi chutnalo. Nejvíce okonomiyaki, nejméně tempura udon - velké, těžké a hladké nudle se hůlkami špatně jedly. Nedokázala jsem se oprostit od srovnání s vietnamským pho bo, které mi chuťově sedne více.

Výkon-cena

- Cena je velmi vysoká, úplně mimo mé relace, ale řekl jsem si, že na doporučení a s dobrými referencemi si udělám příjemný gastronomický zážitek, který si pak třeba za dva roky zopakuju. Bohužel jsem s jídlem spokojený nebyl ani trochu. Ceny také vytvářel nějaký generátor náhodných čísel. Bonaqua 0,25l za 50Kč? Heh. Už Cola 0,33l za 50Kč je dost, ale míň obyčejné bublinkaté vody za takovou cenu. Když navíc uvážím, že na Fantu měli akci, takže byla třetinka za 30Kč (to je zase dobrá cena, tak jsme si ji dali), tak ta voda je úplně mimo. Buta Kimchi 170Kč, Tempura 270Kč, Tempura Udon 290Kč, Okonomi yaki 250Kč, 2x čajová zmrzlina po 90Kč. Ceny z říše pohádek. Nevadí mi jednou za čas utratit za dobré jídlo, ale za jídlo, se kterým jsem byl nespokojený, zaplatit dohromady 1270Kč, to teda ne.
kamarádka - V luxusní exotické restauraci je člověk připraven na vysoké ceny. Vytkla bych jen přehnaně drahé nápoje (0,25 l bonaqui za 50 Kč). Zachránila nás akce na fantu 0,3 l za 30 Kč. Myslím, že v každé restauraci by měla být voda nebo nějaké základní pití za rozumnou cenu; kdybych chtěla třeba saké, tak si klidně připlatím.

Závěr

Stejně jako v Savoyi se vyhlášená restaurace ukázala, že vůbec nesplňuje má očekávání a už vůbec ne s přihlédnutím k ceně.

Klady
+ žádné

Zápory
- jídlo mi nechutnalo
- velmi drahé
- špatné webové stránky
- špatný jídelní lístek


Bohemia Bagel - hamburger

Bohemia Bagel

Co očekávám na začátku této série

- Jak se nám Cowboyové přetransformovali z hamburgeru na steak, zdá se mi, že je hamburgerů v této sérii málo. Na poslední chvíli tedy ještě dva podniky přidávám.
Druhým přidaným nebude nikdo jiný než Bohemia Bagel, třetí v Brewsta's Burgers 2012.
Bohemia Bagel jsem několikrát navštívil během studií na gymnáziu, protože jsem měl kousek od školy jednu jejich pobočku. Tehdy jsem ale kupoval jen bagely, tedy taková mírně nasládlá těstová kolečka se sypáním pro příchuť, jídával jsem hlavně cibulové a sýrové. Za tři bagely jsem dal něco kolem 30-45Kč a byl jsem krásně najedený. Vídal jsem v podniku i hosty u stolů s teplými jídly, ale většinou to byly zapékané bagely. Tehdy jsem hamburgery neviděl, tak je nejspíš nedělali.
Ceny hamburgerů jsou mezi 150-200Kč, tak by se možná i mohlo poštěstit ochutnání dvou, nejradši bych ochutnal Bohemia Burger with Swiss cheese and American Bacon a pak BBQ Hamburger. A pak si ještě z nostalgie domů odnesu pár bagelů.

Prostředí

- Restaurace se nachází na hlavní ulici s tramvají pod Parkhotelem v Holešovicích. Už několik let kolem ní jezdím, ale nikdy jsem si jí nevšiml, zvenku je celkem nenápadná s černými cedulemi. Uvnitř se mi restaurace dost líbí, přirovnal by ji k tak 8x větší Black dog cantině. Bohužel je restaurace kuřácká.
kamarádka - Restaurace přímo na hlavní ulici, kde jezdí i tramvaje, jedna zastávka od Strossmayerova náměstí, ideální dostupnost. Uvnitř dlouhý barový pult, nad ním nabídka psaná křídou na tabulích, dále dřevěné stoly, polstrované židle, vše laděné do tmavě hnědé barvy. Opět podnik, kde byla docela tma. Obvykle nerada sedím přímo ve „výloze“ do ulice, ale tentokrát mi to nevadilo, aspoň jsem si viděla do talíře. A navíc na mě příjemně foukalo z pootevřeného okna.

Obsluha

- Obsluhovaly nás dvě slečny ve svých řekl bych pokročilejších třicátých letech. A byl to takový dost nudný průměr. Nebyly pomalé, ale určitě nám třeba talíře mohly odnést dřív, také nám mohly nabídnout dezert hned po dojedení (dali nám tak 5 minut pauzu, což mi vadilo, takže jsem si dezert neobjednal) nebo se mohly při obsluhování usmívat.
kamarádka - Dvě slečny, trošku méně srdečné, než by bylo ideální (myslím, že za celou dobu se usmála jen jedna a jen jednou), ale jinak v pořádku.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je tvořen papírovými deskami, do kterých se vkládají vytisknuté listy A4, jednoduché a účinné. Menu je psané česky a anglicky, čeština tvoří levý sloupec, angličtina sloupec pravý a ceny jsou uprostřed mezi nimi. Připadalo mi to trochu nepřehledné, ale přijatelné.
kamarádka - Tištěný, listy vyměnitelné. Líbilo se mi, že i polední nabídka byla stylově sjednocená se zbytkem lístku.

Jídlo

- Šel jsem na jistotu na Bohemia Hamburger s cheddarem a slaninou. Při objednávání jsme byli dotázáni, jestli chceme hranolky, salát nebo napůl. Že jsou tyto přílohy v ceně, jsem nějak přehlédl, informace je napsaná v záhlaví části Burgery. Dal jsem si hranolky, kamarádka napůl.
Hranolky byly bohužel klasicky udělané ne do křupava, což je škoda. Byly pořádně velké, konce měly slupku, takže nejspíš byly domácí a ne kupované nějaké předsmažené. Velký problém jsem ale měl s tím, že byly hrozně mastné, úplně se leskly olejem.
Hamburger měl pořádnou porci masa, konečně 200g, houska byla dobrá. Velmi výrazná byla osmažená slanina, která byla mírně tužší, takže jste ji v každém soustu vnímali. Přišla mi škoda, že hamburger neobsahoval nějakou omáčku, klidně obyčejnou majonézu, protože se mi hamburger zdál celkem suchý. Celkově byl hamburger dobrý a hlavně velký, takže proti původnímu plánu se do mne už druhý nevešel.
kamarádka - Hostitel i já jsme si dali místní Bohemia Burger s cheddarem a slaninou. Jako přílohu jsem měla poloviční porci hranolek a malý salát. Pila jsem lahvový ledový čaj s příchutí granátového jablka, sladký a osvěžující. Burger byl veliký a výborný. Snad by mohl být něčím zajímavější, nebo maso šťavnatější, nebyla to pecka všech pecek, ale spíš taková normální stabilní klasika. A líbilo se mi, že i žemle byla obrovská, ne nějaká prťavá houstička. Hranolky mastňoučké a nepříliš křupavé, ALE veliké plus je, že nebyly přesolené. Občas mám v restauracích pocit, že hranolky automaticky rovná se kopec chloridu sodného gratis. Salát přišel vhod, čerstvý, v podstatě tatáž zelenina, co v burgeru, plus navíc lžička bazalkového pesta. To mi už přišlo jako zbytečná chuť, navíc to bylo téměř jistě kupované pesto, stačilo by salát lehce zakápnout olejem. Nicméně celkově jsem byla nadmíru spokojená.

Výkon-cena

- Cola 0,3l za 35Kč, Ice tea 0,5l za 59Kč, 2x Hamburger po 175Kč, celkově jsem za dva lidi platil 460Kč. Řekl bych, že totální průměr. Když jsem platil, přinesli mi účet v nějakých reklamních deskách České spořitelny, které byly navíc ve spodní části nějak propálené, ostuda.
kamarádka - Velký a dobrý burger i s přílohou za necelé dvě stovky mi přijde jako férová cena. A navíc se do normálního člověka už po takové porci ani nevejde dezert, takže ušetří.:)

Závěr

Kdyby vyladili tu omáčku do Hamburgeru, jednalo by se o super nabídku, takhle je jen dobrá.

Klady
+ hezké prostředí
+ pořádně velký hamburger

Zápory
- trochu nudná obsluha
- kuřácká restaurace
- platba do propálených desek


Lokál - české

Lokál

Co očekávám na začátku této série

- Opět vícekrát doporučovaný podnik, který jsem v minulých sériích odložil, protože se mi nějak nezamlouval svou nabídkou jídel kategorie školní jídelna. Ale patří do skupiny Ambiente, tak očekávám, že to bude perfektní zážitek s objevem, že i školní jídla můžou být výborná. Ceny jsou velmi lidové, opět kolem stovky. Uvidím, jak budou porce velké, protože by mne celkem lákalo vyzkoušet dvě jídla. Podobně jako u Topolů se trochu bojím průměru, ale očekávám příjemné překvapení.

Prostředí

- Lokály existují tři, my jsme byli v Lokálu v Dlouhé ulici mezi náměstím Republiky a Staromákem. Podnik je óooobrovský, snad 60m dlouhý. U vstupu je asi pět stolů rezervovaných pro štamgasty a celý zbytek je pro běžné návštěvníky. Přišli jsme v 12:30 a podniky byl úplně plný obědvajícími.
kamarádka - Restaurace se nachází v Dlouhé ulici, a je zajímavá svou „jídelnovitostí“. Prostor uvnitř je veliký, ale spíš dlouhý, než široký. Podél dlouhé stěny je souvislá lavice a stolky se židličkami. Prim ve stylu hraje dřevo, klenutý strop a bílá výmalba. Celé to působí světle, čistě a civilně. V době oběda bylo sice plno, ale hosté se tak nějak průběžně střídali a restaurace také díky řešení interiéru nepůsobila přecpaně.

Obsluha

- Obsluhy je v podniku plno, všichni kmitají jak včeličky, každý je specializovaný na nějakou činnost (objednávání, polévky, hlavní jídla, ...). Obsluha byla příjemná.
kamarádka - Členů obsluhy bylo hodně, střídali se podle jednotlivých úkonů, byli rychlí, profesionální a efektivní. Například u stolku vedle nás se jeden číšník věnoval cizincům a vysvětloval jim položky z jídelního lístku.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je v Lokálu specifický, protože mají pouze denní lístek a tento lístek nemají na internetu ani den předem, takže když se rozhodujete, do kterého Lokálu půjdete, musíte být dost operativní, protože nabídky Lokálů se od sebe liší. Nabídka je vytisknutá na samostatném papíře A4, jejichž kus leží na stole pro každého hosta. Všimnete si, že hlavní jídla mají velmi dobré ceny kolem 100Kč, ale třeba pití nebo dezerty jsou celkem drahé cca 40Kč/kus.
kamarádka - Jediný list s denní nabídkou a nápoji, na papíře s jemným retro vzorem.

Jídlo

- Váhal jsem, jestli si dám polévku. Kamarádka si ji objednala, já nejdřív ne, ale když se mne servírka zeptala, jestli já si polévku nedám, tak jsem si ji dal taky. A dobře jsem udělal, že jsem se nechal nenásilně přesvědčit. Zelňačka s klobásou byla výborná, nešlo jí vytknout vůbec nic. A dokonce byla servírovaná na teplém talíři.
Jako pití jsme si oba dali "Oranžovou" domácí sodu. Říkal jsem si, že to bude obyčejná žlutá točená limonáda (kterou mám rád), ale byl jsem mile překvapen, když se jednalo o čerstvou pomerančovou šťávu se sodovkou.
Jako hlavní jídlo jsem si dal vepřové výpečky se zelím a houskovým knedlíkem. A opět mne velmi překvapila obsluha, když mi oznámila, že si můžu kdykoliv říct a dostanu přídavek zelí nebo knedlíků. Výpečků bylo tak akorát, byly celkem obyčejné, chuťově průměrné. Knedlíky byly pěkně domácí a hutné. Zelí mohlo být kyselejší, ale hlavně jsem během jídla využil možnost si ho přidat, protože základní porce byla v nízkém poměru ke zbytku součástí. Porce zelí na přidání byla větší než původní.
Kamarádka si dala lívance s tvarohem a marmeládou. Ochutnal jsem jeden a ohodnotil bych je také jako dobré, ale průměrné.
A na závěr jsem si neodpustil ochutnat žloutkový věneček. Řekl bych, že byl taky dost obyčejný.
kamarádka - Podnik se specializuje na českou kuchyni a menu tomu odpovídá. Dala jsem si tedy zelňačku s klobásou a jako hlavní chod lívanečky s tvarohem a marmeládou. Polévka byla vynikající, chuťově přesně dle mého gusta, navíc krásně horká. Pečivo k tomu bylo v ceně a mohli bychom si i přidat, ale protože jsme čekali ještě na to hlavní jídlo, tak nebylo už dalšího pečiva třeba. Lívanečky mě ničím speciálně neuchvátily, ale líbilo se mi, že nebyly ani mastné, ani suché, ani příliš sladké. Lehce kyselý tvaroh a sladká jahodová marmeláda toto slušné jídlo korunovaly. Pila jsem místní oranžádu, což byl zřejmě pomerančový džus (i s kousky pomeranče) ředěný sodovkou.

Výkon-cena

- 0,3l oranžády po 38Kč, lívanečky za 105Kč, polévka po 39Kč, výpečky za 95Kč, knedlíky zvlášť za 35Kč a věneček za 39Kč. Oranžáda byla dobrá, jen si myslím, že by bylo dobré trochu zapropagovat, že se jedná o čerstvý výrobek a ne žlutou limonádu. Lívanečky mi připadají OK. Výpečky včetně knedlíku za 130Kč je vzhledem k neomezenému množství jídla dobré. Polévka super nejlepší. Věneček obyčejný, za což je 39Kč moc. Celkově jsem za dva lidi platil 450Kč.
kamarádka - Jídla z denní nabídky jsou cenově lehce nad stovku, tj. takřka lidová cena za oběd téměř v centru Prahy. Za pití nebo zákusek už si připlatíte, ale stále se jedná o podnik cenově příjemný. Pokud chcete například návštěvu z ciziny vzít na klasické hospodské české jídlo a přitom se nebát o návštěvin žaludek, tak je Lokál správná volba. Já jsem tam určitě nebyla naposled.

Závěr

Klady
+ super polévka
+ velké porce, nají se každý

Zápory
- obyčejný věneček zbytečně drahý


Shrnutí

Stejně jako v předchozích sériích je shrnutí to nejdůležitější a nejvíc se na něj těším. Vyzdvihnu nejlepší jídla, nejlepší poměry cena-výkon, obecně nejlepší, ale zdůrazním i mou nespokojenost.

Největší zklamání, aneb dobrým průměrem mne neokouzlí

Zklamalo mne něco skutečně podprůměrného, nebo se jedná o slušný průměr, který ale v konkurenci prvotřídní kvality neobstojí?...

Concordia

Concordia měla suverénně nejhorší jídlo ze všech dosud testovaných restaurací. Jen jedno jídlo bylo slušné, ostatní podprůměrné až hnusné. Když už si tiramisu neumí udělat, tak herr gott, ať neprodávají radši nic než ten kupovaný chemický hnus.

Klášterní šenk

Když mi obsluha při platbě 700Kč za účet v hodnotě 645Kč nepřinese vráceno, je pro mne celý podnik zlodějský, nikdy ho nikomu nedoporučím a už tam nikdy ani nepáchnu.

The Tavern

Údajně parádní hamburgerový podnik. Všechno srazil na kolena plátek masa o váze 115g místo aspoň 150g nebo lépe 200g, navíc při nemalých cenách. Takže extrémně špatný poměr cena výkon.

Katsura

Sázka do loterie s japonskou kuchyní. Jídlo mne velmi zklamalo a bylo navíc extrémně drahé, takže opět extrémně špatný poměr cena-výkon.

Grosseto

S velkým odstupem pak v této kategorii zmíním Grosseto, které v žádném případě nebylo špatné, ale čekal jsem aspoň o úroveň lepší výkon, takže jsem zklamán z průměru.


Nejlepší jídla v restauracích

Tiramisu - Riccardo a Grosseto

Ačkoliv je restaurace Riccardo italská spíš amatérsky než profesionálně, oceňuji, že tiramisu připravili vlastní a bylo velmi dobré.
Grosseto pak má evidentně s výrobou tiramisu trochu více zkušeností, takže třeba pokakaování mi přišlo lepší, ale na druhou stranu lépe ochucené piškoty byly v Riccardovi. Ani v jedné z těchto restaurací neuděláte volbou tiramisu chybu.

Kachna - Kulaťák a U Topolů

Kulaťák a Topolové mají ke kachně odlišný přístup. V Kulaťáku dostanete za dvě stovky čtvrt kachny s perfektně ochuceným zelím a knedlíky v rozumném množství. Na proti tomu U Topolů dostanete za dvě stovky kachny celou půlku a k tomu tolik knedlíků, že je nemáte sebemenší šanci sníst. Zase zelí měli mírně podprůměrné.
Pro gastronomický zážitek doporučuji Kulaťák, pro pořádné až šílené našťouchnutí Topoly.

Hamburger - Vila Kajetánka

Srovnání hamburgerů jsem se zvolna začal věnovat už v první sérii a systematicky vyhledávám doporučené podniky. Bylo pro mne tedy překvapením, že jsem dle mého názoru téměř dokonalý hamburger dostal v restauraci, kam jsem původně na hamburger vůbec nešel.


Nejlepší poměr cena-výkon

Letos žádného do očí bijícího vítěze této kategorie nemáme.

Nejlepší restaurace

Podle shrnutí všech hodnocených kritérií.

Vila Kajetánka

Byl jsem opravdu mile překvapen krásou prostředí, příjemnými cenami a hlavně úplně neočekávaně dobrým hamburgerem. Kamarádka si své jídlo také pochvalovala. Ve Vile Kajetánka evidentně kuchař ví, co dělá. Ještě by mohli zamakat na propagaci a věřím, že je bude čekat velmi světlá budoucnost.

Cowboys

Úplně jiná liga než ostatní restaurace v této sérii. Rovnat by se jí mohl jen Café Imperial z první série. Viděli jsme ukázku perfektní obsluhy a prvotřídního jídla. Ceny jsou sice rozhodně vyšší než bych v restauracích chtěl normálně platit, ale zážitek byl tak pozitivní, že se budu snažit Cowboye navštívit v nějaké z dalších sérií konečně na ten jejich hamburger.


Závěr

Sláva, čtvrtá série hotová. Za 28 osob při 14 návštěvách jsem zaplatil kolem 8900Kč. (371Kč/osobonávštěvu)
V nejbližší budoucnosti se chystám na Prague Food Festival, kde jsem proti loňsku pořídil 50 grandů místo loňských dvaceti. Bude to suverénně nejdražší kulinářský zážitek, ale loni jsem byl tak nadšený, že jsem si řekl, že letos toho chci ochutnat co nejvíc. O PFF 2013 vás bude čekat samostatný článek.

A dále pak budeme pokračovat s pátou a šestou sérií testu restaurací s tím, že se do obou pokusím nacpat divokou kartu. Ale to bude snad nejdřív v půlce prázdnin, abych si taky trochu od této mé povinnosti odpočinul.
Pátá série bude opět velkou sázkou na náhodu, protože plánuji vyzkoušet nějaké slevomatové akce a pak restaurace v Praze a okolí, které se dobře umístily v pořadu Ano, šéfe!.
Šestá série pak bude zase normální plná doporučených podniků, takže mi prosím ve formuláři níže podniky doporučujte. Plánuji udělat trochu otevřenější přihlašování zájemců na post zvaného hosta a doporučování podniků je jeden ze způsobů, jak se dostat na přední místa.

Chcete být víc v obraze? Sledujte X-COMputers.eu na Facebooku nebo Twitteru.