Restaurace - testy a srovnání, 8. série

Jídlo

8. 12. 2014

Přináším zase další řadu klasického testu restaurací.

Úvod

Co jsou to testy restaurací? Já to platím, zvaní mi nejpozději následující pracovní den pošlou své písemné shrnutí.

Zaměření této série bude na vietnamskou kuchyni, ze které jsem v poslední době nadšený.
Navíc tentokrát udělám pokus s tím, že umožním lidem z facebooku se přihlásit a pak ze zájemců někoho vyberu.

Ze standardních testů restaurací už za sebou máme první, druhou, čtvrtou, pátou, šestou a sedmou sérii.
Taky se můžete podívat na seznam všech restaurací.

Co za restaurace nás čeká tentokrát?
- Thái An - vietnamské
- Tuan Lan Pho Vietnam - vietnamské
- Café Louvre - hamburger
- Boorgies - hamburger
- Jáma Pub - hamburger
- Jáma Steakhouse - hamburger
- Asie restaurace - vietnamské
- Čestr - hovězí
- Sudička - fondue
- Pho Vietnam restaurant - vietnamské
- Pho Viet - vietnamské
- Zen bistro - vietnamské
- Gaoden - vietnamské
- Na Marjánce - hamburger
- Fair Food - hamburger
- Âu Cơ - vietnamské
- Phuong Phuong - vietnamské


Thái An - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Tuhle restauraci mi doporučila kamarádka, restaurace má výhodu, že ji mám velmi blízko - v Dejvicích.
Jejich vlastní stránky jsem nenašel.

Prostředí

- Návštěva 7. 1. 2015.
Restaurace se nachází v Eliášově 4, dva vchody vedle restaurace Bruska. Thái An má do ulice ceduli nad dveřmi, jinak svůj název moc nepropaguje, například není napsaný na jídelním lístku, nemají ani vlastní stránky. Restaurace se nachází v polosuterénu, tedy má okna ven, ale dovnitř musíte po schodech dolů. Členěna je na dvě části, menší vepředu s barem, větší vzadu. Kapacita restaurace je celkem velká, odhadnul bych 70 lidí. Prostředí je čisté a světlé. Jedinou výtku bych měl k záchodu, kde lepila podlaha.
kamarád - Thái An je spíš nenápadná vietnamská restaurace v Eliášově ulici. Měla takový zvláštní vchod, který podle mě vůbec nevypadal jako vstup do restaurace a kdybych šel sám, tak bych ho nejdřív asi přešel a hledal jiný. Vevnitř to vypadalo trochu míň asijsky než v klasických čínách. Zdi, židle i talíře byly takové modernější, stoly celkem klasické, akorát na nich nebyly ubrusy ani podtácky. U pultu stál vánoční stromeček. Na začátku byl vevnitř obsazený asi jenom jeden stůl a než jsme odešli, tak se zaplnily asi další dva.

Obsluha

- Obsluhovala nás Vietnamka, byla svižná, přišla rychle po usazení. S dorozuměním jsme neměli nejmenší problémy.
kamarád - Celou dobu nás obsluhovala jedna paní s klasickým vietnamským přízvukem. Poprvé přišla asi po půl minutě zeptat se na pití, téměř hned ho přinesla a ptala se, jestli už máme vybráno. Neměli jsme, tak nám dala ještě chvilku a potom si vzala naše objednávky. Jarní závitky i hlavní chody přinesla zase dost rychle, obojí určitě do deseti minut. Zdravila nás při příchodu i odchodu.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je ve formě 4x skládaného letáku na voskovém papíře rozměru přibližně A4. Jak už jsem říkal, nenesl žádné firemní logo ani název restaurace. Jídla jsou tříděná trochu nepřehledně, kategorií je hodně a čitelnost zhoršují obrázky v pozadí. Nejdříve mi trvalo, než jsem pochopil, že v nabídce jsou i klasická jídla z českých čínských restaurací (křupavá kachna, sladkokyselé kuře...), a pak mi trvalo, než jsem našel ta vietnamská jídla. Šel jsem celkem na jistotu na Bun Bo Nam Bo, to se skrývá v kolonce Rýžové nudle.
kamarád - Klasický skládací papírový lístek s dost velkým výběrem jak to známe z čín. Jídla byla napsaná česky a anglicky.

Jídlo

- Před Bun Bo Nam Bo jsem si dal moje oblíbené čerstvé závitky. Potěšilo mne, že byly prakticky stejné jako v Pho Vietnam, odkud je znám. Prodávaly se po třech kusech. Závitky obsahovaly nudle, krevety, nějakou okurku, salát, koriandr, nějaké maso a asi trochu vajíčka. K nim jsem dostal mističku se zálivkou, ve které plavaly kousky mrkve a nějaké petržele/celeru, zálivka nebyla vůbec ostrá, mám ji rád mírně ostrou. Závitky byly mírně tužší, ale dobré.
Bun Bo Nam Bo přišlo ve velké misce, podobné mé návštěvě Zen bistra z letošního jara. Horní vrstva byla pěkně rozdělená na jednotlivé složky jídla, tedy mrkev/petržel, buráky, nějaké křupání, bambusové výhonky, nějaký salát s koriandrem, uprostřed bylo hovězí maso a pod tím vším byly rýžové nudle se zálivkou. Trochu na nic byly dvě větvičky koriandru, které nebylo tak jednoduché sníst, jako kdyby byly lístky nasekané. Po zamíchání bylo jídlo dokonalé a nebylo nic, co bych mu vytknul.
Ještě bych zmínil, že k hlavním jídlům nám byl přinesen talířek s načtvrcenou půlkou citronu a malými kousíčky nakrájené pálivé papričky bez jakéhokoliv komentáře. Asi to bylo pro dochucení jídla. Papričky jsem kousíček ochutnal, byla na mne velmi pálivá.
kamarád - Nejdřív jsem ujedl jeden jarní závitek od kamaráda. Celkem byly tři a ještě k tomu přinesli šťávu na namáčení, ve které plavala mrkev a něco jako petržel nebo celer. Závitek byl celkem velký a dost mi chutnal, ale nemám moc s čím porovnávat, protože jsem si je nikdy v restauraci nedával. Moje hlavní jídlo byla Pho nudlová polévka s nehotovým hovězím masem. To nehotové maso bylo takhle napsané v menu, nešlo o to, že by ho nedodělali, naopak mi přišlo, že bylo celkem hotové, ale vůbec mi to nevadilo, protože chutnalo dobře. K polévce jsem ještě dostal na vedlejším talířku citrón a nakrájenou pálivou papričku (aspoň myslím, že to bylo pro mě, je možné, že to bylo pro oba). Nejdřív jsem hůlkami vyjedl maso a většinu nudlí, dokud jsem dokázal nějaké nabírat a potom jsem přivolal na pomoc lžíci a snažil jsem se dorazit zbytek nudlí, zeleninu a vodu. Nudle taky chutnaly dobře, jenom voda mi připadala moc mastná, což byl jeden z důvodů proč jsem jí nedokázal dojíst. Druhý důvod byla obří porce. Z fotky je vidět, že toho bylo opravdu hodně, při druhé fotce už toho bylo hodně sněděného. Celkově jsem byl spokojený.

Výkon-cena

- K pití jsme si dali colu, třetinka za 30Kč, v pohodě. Tři závitky stály dohromady 59Kč, super. Bun Bo Nam Bo stálo 109Kč, luxusní. Kamarádova obří polévka stála 89Kč, taky super. Celkem jsem za dva lidi zaplatil 330Kč.
kamarád - Přišlo mi, že ceny byly opravdu dobré. 60 korun za tři velké závitky je podle mě celkem standardní. 90 za obří polévku, kterou jsem ani nedojedl a ještě v ní bylo hovězí mi přijde super a 110 za velkou porci hovězího s nudlemi taky. Další výhodou je, že jídlo je určitě zdravější než v klasické číně.

Závěr

Se začátkem nové série jsem zatím velmi spokojený. Za velmi dobrou cenu jsem dostal výborné jídlo a ještě to bylo blízko. Na Vietnamské jídlo doporučuju.

Klady
+ dobré jídlo
+ poměr cena výkon

Zápory
- lepivá podlaha na záchodě


Tuan Lan Pho Vietnam - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Jeden ze dvou mých srovnávacích pilířů vietnamských restaurací. Byl jsem tam na jídle asi čtyřikrát a vždy jsem byl spokojený. Miluju jejich čerstvé závitky. Jako vždy se tam moc těším.
V posledních letech si udělali stránky, které dřív neměli, jsou nic moc, ale zásadní informace se dozvíte. Jídelák mají bohužel klasicky v PDF.

Prostředí

- Návštěva 9. 1. 2015.
Původně jsme s kamarádem šli do restaurace Sudička, ale neprohlédl jsem si předem otevírací dobu, tak nám zkřížil plány jejich čas otevření v 15:33 (ano 33). Přešli jsme tedy za 10 minut na Mírák do Pho Vietnam.
V Pho Vietnam jsem už byl několikrát, v interiéru jsem neregistroval žádné změny, stále je to po schodech o patro pod úroveň silnice, ocitnete se před pultem, kde máte před sebou nabídku studených jídel a obsluhující Vietnamku, u které si objednáváte. Přišli jsme kolem 13:15 a restaurace byla celkem narvaná, volné byly asi jen dva stoly, z nichž jsme jeden zabrali. Odhaduji, že kapacita restaurace je tak 70 hostů. Náš stůl byl úplně vzadu, kde jsem ještě nebyl, celkem v tom prostoru byly tři stoly a scházelo se tam po asi třech schůdkách. Na zemi byly některé cihly popsané názvy vín jako Châteauneuf-du-Pape, dříve tedy asi v prostorech byl vinný sklípek. Během jídla mi byla relativně zima, nějak okolo mne táhlo, to bylo nepříjemné.
kamarád - Pho Vietnam byla celkem dobře vidět z ulice. Dovnitř jsme se dostali chodbou po schodech, kde byly nějaké vánoční ozdoby a nějaké ocenění 9/10 hvězdiček. Restaurace byla celkem velká a vypadalo to, že to dřív byla nějaká vinárna nebo vinný sklípek, protože na některých dlaždicích byla napsaná jména vín a i zbytek restaurace tak vypadal. Nejblíž od vchodu byl i pult, kde se objednávalo, tam měli vystavená některá ze svých jídel. Bylo dost plno, náš stůl byl snad jediný (nebo možná jeden ze dvou/tří), který byl volný. Nevím jak u ostatních stolů, ale u našeho byla celkem zima a nad námi bylo něco co vypadalo, že by to mohla být klimatizace.

Obsluha

- S obsluhou se tu setkáváte méně než obvykle. U pultu si objednáte a rovnou zaplatíte, jdete se usadit a za pár minut vám přinesou hotové jídlo (mimochodem jídlo bylo velmi rychle). S obsluhou tedy nebyl žádný problém, rozumí bez problémů, jen mluví trochu méně česky.
kamarád - Objednali jsme si u pultu a rovnou zaplatili. Hned jsme dostali předkrm a pití v 0,5l lahvích bez sklenice a na hlavní jídlo jsme už čekali u stolu, ale jen pár minut. Tím naše interakce s obsluhou skončila.

Jídelní lístek

- Vzhledem k systému objednání asi nepřekvapí, že hlavní místo prezentace jídel je nad objednávacím pultem. Jsou tam vietnamské názvy a srozumitelná čísla i fotky, takže není problém si vybrat. Ovšem i na stolech leží pár barevných jídelních lístků z klasického voskového papíru o rozměru čtverce o straně délky přibližně odpovídající delší straně A4, to celé složené na čtyři sloupce. (Ať žije vědecké popisování složeného papíru.)
kamarád - Skládací papír s velkým výběrem. Moc jsem na něj nekoukal, protože už jsme měli objednáno.

Jídlo

- Dal jsem si totéž, co v první restauraci, a u tohoto komba plánuji při testování zůstat. Jako první jsem tedy měl čerstvé závitky, dal jsem si dva, což odpovídalo ceně i množství, které jsem jedl v minulé restauraci. (V minulé restauraci byly za tři závitky za 60Kč a z nich jsem snědl dva.) Bohužel závitky byly oschlé, oba, kamarádovy taky. Asi je nějak špatně skladovali nepřikryté. Je to velká škoda, protože chutí byly výborné. Proti dejvickým měly výrazně méně nudlí a byly víc zeleninové s koriandrem, taky namáčecí zálivka byla o fous lepší, ideálně mírně pálivá.
Hlavní jídlo jsem měl zase Bun Bo Nam Bo, přišlo tak jak ho odsud znám, tedy netakticky na mělkém talíři. Podobně ne úplně domyšleně byla mistička se zálivkou položená na tom talíři na zelenině, takže se zelenina na tu mističku nalepila. Jídlo bylo dobré, ale přesto ne tak jako v Dejvicích.
Kamarád si nějak stěžoval na svou polévku, tak jsem ji ochutnal, ale zdála se mi normální.
kamarád - Jako předkrm jsem si dal dva jarní závitky. Byly opravdu velké a dostal jsem k nim šťávu na namáčení. Z jedné strany byly ale dost seschlé, takže nechutnaly tak čerstvě a trošku hůř se kousaly. Jinak byly dobré. Jako hlavní jídlo jsem si dal Pho polévku s medium hovězím, abych měl srovnání, protože už jsem si jí dal v Thái An. Na všech obrázcích jak v menu tak u pultu byla nakreslená s mističkou citrónu a chili papriček, ale nic jsem nedostal. Naštěstí jsem to ani moc nechtěl, takže mi to nevadilo. Hovězí bylo v pohodě stejně jako nudle, ale zelenina venitř a voda jí ochucená mi vůbec nechutnala. Nevím jestli jsem měl ten den jenom slabší žaludek nebo to opravdu chutnalo divně, ale bylo mi pak trošku nevolno ještě asi půl hodiny až hodinu. Myslím, že nejhorší mi přišla jarní cibulka, ale snažil jsem se to zkoumat co nejmíň. Vyjedl jsem maso a nudle, nabral co nejvíc vody bez zeleniny a zbytek jsem nechal.

Výkon-cena

- Jednak dostanete pro tuto restauraci typickou půllitrovou plastovou lahev coly za 20Kč, takhle výhodné pití snad nikde jinde v Praze nemají. Jinak mají závitky 30Kč za kus (o 10Kč dražší než Dejvice), to je úplně v pohodě, moje Bun Bo Nam Bo bylo za 119Kč (o 10Kč dražší než Dejvice) a kamarádova polévka byla za 99Kč (opět o 10Kč dražší než Dejvice). Celkem jsem za dva lidi zaplatil asi 378Kč.
kamarád - 1 závitek za 30Kč - kdyby byl čerstvé, tak v pohodě, takhle nic moc. 0,5l pepsi za 20Kč - levné v obchodě, superlevné v restauraci. Mohli by dávat skleničky. Pho polévka za 100Kč - hrozně mi nechutnala, ale jinak je to, tuším, za Pho polévku standardní cena.

Závěr

Tohle pro mne bylo celkem zajímavé srovnání. Protože jsem před začátkem této série prakticky v žádných jiných vietnamských restauracích nebyl (jen jednou v Zen bistru), neměl jsem pořádné srovnání a Pho Vietnam jsem považoval za nedotknutelný vrchol. Po této návštěvě ale už vím, že Bun Bo Nam Bo mi víc chutná v Dejvicích. Navíc tentokrát si to tady dost pokazili oschlými závitky. Jídlo je o desetikorunu na chodu dražší, ale s umístěním pár minut od Václaváku to dává smysl, navíc to vyvažuje extrémně levné pití. Pořád můžu doporučit, snad budete mít závitky neoschlé.

Klady
+ dobré jídlo

Zápory
- oschlé závitky
- průvan


Café Louvre - hamburger

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


V Cafe Louvre jsem už byl před pár sériemi na kachně, tehdy jsem tam viděl ostatní hosty, jak si dávají hamburger. Musím se tam tedy vrátit, abych ho taky ochutnal. Tak mi posledně chutnal Schwarzwaldský dort, tak si ho plánuju dát zase.
Stránky mají přehledné, jen je trochu zvláštní rozdělení jídelního lístku na Polední nabídku a Večeře. Předpokládám, že to má být polední menu a stálé menu.

Prostředí

- Návštěva 14. 1. 2015.
Začnu rezervací, která byla mírně netradiční. Na stránkách je možné udělat rezervaci automaticky, vyžaduje ovšem zálohu 100Kč na osobu, tato záloha se použije na úhradu účtu, tedy to není cena navíc. Platba rezervace je možná online kartou nebo přes platební portály několika bank.
Restaurace se nachází na Národní třídě, nejdřív musíte vystoupat jedno patro po širokém schodišti. Když jsme vstoupili dveřmi v patře, ocitli jsme se na jakémsi rozcestníku, kde mi nebylo jasno, jestli máme čekat nebo někam jít. Před námi se nějací lidé rovnou vrhli do pravé části restaurace, kde jsem byl minule, tak jsem šel za nimi. Bylo narváno a servírka jim sdělila, že je bohužel plno. My jsme měli rezervaci, tak mi řekla, že máme jít do části restaurace (na původním rozcestníku doleva), tam nás usadila k rezervovanému volnému stolu. Na rozcestníku jsem si nakonec všimnul i šipek "restaurace" "salonek" a já nevím co ještě. Tento systém ale určitě nepovažuji ideální. Lepší by bylo, kdyby rovnou na rozcestníku byl nějaký člen obsluhy.
kamarád - Café Louvre je na Národní, ve stejném baráku jako Rock Café. Zatímco RC je podzemí, CL je naopak v patře. Po vizuální stránce je to dost povedený podnik, který má svůj elegantní styl, takový á la prvorepublikový look, řek bych. Osvětlení OK. Byli jsme tam ve všední den zhruba před půl sedmou večer a byl tam dost frmol, bez rezervace bychom neměli nejmenší šanci.

Obsluha

- Pak se o nás staral číšník, hned jsme dostali jídelní lístek a celkově byl v pohodě. Když kamarád dopil pivo, zeptal se ho na další. Když jsem platil, ptal se mne, jestli jsem měl rezervaci (kvůli slevě za zálohu).
kamarád - Po příchodu a sdělení jména rezervace nás usadila pinglině, potom při objednávání a během jídla se nám věnoval pingl (možná jich bylo víc – útočí ve dvou). Vůči obsluze nemám námitek. Je fakt, že jsme na jídlo trošililinku čekali, ale ne nijak dramaticky dlouho, navíc měli fakt plno, takže se to dá pochopit.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je asi stejný jako posledně, je celý z tlustšího voskovaného papíru, vnější desky jsou pruhované, vnitřní bílé. Vložen v něm byl list s denní nabídkou. Ještě jsme dostali samostatný vinný lístek, ale ten jsme nevyužili.
kamarád - Na jednom papíře byla denní nabídka, stálé menu potom v deskách černo-bílo-červeno proužkatého stylu. Písmo čitelné. Jinak zvlášť jsem lístek ale nestudoval, protože výběr byl jasný.

Jídlo

- Přišel jsem hladový a rozmýšlel jsem se, jestli si dám kromě hamburgeru a dezertu i předkrm, ale nakonec jsem si ho nedal. Ehm, neobjednal jsem si předkrm, ale snědl jsem půlku kamarádovi, který si ho objednal.
Předkrmem nám byly dva půlkrajíce chleba se škvarkovou pomazánkou posypané dvěma druhy cibule (bílá a červená) a taky tam byl kousek kyselé okurky a nějaký list petržele. Pomazánka v sobě měla malé rozemleté kousky škvarků, chutnala mi.
Mimo jiné jsme dostali i velkou ošatku plnou pečiva - chleba, nějaké bílé cibulové pečivo a asi i něco tmavé, ale to jsem neochutnal. Chleba byl nic moc, tužší, to světlé cibulové pečivo bylo super, vlahé. K tomu jsme dostali jednu malou mističku nějakého asi šlehaného másla, bylo ho dost málo. Kdybych si taky objednal ten chleba se škvarkovou pomazánkou, byl bych pěkně naštvaný, protože jsem nevěděl, že tato velká ošatka přijde.
Hlavní jídlo přišlo asi 40 minut po našem příchodu, celkem dlouho. Hlavním chodem byl hamburger s cheddarem, hranolkama a coleslawem. Na první pohled jsem si všiml dvou věcí, jednak hranolky jsou tenké kupované a dvak pod veškerým jídlem trůní ubrousek. Hranolky já oceňuji, mám rád tyhle tenčí a pořádně udělané, jen je mohli míň osolit. Ubrousek považuji za totální demenci, když ho chcete použít, musíte rozrýt celý talíř a pak pořád máte špinavý částečně mokrý ubrousek. Dále na talíři je mistička s coleslawem, byl super, asi v sobě měl i trochu jablka. V druhé mističce byla nějaká omáčka, která chutnala jako smíchaná hořčice s kečupem, nejedl jsem ji.
Hamburger samotný byl na první pohled podezřelý, z boku jsem neviděl žádné složky uvnitř kromě masa a salátu. Po odklopení vrchní části housky podezření pokračovalo, protože houska obsahovala zcela vpečený plátek sýra. Při kousnutí do hamburgeru už bylo úplně jasné, že tady se o špičkový výrobek nejedná. Jednak houska byla nějaká úplně obyčejná kupovaná a celkem se rozpadala (abych jen nekritizoval, tak musím uznat, že plochy podél řezu měla perfektně opečené). A pak taky v mase byla cibule, jednalo se tedy spíš o karbanátek, který byl udělaný úplně durch a byl celkem mazlavý. Celkově mi nesedla ani chuť, protože hamburger byl kečupový s kyselou okurkou a chyběla mu slanina i majonéza. Tenhle hamburger nedoporučuji.
Schwarzwaldský dort měl naštěstí ubrousek vedle sebe a ne pod sebou. Celkově byl dort dobrý, jen bylo nešikovné, jak byl hrozně vysoký, protože ke konci ho už nebylo jednoduché porcovat. Vyjádřil bych se ale ke šlehačce, které byla na talířku kopice a byla poněkud nadbytečná, protože samotný dort už má mocné šlehačkové vrstvy.
kamarád - Z denní nabídky jsem si poručil jako předkrm chleba se škvarkovou pomazánkou, coby hlavní jídlo hambáče. Chleba se škvarkovou pomazánkou byl ozdoben kyselou okurkou, směsí červené a žluté cibule a nějakým lopuchem, který jsem si nedal. Ocenil bych, kdyby v pomazánce byly větší kusy škvarků, chuťově to ale bylo dobré. Také jsme dostali couvert, tvořený různými druhy pečiva – normální chleba, tmavý chleba, jakási cibulová bageta, které bylo lze namazat nějakým máslíčkem. K tomu není co říct.
Hamburger přinesli s hranolky, coleslawem a mističkou omáčky, která chutnala jako kečup smíchaný s hořčicí. Coleslaw byl takový jemný, jako kdyby ho zjemnili jablkem nebo něčím takovým. Nemohu úplně říct, že by to bylo k dobru věci, ale nešť. Hranolky byly naopak parádní – akorát usmažené, křupavé. Hambáč byl tvořen rajčetem, salátem, okurkou. Kousky cibule byly přímo v mase. Chyběla slanina, což byla dost citelná absence. Kdyby tam byla bývala byla, možná bych byl ochoten uvažovat o hodnocení "dobře", takhle ale dávám známku 3-4. Plátek čedaru v hamburgeru sice byl, ale v dost tragikomické podobě; byl úplně "vsáklý" do vrchní části housky.

Výkon-cena

- Mattonka 0,33l za 39Kč snesu, pivo po 50Kč je dost. Chleba se škvarkovou pomazánkou za 69Kč je celkem dost, ale chutnala mi, tak si nestěžuju. Dort za 69Kč je taky celkem dost, ale snesitelné. Cena 189Kč za hamburger s hranolkama a coleslawem by byla v pohodě, kdyby byl hamburger dobrý, já jsem ale byl hodně zklamaný, odpovídající cena by podle mne byla tak 150Kč. Pak nám ještě byl naúčtovaný couvert 12Kč za osobu, asi za ten neohlášený chleba. Celkově jsem za dva lidi platil 700Kč, to je hodně rozhodně to neodpovídá zážitku.
kamarád - Dávat si hamburgera v CL je blbost, jeho cena naprosto neodpovídá kvalitě.

Závěr

Hamburger nic moc, cena vysoká, nedoporučuji.

Klady
+ pěkné prostředí

Zápory
- špatný hamburger
- špatný poměr cena-výkon
- ubrousek na talíři pod jídlem


Boorgies - hamburger

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Boorgies se veze na vlně obliby hamburgerů v poslední době. Sídlí hned u Václaváku.
Co se stránek týká, tak tam z nějakého nepochopitelného důvodu mají na titulní stránce nějaké obědové menu, které ale jde úplně mimo celou hamburgerovou myšlenku. Můžete mi někdo vysvětlit, proč má hamburgerová restaurace v nabídce 8 hamburgerů, ale 15 úplně jiných položek k obědu? Podle mne to je zásadně špatně a svědčí to o typickém pomatení majitele, které se dá vidět v každém druhém dílu nějakého Ano šéfe. Nejasné mi připadají i samotné hamburgery. Začněme textem, kde někde je cena tučně, někde není, někde má před sebou jednu mezeru, někde víc, sem tam je interpunkční čárka oddělená mezerou se špatné strany, někde mají slova mezi sebou dvě mezery, za značku gramu považují "gr", někde je gramáž uvedena, jinde ne. A když odhlédnu od těchto formalit, tak mi pořád není jasné, co dostanu, když jen u prvního hamburgeru se píše, že je maso mleté, ale u ostatních ne, to někde dostanu 120g plátek hovězího? Ne, že by to nebylo možné, ale že by nabízeli jen jeden z 8 hamburgerů s mletým masem? To se mi moc nezdá a bylo by to úplně špatně, podobně jako v Mozaice. Nemluvě o tom, že červené pozadí stránek činí černý text špatně čitelným.
Celkově mi stránky moc na důvěře nepřidávají. Za experiment s 240g hamburgerem jsem ochotný 180Kč dát, třeba jsou to jen neorganizovaní kuchařští géniové. Uvidíme.

Prostředí

- Návštěva 16. 1. 2015.
Začněme od konce. Tohle je první restaurace, kam jsem měl naplánováno v rámci testu restaurací jít a po příchodu jsem hned zase odešel.
Restaurace se nachází v prostorách, kde snad ještě nedávno bylo KFC, tuším první KFC v ČR. Teď ten celkem velký prostor s výlohou zabírá náhodná restaurace Boorgies. Nejedná se ale o pořádnou restauraci, nýbrž o bistro, kde si objednáváte u pultu. Pult je navíc schovaný v nejvzdálenější části místnosti. Na velké zdi nalevo je napsané denní menu, ovšem nejde o hamburgery, ale náhodná jídla jako ze školní jídelny. Jako špatná školní jídelna to v restauraci i smrdí. O hamburgerech se něco málo píše na zde proti vám, ale nenašel jsem tam žádné jasné kompletní informace jako název, složení a cena. Neměl jsem náladu přispívat na první pohled špatnému podniku a odešli jsme.
Vydali jsme se na náhradní hamburger do Jámy, která je o ulici vedle, a ve které už jsem byl někdy tak v druhé sérii. Jak to dopadlo tentokrát, si můžete přečíst níže.
kamarád - xyxyxyxy

Závěr

Nedoporučuji.


Jáma Pub - hamburger

stránky restaurace

Prostředí

- Návštěva 16. 1. 2015.
Restaurace se nachází v ulici V Jámě, která vede rovnou z Vodičkovy. Byl jsem tam už v druhé sérii.
Kamarádka tam byla teď nedávno a myslím, že si to celkem pochvalovala, takže jsem si řekl, že to může být zajímavá varianta po zamítnuté návštěvě Boorgies.
Na jídelním lístku před restaurací jsme si ověřili, že mají hamburger, který by nám vyhovoval, a šli jsme se usadit. Restaurace je v suterénu, musí se tedy po schodech dolů, interiér je hodně tmavý. Po sestoupení je na zemi tuším nějaký ošklivý koberec a ještě musíte otevřít dveře, abyste do restaurace vešli. Usadili jsme se k jednomu z mnoha volných stolků (kolem 14:15 byly zabrané asi jen dva stolky) a obratem u nás byla servírka a přinesla nám lístek s denním menu, tedy nějakými hotovkami, ne hamburgerem. Po chvilce se vrátila a požádal jsem ji o stálý lístek, ale sdělila mi, že mi ho nemůže dát, protože podle něj vaří až od 17:00. Tak jsme se zase zvedli a šli ven. Tam jsem se ještě díval, jestli o téhle platnosti stálého menu jen v určitou dobu mají někde napsáno. Neměli a nemají ani na webových stránkách.
Vydali jsme se tedy směr Anděl, kde jsem měl zaparkováno. Plán byl jít na Anděla, kde kdyžtak skončíme v Bejzmentu, a po cestě něco zkusit najít.
A co se nestalo, skončili jsme v sesterské Jámě. Dále níže.
kamarád - xyxyxyxy

Závěr

Vůbec nevařili, co měli na jídeláku. Nedoporučuju.


Jáma Steakhouse - hamburger

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky

- Návštěva 16. 1. 2015.
Jak jste si mohli přečíst v popisu dvou restaurací nad touto, neplánoval jsem původně do Jáma Steakhousu jít, ale donutila mne k tomu neschopnost jiných podniků nabídnout přijatelné jídlo a náhoda, že jsme vybrali cestu zrovna kolem této restaurace.
kamarád - Příběh návštěvy Jámy je zamotaný, naštěstí má ale dobrý konec. Byli jsme s hostitelem domluveni, že půjdeme na hambáče do restaurace Boorgies, sídlící ve Vodičkově v místě, kde bylo dříve KFC. Když jsme ale do tohoto podniku vstoupili, zapůsobil na nás natolik nevábně, že se hostitel rozhodl nekazit si chuť, lokál jsme opustili a začali promýšlet alternativní plán. Chuťové pohárky očekávaly přísun mletého hovězího v housce, takže jsme zavrhli variantu vietnamské restaurace a vydali jsme se za roh, do ulice V Jámě, kde sídlí stejnojmenné hamburgrářství. Tam jsme ale nepochodili, neboť nabízeli pouze polední menu, na kterém hambáč nebyl. Protože jsme beztak museli jít na Anděla, řekli jsme si, že vsadíme na známý Bejzment, s tím, že pokud naši pozornost po cestě upoutá nějaký zajímavý podnik, nebudeme se mu bránit. Ještě jsme se posilnili chlebíčkem U Zlatého kříže, a pak už hurá směr druhý břeh. Vltavu jsme však již nepřekročili. Ještě na pravém břehu nám totiž padl do oka podnik v Ostrovní ulici, jménem – světe div se – Jáma, sesterská to hospoda Jámy V Jámě, která nás jen o několik chvil předtím nepěkně vypekla. Protože jen blbec se spálí dvakrát o jedny kamna a my jsme jeden větší kretén než druhej, po krátkém rozmýšlení jsme vzali za kliku...

Prostředí

- Návštěva 16. 1. 2015.
Jáma Steakhouse se nachází v Ostrovní ulici, tedy mezi Národní třídou a Žofínem. Zvenku jsou vidět jen nevzhledné špatně natřené dveře s tabulkami popsanými barevnou křídou a pak sjednocený vývěsní štít a nástěnky s jídelníčkem. Vzhledem k designu loga bylo zřejmé, že nejde o shodu názvů, ale skutečně má něco společného s Jámou, ve které jsme byli před pár minutami. To ve mně nevzbuzovalo jistotu a myslel jsem si, že i tady budou mít problém, že hamburgery (které nabízí v jiných druzích než v první Jámě) budou servírovat až večer. Přesto jsme šli dovnitř a usadili jsme se. Opět jsme museli po schodech dolů, tentokrát byly navíc celkem prudké a úzké. Když se k tomu připočítá podzemní tma, není to zrovna dobrý první dojem z restaurace. Restaurace má dvě křídla, pravé křídlo má vysoké barové stolky, levé křídlo má stolky klasické, šli jsme se tedy usadit doleva. Mimo nás byl obsazený jen jeden stolek nějakými francouzskými turistkami.
kamarád - Hospoda sídlí v suterénu, takže hned po vstupu čekají člověka celkem prudké schody a jediné přírodní světlo proudí malými okny v úrovni ulice. V kombinaci s oranžovo-červenými stěnami a sporým vnitřním osvětlením je tak zaděláno na solidní potemnělost. Stěny zdobí fotografie a plakáty hudebníků a skupin jako Beatles, Johnny Cash, Led Zeppelin. Z reproduktorů hrála odpovídající šedesátko/sedmdesátková hudba.

Obsluha

- Servírka nám nejdřív přinesla jen polední menu, a protože jsem se bál, že to tady bude jako v první Jámě, na nic jsem nečekal, zvedl jsem se a šel ji požádat o stálý jídelák. Tentokrát se mi ho dostalo. Jinou obsluhu než tuto servírku jsem za celou dobu neviděl. Slečna byla příjemná, zeptala se nás na propečení hamburgerů a byla rychlá.
kamarád - Celou dobu se nám věnovala jedna servírka, která byla úslužná a rychlá. Neměla to nijak složité, protože v podniku bylo v době naší návštěvy celkem prázdno.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek si nejlépe můžete představit pohledem na fotku níže. Jedná se o potisklé listy A4 vložené do sešitu z papírových desek.
Jak byly ty desky tvořené několika vrstvami, tak se při listování rozlepovaly, to bylo špatné.
kamarád - Kromě denní nabídky jsme tentokrát dostali i kýžený stálý jídelák. Lístek mi přišel vcelku přehledný a smysluplně dlouhý. Nějak jsem nepostřehl nápojový lístek, jen na stole byl stojánek s informací o točených pivech a pár nealko nápojích, ale jen takových míchaně-čajových; žádný soupis kokakol, vod a džusů jsem prostě nezaznamenal.

Jídlo

- V nabídce mají tři hamburgery (nabízí je v kalibru 200g za 220Kč a 300g za 285Kč) a jedny kuřecí prsa v housce. Jeden hamburger se vyznačuje nivou a BBQ omáčkou, druhý paprikou, rajčatovou salsou a nějakými omáčkami. Třetí pak je klasika, jen místo majonézy používají estragonový dresing, hlavně dobře, že obsahuje slaninu a cheddar. Oba jsme si tedy vybrali tento třetí "American burger", já jsem si ho poručil medium, kamarád medium rare, aby si vyzkoušel, jestli v tom bude rozdíl. Propečenost trefili dle požadavků. Hamburgery přišly příjemně rychle. Na talíři byly kromě hamburgeru i americké brambory, prý je nazývali steakové hranolky, byly to prostě kousky brambor hozené do friťáku. Jak už to bývá, tyhle domácí brambory mne nenadchly. Když se tak koukám na fotku, byly brambory na talíři poházené dost ledabyle. Asi by bylo lepší použít menší talíř a brambory třeba naskládat kolem hamburgeru. Tohle všechno jsem ale nevnímal, byl jsem už hrozně hladový a hamburger vypadal pěkně, tak jsem se na něj vrhnul.
Na první pohled vypadal hamburger dobře, měl pořádné maso (a to jsme si vybrali menší 200g verzi, větší jsem neměl náladu riskovat), sýr byl taky pořádný, pokrýval celé maso, hvězdou pak byla křupavá slanina v několika plátcích. Houska byla obyčejnější, ale přijatelná, v řezech opečená. Zeleninové složení si přesně nepamatuju, byl tam salát a rajče. Asi tam nebyla okurka, nepamatuju si, že by mne rušila. Celkově byla chuť velmi dobrá, hamburgeru nic nechybělo, byl jsem nadšený. Řekl bych, že se jedná o jeden ze tří nejlepších klasických bacon cheeseburgerů, co jsem měl.
kamarád - Oba jsme si objednali dvousetgramovou variantu American Burgeru (měli i 300 g), k pití jsem si dal Chlumeckého Víta, jedno z asi šesti piv na čepu. Bylo to pšeničné pivo, které chutnalo jako pšeničný Primátor, takže dobrý. Kromě housky a masa byl hambáč tvořen čedarem, slaninou, ledovým salátem, rajčetem a estragonovým dresinkem. Dresinku jsem se trochu bál, protože co-já-vim-co-to-je-nějakej-estragon (znám tak akorát estrogen a progesteron), ale nebyla to žádná divočina, rozhodně to nijak nerušilo chuť. Maso jsem si objednal medium rare a kuchař to trefil parádně. Supr byla křupavá slanina, která potvrdila, že je základním stavebním kamenem pořádného burgeru a bez ní to prostě nejde. Burger tedy celkově príma, bylo to srovnatelné, jako kdybychom šli do Bejzmentu. Dost nic moc byly hranolky. V jídelním lístku sice inzerovali "domácí steakové hranolky", ale ty si představuju dost jinak. Tohle byly prostě nakrájené půlměsíčky brambor ve slupce, tedy něco, co se podle mne definuje jako "americké brambory".

Výkon-cena

- Třetinka coly za 39Kč, běžná pražská cena. Pivo za 43Kč. Hamburger po 220Kč, což je už dost, ale byl velmi dobrý, tak si nestěžuju. Celkem jsem za dva lidi platil asi 540Kč.
kamarád - Cena celkově vyšší, avšak kvalita rovněž vysoká. Lepší poměr tak skýtá například Bejzment, kde je kvalita podobná, avšak cena nižší. Na druhou stranu; pokud bych byl na Národní a rozhodoval se, jestli si dám hambáče v Café Louvre nebo v Jámě, vlastně bych se ani nerozhodoval, protože by to bylo úplně jasný. Ceny jsou stejné a v kvalitě hamburgerů o parník vítězí Jáma.

Závěr

Cena je vyšší, ale jídlo dobré, což je hlavní. Když u Národního divadla dostanete chuť na hamburger, s klidem si zajděte do Jámy v Ostrovní.

Klady
+ dobré jídlo

Zápory
- rozlepený jídelní lístek
- tmavé prostředí


Asie restaurace - vietnamské



Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Stránky jsem nenašel.
Restauraci mi doporučila kamarádka, která byla i v restauraci Thái An (asi 50m od této restaurace) a říkala, že tahle je lepší. To jsem teda zvědavý, když v Eliášově mi chutnalo hodně.

Prostředí

- Návštěva 17. 1. 2015.
Restaurace se nachází na adrese Dejvická 8, v nejvzdálenější části ulice už prakticky na Hradčanské, má červený vývěsní štít a zvenku se prezentuje především jako sushi restaurace s bufetem. Po vstupu jsem viděl pult s obsluhou, a protože mi nebylo jasné, jestli si máme jít tam, nebo sednout, šel jsem k pultu. Servírka se nás zeptala, jestli budeme jíst tam, nebo si chceme vzít jídlo s sebou, a po oznámení, že tam, řekla, že se máme jít posadit a obslouží nás. Restaurace je spíš menší, tipuji tak 12 čtyřmístných stolů. Stoly jsou pěkné a čisté, jsou celkem obyčejné s dřevotřískovou deskou s tmavěšedou dýhou (nevím, jestli to je dýha, ale to slovo se mi líbí), nohy mají kovové běžící od středu. Tyhle středové nohy dělají mírný problém při vysouvání židlí, protože s nohami židlí kolidují. Celou dobu tam hrála nějaká hudba, byla snesitelná, ale preferoval bych tišší. U jednoho stolu byla malá holčička s chlapečkem, evidentně z rodiny obsluhy, nijak nerušili, ale je to neprofesionální.
kamarád - restaurace blízko Hradčanské. Výzdoba decentní, stoly i židle moderní. Zajímavostí byl koberec, který mi připadá nepraktický, ale nevadí mi. Mají fungující wifi síť.

Obsluha

- Celou dobu se o nás starala jedna servírka a žádného jiného člena personálu jsem nespatřil. Servírka byla velmi mladá (klidně míň než 18) a neměla dokonalou češtinu, takže se asi v Čechách nenarodila. Přestože mi řekla, že se máme posadit a obslouží nás, trvalo pár minut, než nám přinesla jídeláky, v mezidobí přinesla hotové jídlo. Jídlo pak bylo dost rychle. Hlavní jídlo mi přinesla, když jsem ještě nebyl ani v půlce předkrmu, to mi vadilo.
kamarád - Chvilku trvalo, než nám přinesli lístky, ale na druhou stranu jídlo přinesli rychle.

Jídelní lístek

- Čtverec z tlustého voskového papíru složený na tři sloupečky. Nese obrovské množství jídel, na vnitřní straně jsou jídla známá z českých čínských restaurací a pár vietnamských a thajských, z vnější strany je pak sushi. Je dobře, že u jídel jsou fotky, protože tak člověk aspoň rychle pozná, jestli se jedná o rýži nebo nudle nebo něco jiného.
kamarád - Nic překvapivého, klasický papírový lístek s nekonečným výběrem variací na několik jídel. Každý si nakonec najde to, co mu vyhovuje.

Jídlo

- Objednal jsem si klasické čerstvé závitky a pak jsem chtěl zase Bun bo nam bo, ale nenašel jsem ho, měli nějaké hovězí na jihovietnamský způsob, ale fotka mi neseděla. Dal jsem si tedy vepřovu variantu (tuším, že Bun cha).
Závitky byly dle jídeláku tři, přišly na talířku s nějakými nitkami mrkve a mističkou namáčecí zálivky. Mrkev byla úplně přebytečná, zálivka byla v pohodě, zase ta neostrá, plavající objekty v ní taky přebytečné. Jak závitky ležely na sobě, celkem se k sobě přilepily. Nebyl to zásadní problém, nic se nepotrhalo, ale bylo to nepříjemné. Samotné závitky byly celkem málo naplněné, myslím, že kromě krevet v nich nebylo žádné maso. Nebyly úplně napěchované, takže při namáčení v zálivce obsah celkem vypadával. Ve srovnání s Thái An i Pho Vietnamem byly tyhle nejslabší.
Hlavní jídlo bylo relativně podobné Bun bo nam bo, tedy nudle, zelenina, maso a nějaké buráky, k tomu miska zálivky. Jídlo bohužel zase přišlo na mělkém talíři (navíc divného tvaru), takže ho prakticky nešlo zamíchat. Nudle byly v pohodě, křupání bylo dost málo, vepřové maso bylo nuda, prostě hodně opečený bůček. Zelenina byla tentokrát špatná, vzali prostě ledový salát a začali ho krájet na centimetr tlusté plátky a asi tři tyto kruhové plátky mi dali na talíř. Nešlo tedy zeleninu smíchat s masem a nudlemi. Celé jídlo zachraňovala zálivka. Celkově bych ho ale označil při nejlepším za průměr.
kamarád - Vybral jsem si hovězí po sečuánsku s rýží. Vzhledem k tomu, že si takové jídlo dávám málokdy, tak nemám s čím porovnávat, ale neměl jsem žádný velký problém. Rýže byla lehce studená, ale po promíchání s omáčkou byla teplota ideální. Jídlo bylo celkem ostré, ale pořád zcela v mezích únosnosti. Maso trochu tuhé, ale sníst ho nebyl problém. Porce byla ideální velikost, kdy jsem se najedl a nemusel jsem se přemáhat. Příště bych si vybral jiné, ale spíš abych vyzkoušel něco dalšího z ohromného výběru než že by toto nebylo dobré.

Výkon-cena

- Jako pití jsme měli colu, třetinka za 25Kč, pohoda. Moje jídlo stálo 98Kč, tedy o trochu míň než kolik mne jinde stálo Bun bo nam bo. Tři závitky byly za 65Kč, to je v pohodě. Kamarádovo hovězí po sečuánsku stálo 109Kč. Dohromady jsem za dva lidi platil 330Kč.
kamarád - Moje jídlo stálo 109 Kč, což mi přijde úplně v pohodě. Za podobnou cenu se v Praze mimo obědová menu asi nenajím.

Závěr

Tahle restaurace mi byla doporučena, že je lepší než Thái An o 50 metrů vedle. Na základě své návštěvy s tím nesouhlasím a určitě bych radši šel do Thái An.

Klady
+ cena

Zápory
- horší časování obsluhy
- průměrné jídlo

Druhý pokus

- Návštěva 29. 1. 2015
Protože se tato série ve vietnamských restauracích vyvinula ve srovnání čerstvých závitků a Bun Bo Nam Bo a v této restauraci jediné jsem si dal (neúmyslně) jiné jídlo a protože už jsem zjistil, že jiný název je "hovězí po jižansku", což tady na jídeláku bylo, a protože chci mít srovnání objektivní, rozhodl jsem se, že se do této restaurace vrátím.
Přišli jsme ve 12:00 a restaurace byla v nějakém bistro módu, vedle pultu s pokladnou byla ještě ?hřející? vana s nerezovými nádobami plnými jídla. To mne zmátlo a nevěděl jsem, jestli si teda máme sednout, nebo teď funguje jenom tenhle bar. Nemám rád, když jsem jako zákazník v rozpacích. Nakonec jsme tedy šli k pultu, kde jsem si já objednal Bun Bo Nam bo z jídelního lístku a kamarádka si nabrala z těch nádob. Cena jídla z nádob byla podle váhy.
Bun Bo Nam Bo vypadalo na první pohled dobře, bylo v hluboké misce a dostal jsem k němu misku zálivky. Jako příbory jsem dostal hůlky, vidličku a lžíci. To mi nevyhovovalo, prakticky všechno jím vidličkou a nožem (včetně všech těstovin). Podezření, že jídlo nebude dokonalé, jsem pojal ve chvíli, kdy jsem ho začal míchat, viděl jsem hromadu ledového salátu, ale nula koriandru. (Stejně to bylo i minule, ale to jsem za dva týdny šťastně zapomněl.) Celkově jídlo nebylo špatné, ale zoufale mu chyběla nějaká chuť.
Kamarádčino jídlo stálo 70Kč, její plechovka liči pití stála 30Kč, moje Bun Bo Nam Bo stálo 109Kč, tři deci rozlévané coly mne stály možná pouhých 15Kč (nedostal jsem účtenku). Za dva lidi jsem zaplatil 240Kč.
Na závěr řeknu, že jsem restauraci po první návštěvě nekřivdil, je prostě horší než všechny ostatní, které jsem během této série testoval. Nevidím důvod, proč sem chodit. Vzhledem k tomu, že o 50m dál je Thái An, šel bych vždy tam.
kamarádka - Restaurace kromě stálého menu nabízí i obědový bufet, čehož jsem využila já. V nabídce byly cca tři přílohy, dvě zeleniny, tři různé omáčky s masem a nějaká ta smažená lahůdka. Platí se za váhu, výhodou tedy je, že si každý může nabrat podle své momentální nálady a hladu.
Měla jsem dva druhy rýže, dušené zelené fazolky a smažený závitek. Vše bylo už trochu vlažnější, ale i tak mi chutnalo. Nejvíc samozřejmě závitek, protože byl pěkně křupavý. Dohromady s vietnamským liči džusem to byla fajn obědová varianta. Píšu sice „fajn“, nicméně na základě dosavadních zkušeností mám pocit, že vietnamská kuchyně dokáže být i lepší, než jakou nabízí tento podnik. Byť cena oběda kolem stovky i s pitím není samozřejmě k zahození.


Čestr - hovězí

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Do Čestru jsem chtěl už dlouho, ale nikdy jsem se tam nakonec nerozhodl jít kvůli ceně, tak teď se tam konečně vypravím. Bylo mi doporučeno jejich tříchodové menu (600Kč, výběr jednoho předkrmu, pečeně a steaku) a už se tam moc těším.
Stránky jsou v typickém stylu Ambiente, jehož částí Čestr je, přehledné.

Prostředí

- Návštěva 19. 1. 2015.
Tak jsem se do Čestru přeci jen dostal. Po letech odkládání ve prospěch Ambiente Brasilera...
Čestr se nachází úplně nahoře Václaváku mezi Muzeem a Operou. Pokud jste viděli všechny díly "Ano, šéfe!", tak si můžete vybavit, že se v prostorách, kde teď Čestr sídlí, natáčel jeden z dílů tohoto pořadu. V tom dílu Ano, šéfe! si Zdéna stěžoval na horší možnost se do restaurace dostat. Já jsem žádný problém nezaznamenal, od muzea stačilo po přechodu přejít jednu silnici a bylo. Restaurace se vyznačuje logem kraví hlavy, se kterou se setkáte všude, například zvenku restaurace, ale i uvnitř na kachličkách, na jídelním lístku i na talířích. Vstup do restaurace je skrz dost úzké dveře, hned u vchodu je stoleček uvaděčů, kteří se vás hned ujmou. Čestr jsme navštívili v okurkovou dobu 16:00 a nepřekvapivě v tu dobu uvnitř moc hostů nebylo, tak tři nebo čtyři stolky z odhadem třiceti nebo čtyřiceti, restaurace je dost velká. Dominantní je otevřená kuchyně, ale protože nemám pohled do kuchyně rád, posadil jsem se k ní zády a kamarádka čelem, ta se zase koukat do kuchyně chtěla. Já jsem celou dobu měl pohled na zeď, kde byly nákresy jednotlivých řezů z krávy.
kamarádka - Restaurace je v budově vedle Státní Opery, která na mě moc lákavě nepůsobí. Uvnitř je to strohé, ale neurazí. Mě osobně velice potěšil volný pohled do kuchyně, to mi přijde sympatické.

Obsluha

- Obsluha byla na top úrovni, rovnat se jí může tak Imperial. Dva uvaděči u dveří, kteří nám nabídli možnost si odložit věci do šatny, jedna slečna, co nás uvedla ke stolku, a pak se kolem nás vystřídaly asi dvě servírky a dva nebo tři číšníci. Kamarádka, která byla otočená do restaurace a měla tak lepší přehled, několikrát říkala, že je tam obsluhy fakt hodně. Ono se to asi rozmělní, když je restaurace ve špičce plná. Servírka fakt často chodila a ptala se nás, jestli je všechno v pořádku, občas to rušilo, když jsme si povídali, evidentně nám nic nechybělo a ona nám hovor přerušila opět stejným dotazem. Vzhledem k tomu, že je restaurace trochu zvláštní a cílí výše než běžná restaurace, tak po oznámení, že tam jsme poprvé, jsme dostali krátkou přednášku o tom, jak to tam funguje. Informace pro mne nebyly nic nového (například nám doporučila tříchodové menu) a soukala je ze sebe dost nuceně. Tahle prezentace nebyla její silná stránka. Vlastně jsem se dozvěděl, že ke všem jídlům jsou bramborové přílohy zdarma. Když jsem si objednával pití, chtěl jsem nějakou minerálku, servírka se mne ptala, jestli si dám velkou karafu, což jsem pochopil jako nabídku flašky větší než třetinky, tak jsem řekl, že chci třetinku. Až později jsem si v jídeláku všimnul, že nabízí velmi výhodnou 1,5l karafu sodovky, která je levnější než ta třetinka Mattonky.
kamarádka - Samozřejmě obsluha byla velmi profesionální. Místy až moc. Nevím, co se to rozmohlo za nový zvyk, neustále kroužit kolem stolu a ptát se, zda chutná, či zda je vše v pořádku. Mě to ruší, obzvlášť, když mi dotyčný skočí přímo do hovoru. Jinak byli velice všímaví, nenechali nás na nic čekat.

Jídelní lístek

- Přinesli nám dva lístky, jeden běžný v tvrdých deskách, ale ten jsem si nakonec ani neprohlédnul, byl to asi nějaký vinný lístek. Skutečný jídelní lístek jsme dostali na talířku ještě společně s látkovým ubrouskem, jednalo se o papírovou obálku velikosti A5, která v sobě skrývala tvrdou kartičku této velikosti a obálka samotná se rozkládala na větší list velikosti A3. Ta tvrdá kartička nese informace, které jsou napsané po zdech, tedy popsanou krávu a nějaké povídání o filozofii restaurace, je tedy celkem nadbytečná. Zato ta A3 nese všechny podstatné informace, tedy kompletní nabídku jídel a nápojů (kromě vín). Jídla jsou členěná do tří skupiny - předkrmy, pečeně/dušené/rožněné a steaky, při tříchodovém menu si vyberete jedno jídlo z každé kategorie. Malý chyták je v názvu husička, což není drůbež, ale kus krávy. Části krávy, které se nachází na jídeláku, mají i názorně popsané vlastnosti jako křehkost, chuťová výraznost a tučnost, což je pro takového amatéra jako já vhodné, protože co já vím, jak chutná taková oponka nebo vrchní šál. A abych nezapomněl, všude jsou loga kraví hlavy.
A už chápu, proč není jídelní lístek klasický, ale je to takováhle papírová obálka. Ona se totiž nabídka jídel každý den obměňuje.
kamarádka - Velice vtipné provedení v podobě jakéhosi psaníčka. Oceňuji jakési vysvětlivky k jednotlivým druhům masa i perfektní přehlednost. Také se mi líbil oddělený lístek na kávu a dezerty, který nám donesli až po jídle. Je to takové milé a nenásilné připomenutí, že jídlo ještě nekončí...

Jídlo

- Tak tohle bude dlouhý.
S kamarádkou jsme se bez problémů dohodli na jídlech, co si kdo objedná, abychom měli vždy každý něco jiného, abychom toho ochutnali co nejvíc. Jako předkrmy jsem já měl tatarák, ona řízečky z vařené hlavy. Střední jídlo jsem měl krk na paprice, ona hrudí na majoránce. Servírka mně doporučila bramborovou kaši, kamarádce chlupaté knedlíky, tak jsme to přijali. Jako steak jsem vybral nízký roštěnec, kamarádka květovou špičku, byly nám k tomu doporučeny hranolky, tak jsme je taky schválili.
Snad ještě během vybírání přinesl jeden z číšníků maličký talířek s kousíčkem chleba s vajíčkovou pomazánkou a šnytlíkem. Tohle byla dost nuda, chleba spíš tvrdší, vajíčková pomazánka meh. Tímhle mne moc neuctili.
Chvilku nato přišel další neočekávaný talířek s domácími minirohlíčky, ty byly dobré, a nějakými kousky chleba, ten byl nic moc.
A pak jsme se konečně dostali na očekávané předkrmy.
Kamarádčiny řízečky mi na první pohled připadaly podezřele pravidelné, nečetl jsem si totiž, co jsou zač, a čekal jsem prostě malý řízek. Ochutnal jsem je, obsahovaly rozvařená vlákna masa, byly tedy něco úplně jiného než řízky, ale dobré. Ty drobnosti okolo jsem nejedl.
Asi to z fotky není poznat, ale můj tatarák byl fakt velký. Přišel už ochucený, na něm trůnilo nějaké asi křepelčí vejce na hniličko. Kromě toho na něm ležel i nějaký list, který jsem neochutnal, dále v něm byly zapíchnuté domácí chipsy (dobré, ale nadbytečné) a pak na něm byla poházená nějaká uschlá kvítka. Netuším, co ta kvítka byla zač, neochutnával jsem je, vadila mi. Kamarádka jeden ochutnala a říkala, že nemají chuť. Když pominu tyhle přebytečné součásti, byl tatarák velmi dobrý a znovu řeknu, že ho bylo fakt hodně. Na poslední topince bylo snad víc tataráku než topinky a už po tomto předkrmu jsem se cítil najezený.
Druhý chod jsem měl krk na paprice a k tomu bramborovou kaši. Oboje přišlo v samostatných rendlíčkách, v kaši zapíchnutá krátká vařecha. Masa nebylo úplně moc, tak čtyři nebo pět kousků v notném množství omáčky, té bramborové kaše bylo ukrutně hodně. Maso bylo zcela úžasné, nejměkčí, co jsem kdy jedl. Omáčka byla dobrá, ale jak jí bylo hodně, dojídal jsem ji pak lžící a to mi přišla mírně kyselejší. Nad kaší kamarádka nějak brblala, ale mně chutnala moc, snědl jsem ji všechnu. Dostali jsme k tomuto chodu i samostatný pořádně rozehřátý talíř, ale jedl jsem spíš z původních nádob.
Kamarádčino hrudí bylo s cibulovou omáčkou. Samotné maso bylo výrazně tužší než moje (neříkám, že špatně tuhé, kousat šlo výborně, jen ve srovnání s mým nebylo tak měkké), ochutnal jsem jen kousek a byl jsem rád za svůj výběr. Chlupaté knedlíky mne vůbec neoslovily.
Už jsme byli oba úplně najezení a pořád nás ještě čekal zlatý hřeb večera. Dostali jsme každý další rendlíček plný hranolků, bohatě by stačil jeden a asi ani to bychom nesnědli. Byly to typické domácí hranolky, na kterých nevím, proč české restaurace tak lpí, a byly jako vždy nic moc, měkké. Naše masa bych na první pohled od sebe nerozeznal. I chuť byla velmi podobná. Oba jsme si je poručili medium rare a taky jsme je tak dostali. Kamarádčino maso bylo víc opepřené, moje maso bylo super luxusní, až nasládlé (asi tím, jak ho 50 dní staří). Steak byl po intenzivní chuti krávy na paprice nevýrazný a až tak jsem ho neocenil.
Po dojedení jsme ukázkově dostali dezertní lístek, ale oba jsme už byli plní, tak jsme si nic nedali.
kamarádka - Čekala jsem hodně. Zvolili jsme degustační menu o třech chodech pro každého a sotva se to do nás vše vešlo! Jako předkrm jsem si dala řízky z vařené selečí hlavy s bramborovým salátem. Řízečky byly tak akorát, velmi chutné a netradiční. Salát už ne tolik, jedna z jeho chuťových složek mě rušila a nepřišla jsem na to, co to bylo. Dále jsme pokračovali prvním hlavním chodem, pro mě to bylo hrudí v cibulové omáčce s majoránkou a chlupatým knedlíkem. Knedlík mě nenadchl, stejně tak ani bramborová kaše, kterou měl hostitel, mě neoslovila. Jediné, co na přílohách bylo zajímavé, byly obrovské porce. Samotný chod, hrudí v omáčce, mě příliš nenadchlo. Polovinu z masa jsem ani nesnědla, protože bylo hodně tlusté a omáčka mi nepřišla příliš chuťově zajímavá. A jako třetí, poslední chod, byl steak. Vybrala jsem si z květové špičky, část masa pro mě naprosto neznámou, a byla jsem velmi spokojena! Maso bylo perfektně medium rare propečené, skvěle ochucené. Jako přílohu jsme zvolili oba hranolky, opět neuvěřitelný kotel. K těm by bodla nějaká omáčka, ale tu jsme sami odmítli, tedy naše chyba. Maso bylo skvostné. K pití jsem měla domácí citronádu, která byla výborná. Jen jí mohlo být od dvě deci víc. Na dezert místo nezbylo...snad příště.

Výkon-cena

- Kdybych trochu pozorněji četl, mohl jsem mít nekonečno sodovky za 35Kč, takhle jsem měl třetinku za 48Kč, to je drahé. Kamarádčina limonáda tuším taky třetinka za 58Kč je taky drahá. Naše menu pak stála cca 600Kč za osobu, což je taky drahé. Protože jsem ale věděl, do čeho jdu, že mám vysokou cenu očekávat, nejsem překvapený a s jídly jsem byl velmi spokojený. Dohromady jsem za dva lidi platil 1350Kč.
kamarádka - V případě tříchodového menu je to naprosto vyvážené. Příště bych volila asi jiné pokrmy,ale jinak jsem byla naprosto spokojena.

Závěr

Spokojenost. Parádní přístup, parádní prostředí, parádní jídlo a cena tomu odpovídá. Pokud pro vás je 700Kč za osobu normální nebo chcete něco oslavit, můžu Čestr rád doporučit.

Klady
+ prostředí, výbava, přístup
+ super jídlo
+ překvapivě velké porce

Zápory
- cena


Sudička - fondue

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Fondue jsem měl jen jednou v životě na návštěvě tak před 18 lety. Nedávno jsem na ně dostal zase chuť a zjistil jsem, že najít v Praze restauraci, která by nabízela fondue, vůbec není legrace. Z těch pár, o kterých jsem vůbec našel nějakou zmínku, zůstala otevřená snad jen tahle Sudička. Shodou okolností se tato restaurace nalézá asi čtyři vchody vedle restaurace Mozaika z minulé série a je podobně v suterénu.
Stránky mají zvláštně asymetrické s milionem odstínů hnědé barvy a šesti druhy písma. Jediné důležité ovládací prvky jako jídelní lístek a kontakty jsou psané tím nejmenším písmem. A k tomu všemu je jídelní lístek na stránkách jen jako PDF.
Naštěstí jídelní lístek vypadá dost rozumně.

Prostředí

- Návštěva 20. 1. 2015.
Jak už jsem předeslal, restaurace se nachází v ulici vedoucí z náměstí Jiřího z Poděbrad a je asi 50 metrů od restaurace Mozaika. Nachází se v suterénu a dovnitř vedou celkem prudké schůdky se zatáčkou hned za dveřmi, takže když jsme odcházeli a zrovna někdo vcházel, museli jsme se pořádně vyhýbat.
Do restaurace jsme neměli rezervaci. V době našeho příchodu v 17:00 byla restaurace prázdná, jen 4 stolky na sobě měly cedulku s rezervací. Slečně za pultem jsme oznámili, že jsme dva, a k mému překvapení nás usadila k jednomu stolku, na kterém byla rezervace. Ke konci naší návštěvy přišla ještě jedna zákaznice s plánem, že budou dvě, taky neměla rezervaci a posadili ji na druhý dvoumístný stolek, na kterém byla cedulka rezervace. Nejsem si tedy jistý, jestli rezervace nejsou jen psychologická hra, že se tváří obsazeně, ale přitom mají úplně prázdno.
V restauraci byla opět celkem tma, ale na našem stolku byla lampička, takže jsme tmou úplně netrpěli. Přesto z fotek můžete poznat, že mimo světlo lampičky to nebyla žádná sláva. Zajímavostí bylo, že náš stolek byl tvořen starým šicím strojem s novou deskou. Aspoň půlku naší návštěvy hrál z reproduktorů Bob Marley, což jsem ocenil, a pak něco přijatelného, co nedokážu určit.
kamarádka - Restaurace / kavárna Sudička není zvenku příliš nápadná, upozorní Vás na ni dvě tabule spíše menších rozměrů. Když vstoupíte, otevře se Vám pohled shora na prostory restaurace. Je však lepší koukat pod nohy, protože schody dolů začínají hned za dveřmi. Interiér je laděný do hněda, což je kompenzováno pro mě příjemným teplým žlutým osvětlením. Hudbu si příliš nevybavuji – tuším, že to bylo cosi španělského – v každém případě hrála spíše tišeji, takže nebylo třeba ji při hovoru se spolustolovníkem překřikovat. V době našeho příchodu kolem páté odpoledne byla restaurace zcela prázdná, několik stolů mělo cedulku rezervace, všechny byly prostřené s příbory a sklenicemi. Prostředí bylo čisté a příjemné, dle mého ideální na romantickou večeři:-)

Obsluha

- Slečna servírka byla v pohodě, moc si ji nepamatuju.
kamarádka - Bez námitek. Milá, mladá slečna nás po příchodu usadila ke stolu pro dva (přestože měl cedulku s rezervací), přinesla jídelní lístky, po chvilce si přišla pro objednávku, kterou pak donesla v rozumném čase. Zatímco jsme jedli, věnovala se čemusi na počítači za pultem, a i když to vypadalo, že si nás nevšímá, nádobí odnesla brzy poté, co jsme dojedli. Na závěr naší návštěvy usadila nově příchozího hosta ke stolu hned vedle nás. (Jednalo se o druhý ze dvou stolů pro dva, kterých jsem si v restauraci všimla.) Vzhledem k tomu, že jsme se zvedali k odchodu, mi to nijak nevadilo. Pokud bych však měla větší část návštěvy sedět v jinak zcela prázdném podniku vedle jediného obsazeného stolu, značně by mě to rozladilo.

Jídelní lístek

- Jídelák byl tvořen dvěma dřevěnými deskami, mezi nimiž byly obyčejné fólie pro vkládání papírů velikosti A5. Na první dvojstraně byla nabídka jídel a pak vícero dvojstran zabíraly různé nápoje. Pak totéž v angličtině. Vtipná byla poznámka "všechna naše jídla obsahují všechny alergeny, na podrobnosti se zeptejte obsluhy". Vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Tohle řešení plní písmo zákona, ale ne myšlenku zákona, protože alergici se z jídelního lístku furt nic nedoví.
kamarádka - Pokus o stylovost jídelního lístku dle mého úplně nevyšel. Zvenku se jedná o desky svázané provázkem, avšak po otevření naleznete jednotlivé listy založené igelitových deskách, už lehce pomuchlaných. Lístek mi nepřišel zcela přehledný, uvítala bych přehlednější rozdělení jednotlivých sekcí. Nabízená jídla zajímavá, trochu netypická a je možné, že ne každý si dokázal vybrat. Před návštěvou proto doporučuji shlédnout jídelní lístek na webových stránkách.

Jídlo

- Plán byl ochutnat fondue, a protože je nabízeli jako jídlo pro dva, nebylo moc co vymýšlet. Oba jsme ještě ochutnali jejich domácí limonádu, já višňovou, kamarádka pomerančovou. Limonáda byla dobrá, asi nějaké rozmixované mražené višně v sodovce. Kamarádčina oranžáda měla ještě přidanou skořici.
Fondue jsme dostali v kameninové míse nad hořákem a každý dostal misku s mírně opečenými krutony z nějakého chlebovitého pečiva. Chuť byla přibližně taková, jakou jsem si ji pamatoval z dětství, takže jsem byl spokojený. Krutonky byly taky dobře upravené. Osobně bych byl radši, kdybych dostal na výběr víc druhů pečiva, spokojený bych byl s rohlíkama. Problém jsem měl jen s množstvím sýra, protože i při běžném namáčení krutonů jsme ho spotřebovali o dost dřív než všechny ty krutony.
kamarádka - K pití jsme se objednali domácí limonádu, Honza višňovou, já pomerančovou se skořicí. Limonáda dorazila v roztomilých skleněných džbáncích se lžičkou, brčkem a v mém případě ozdobená snítkou bylinky (že by máty?) a měsíčkem pomeranče. Trochu mě zaskočila bublinková voda, na kterou nejsem u domácích limonád zvyklá, ale chuťově bylo pití příjemné, ovocné a nepřeslazené. K jídlu jsme si dali sýrové fondue pro dva. Přinesli nám misku s roztopeným sýrem nad plamenem a dva talíře s opečenými kousky chleba. Sýrové fondue jsem v restauraci měla poprvé, takže nemám s čím srovnávat. Chleba mi opravdu chutnal, byl příjemně opečený a dalo se s ním pomocí fondue vidličky lehce manipulovat (tj. nebyl příliš tvrdý a nepadal). Sýr, do kterého jsme chleba namáčeli, nebyl špatný, ale nijak mě neokouzlil. Byl spíše slanější s výraznou chutí vína. Mohlo ho však být o maličko více: na konci nám každému zbylo několik kousků chleba, na které už nezbyl sýr. Při placení jsme obdrželi každý jednu žvýkačku.

Výkon-cena

- Domácí limonády byly půllitrové za 50Kč, což je tak normální. Fondue stály 322Kč, tedy 161Kč na osobu, chuť splnila očekávání, jen množství sýra by měli navýšit, aby ho bylo dost pro celé namáčení. Za tuhle cenu to není vítěz poměru cena-množství, ale není to ani špatné. Dohromady jsem za dva lidi platil 450Kč.
kamarádka - Půl litru dobré, pěkně prezentované domácí limonády za 50 Kč vnímám kladně. Horší je to se sýrovým fondue pro dva za 322 Kč, což podle jídelního lístku odpovídá dvěma levnějším jídlům, a přijde mi tak spíše dražší. Neznám ale cenu použitých sýrů, takže je dost dobře možné, že cena odpovídá surovinám.

Závěr

- Chuť fondue byla dobrá, množství trochu nedoladěné. Pokud někdo chce do restaurace na fondue, klidě sem může zajít, na jiná jídla existují lepší alternativy.
Klady
+ jedno z mála fondue v Praze
Zápory
- nedostatek sýra na všechny krutony
- šero

kamarádka - Sudičku hodnotím jako podnik s příjemným prostředím a milou obsluhou, kde se ráda ještě zastavím, i když nejspíše ne na fondue. Mám spadeno na některý z tamních dezertů:-)
Klady
+ čisté, klidné a příjemné prostředí, velmi pěkná prezentace jídla a pití
Zápory
- velikost porcí? (sýra mohlo být více)


Pho Vietnam restaurant - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Podle recenzí velmi dobrá vietnamská restaurace u Karlova náměstí. Nemám ale konkrétní představu.
Jejich vlastní stránky jsem nenašel.

Prostředí

- Návštěva 22. 1. 2015.
Restaurace se nachází v ulici Gorazdova 17, což je zezadu Tančícího domu. Zvenku je prezentována jako "PHO Vietnam restaurant" a už na první pohled je jasné, že tam dřív bývala nějaká česká hospoda. Když jsem se díval na google mapy, mají na té adrese restauraci Rybárna, přestože to vypadá, že vietnamská restaurace tam už je tak tři roky. Představu o vzhledu restaurace si můžete udělat pohledem na fotku exteriéru výše. I uvnitř je prostředí podprůměrné, navíc s postihem schůdků do suterénu hned za dveřmi. Prostor kolem vstupu je stísněný, dělený dřevěnými paravány. Byli jsme v přední části restaurace, kde byly asi čtyři čtyřmístné stoly, kamarádka říkala, že v zadní části restaurace je to asi ještě dvakrát větší. V době našeho příchodu v restauraci byla jen jedna slečna jako návštěvnice, během naší návštěvy se přišli posadit ještě další dva jednotlivci k vlastním stolům. Polovina našeho čtyřmístného stolu byla obsazená tácem s arzenálem dochucovadel a příborů/ubrousků, dost nic moc. Jídla by se měla servírovat bez nutnosti dochucování a lepší dojem udělá, když vám obsluha přinese vlastní příbory, než když si pro ně saháte sám do nějaké sklenice s deseti sadami příborů, kam hrabala už hromada lidí před vámi.
kamarádka - Restaurace se nalézá mezi Jiráskovým a Palackého náměstími. Interiér s prkennou podlahou a bytelnými dřevěnými stoly a lavicemi na mě působil pěkně a čistě. Dekorace byly trochu na mix, něco v asijském stylu (u vchodu „oltářík“ se soškami, lampionové osvětlení), něco tak trochu ve stylu evropského zámečku (dvě stěny pokrývající obrovská olejomalba rozbouřeného moře se zmítajícím se korábem). Myslím, že tam nepouštěli žádnou hudbu. Celkem byla restaurace velká, vlastně dvoupokojová, my jsme byli v přední části (cca 4 stoly). Cestou na záchod (prostorný, čistý a voňavý) jsem obhlídka zadní část, tam bylo klidně ještě 8 dalších – prázdných – stolů. Kromě nás byla vepředu jedna zákaznice, v průběhu naší návštěvy přišlo myslím tak 5 lidí. Jeden starší pán byl asi pravidelný zákazník, poněvač dostal při placení dvacetiprocentní slevu. Možná to ale bylo proto, že si jídlo bral s sebou, nebo jsem možná na dálku špatně odposlechla cizí rozhovor a ve skutečnosti žádnou slevu nedostal.

Obsluha

- Obsluhovala nás nějaká asiatka, u které si nejsem jistý národností, nevypadala na Vietnamku. Za pultem u vchodu byla další servírka, zřejmě šéfka, ta vypadala jako jasná Vietnamka. Naše obsluhující rozuměla bez problémů, ale rozumět jí bylo dost náročné. Naštěstí jsme nebyli nucení do žádných filozofických diskuzí, takže to nebyl problém. Šel jsem na Bun Bo Nam Bo, ale v jídelním lístku jsem ho nenašel, tak jsem se odvážil a řekl jsem přímo, že chci toto jídlo, následovala půlminuta komunikace s kuchyní ve vietnamštině a bylo objednáno. Když jsme dojedli předkrm a přišlo hlavní jídlo, bohužel nám neodnesli nádobí po předkrmu. Platba neprobíhala u stolu, ale na baru. Důvod jsem moc nepochopil, protože účet byl psaný rukou a kromě nás byly obsazené jen asi další dva stolky.
kamarádka - Zahlédla jsem celkem dvě paní z obsluhy, jedna z nich se věnovala hostům, ta druhá možná dělala i v kuchyni. Servírka nám přinesla lístek okamžitě, pro objednávku pití přišla za chvilku, když pití přinesla, ptala se na objednávku jídla. Hlavní jídla nám přinesla skoro hned potom, co jsme dojedli předkrm (teď mám pocit, že jídlo nám donesla ta druhá paní…to je asi fuk). Bez problému. Zvláštní bylo, že během našeho jídla nám přišla ke stolu doplňovat párátka, to myslím mohlo počkat, až tam nebudem, trošku to obtěžovalo.

Jídelní lístek

- Nekonečný příběh. Jídelní lístek měl asi deset stránek, každá s deseti jídly, navíc všechna byla podobná. Ještě ke všemu byla jídla pojmenovaná česky, takže jsem měl problém najít, co vlastně chci, a skončilo to tak, že jsem se na jídelák vykašlal a řekl jsem jim vietnamský název. Na stránkách jsou náhodně umístěné fotky jídel, které vypadají slušně, ale bohužel nenapovídají, co které jídlo je.
kamarádka - Klasický v koženkových deskách. Klasický i ve smyslu českých asijských restaurací – nekonečné množství jídla z nekonečně druhů masa, ryb, krevet, rýže a nudlí. Chvíli trvalo, než to člověk jenom prolistoval. Někdy by fakt stálo za to přijít ve větší skupině a objednat si co nejvíc druhů pokrmů a hledat rozdíly.

Jídlo

- Tradičně jsem si dal čerstvé závitky a již zmiňované Bun Bo Nam Bo.
Závitky vypadaly celkem klasicky, obsahovaly tři krevety místo běžných dvou, byly dobré. Namáčecí zálivka byla z nějakého důvodu ohřátá na vlažnou teplotu, což mne hrozně rušilo, radši bych ji měl chlazenou, jak jsem ji měl všude jinde.
Hlavní jídlo přišlo v pořádné misce, takže nebyl problém ho zamíchat. Trochu přebývaly dva malé kousky červené papriky. Chuť byla ideální, maliličko ostrá, jak to mám rád. V chuti jsem zaznamenal nějakou stopu asi meduňky, kdyby ji vyměnili za dvojnásobek koriandru, bylo by to ideální.
kamarádka - Předkrm v podobě jarních závitků byl moc dobrý, s mírně pálivou průzračnou omáčkou podávanou zvlášť. Ta byla ohřátá, zatímco závitky vychlazené, zvláštní rozpor, ale mně to nevadilo. Jako hlavní jídlo jsem zvolila bezmasou variantu: smažené tofu s dušenou zeleninou a rýží. Zelenina byla vskutku rozmanitá (cibule, paprika, mrkev, cuketa, zelené fazolky, bambusové kousky i výhonky, žampiony, nějaké další tmavé houby, brokolice), výborně udělaná, lehce, opravdu jen lehce pálivá. Tofu trochu rozměklé, ale v poho. Rýže jako vždy skvělá, obrovský kopec, ani jsem to nedojedla. K pití jsme měli kolu, objednávala jsem konkrétně Coca-colu a přinesli Pepsi, což třeba mně je úplně fuk, ale mohla nám to servírka říct předem, některým lidem by to mohlo vadit.

Výkon-cena

- Čtyřka coly za 29Kč je v Praze dobrá cena. Tři závitky za 65Kč je taky dobrá cena. Pak mám na účtence 99Kč a 89+25Kč, tipuju, že to bude 99Kč za Bun Bo Nam Bo, to je parádní cena, a ta dvojitá cena asi bude za kamarádčino tofu se zeleninou plus rýže k tomu. Dohromady jsem za dva lidi platil 350Kč.
kamarádka - Závitky za 65 Kč/3 ks je standardní cena, moje jídlo stálo cca 120 Kč. To je na Novém městě slušná cena, obzvlášť vzhledem k množství a kvalitě. Podnik bych doporučila na rychlý oběd či večeři, prostě když dostanete v centru hlad. Není to žádná kulinářsko-gurmánská pecka, ale najíte se zdravě, chutně, pořádně a hospodárně.

Závěr

Kdybych měl hodnotit vše kromě jídla, restauraci bych nedoporučil, protože každá součást byla podprůměrná. S jídlem jsem byl ale spokojený a to je hlavní. Nedoporučuji plánovat jít do této restaurace, ale pokud už u Tančícího domu budete a dostanete chuť na vietnamské, v klidu sem zajděte.

Klady
+ dobré jídlo

Zápory
- horší prostředí
- horší jídelák
- horší obsluha


Pho Viet - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Opět si už nepamatuju, kde jsem na tuto restauraci u Národní třídy narazil, ale stránky mají vlastní a krásně přehledné. Problém v ovládání stránek vidím v tom, že menu se neintuitivně posouvá zleva doprava místo toho, aby se normálně scrollovalo dolů. Samotný směr by nebyl problém, ovšem vůbec všimnout si té možnosti je dost obtížné. V jídelním lístku mají hodně položek, tak doufám, že můj výběr bude dobrý.

Prostředí

- Návštěva 27. 1. 2015.
Začněme názvem. Jak vidíte, vietnamské restaurace to zatím nějak se svými názvy nevymyslely. Tahle restaurace se jmenuje Pho Viet, minulá restaurace, kde jsme byli, se jmenovala Pho Vietnam restaurant a první vietnamská restaurace, kde jsem byl, v Anglické se taky jmenuje Pho Vietnam (abych je rozlišil, připsal jsem k ní "Tuan Lan", což jsou asi jména provozovatelů). A ještě ke všemu dnešní restaurace se na začátku této série (před měsícem) jmenovala Song Lam, byla nějakým způsobem částí SAPA a měla tam stránky, teď má stránky samostatné a jiné. Prostě je v tom nepořádek.
S kamarádkou jsme měli sraz u národního divadla, a protože jsem musel přijet autem, byl jsem připraven na nepříjemné hledání parkování v centru. Velmi příjemným překvapením pro mne bylo zjištění, že je možné parkovat přímo pod národním divadlem za bezproblémových 50Kč/hod.
Restaurace se nachází v Ostrovní ulici pár metrů od stanice Národní třída, zvenku ji poznáte podle cedule Pho Viet. Vstupní dveře do restaurace jsou extrémně zvláštní, jedná se o půdorys trojúhelníku, jehož jedna strana je otevřená do ulice a zbylé dvě strany mají dveře a vedou oboje do restaurace půl metru vedle sebe. Přišli jsme v 13:00 a restaurace byla plná, volný byl jen jeden stolek, který jsme obsadili. Kapacita restaurace je kolem 40 lidí tak u 12 stolů. Po vstupu je před vámi a po pravici pult, nad kterým visí obrazová nabídka. Nebyl jsem si tedy úplně jistý, jestli se objednává u stolů nebo tady u toho pultu, tak jsme si šli sednout. Na stole byl tácek s arzenálem dochucovadel, stojánek s příbory a velmi zvláštně byly řešené ubrousky, které nebyly jednotlivé, ale jednalo se o krabičku s vytahovacími spíš kapesníky. Za mnou byl nějaký obraz asijského stylu a byl zajímavý tím, že byl podsvětlený a tím částečně animovaný (voda ovšem tekla naopak, takže vodopád tekl nahoru).
kamarádka - Restaurace je v ulici Ostrovní kousek od stanice tramvají a metra Národní třída. Je to nevelké bistro s cca 10 stolky. U vstupních dveří je barový pult s nabídkou jídel „nad hlavou“ (možná pro rychlé objednání s sebou), ale obsluha normálně funguje i u stolků, čehož jsme využili my. Když jsme přišli v obědový čas, bylo skoro plno, ale místo se pro nás našlo. U vedlejšího stolu seděl jeden můj kamarád, což bylo vtipné setkání. Interiér kromě povinných lampionů u stropu zdobily dvě hlavní atrakce: akvárko s živými rybkami a lehce kýčovitý obraz s podsvětlením, díky němuž zobrazený vodopád vypadal, že teče do kopce.

Obsluha

- Celkem netradičně v obsluze nebyla ani jedna Vietnamka, ale dva Vietnamci. Nejspíš se jednalo o otce a syna. Oba mluvili obstojně česky, obzvlášť u otce mne to příjemně překvapilo. Ještě když jsem jedl závitky, přinesli mi hlavní jídlo, ve vietnamské restauraci se mi to nestalo poprvé. Tohle mi trochu vadí, protože je najednou na stole velké množství nádobí. Někomu by taky mohlo vadit, že hlavní jídlo stydne (já naštěstí nemám problém s vlažnými jídly). Po dojedení mi nebylo jasné, kde mám zaplatit, protože jsem registroval někoho, kdo platil i pultu, ale i lidi, kteří platili číšníkovi u stolu. Protože se nás několik minut nikdo na nic neptal ani se nedíval, jestli platit chceme, oznámil jsem kolemjdoucímu číšníkovi můj úmysl a ten mi sdělil, že mám platit u pultu.
kamarádka - Obsluhou byli dva pánové, mladý a starší. Oba byli rychlí, milí, tiší a úslužní. Bez problému hovořili jak česky, tak anglicky.

Jídelní lístek

- Jedná se o sešit z tvrdého papíru s fólií na sobě, přibližně rozměru A4, uvnitř má ještě vložený zalaminovaný nápojový lístek na běžném bílém A4 papíře. Popis jídel byl dle mého názoru ukázkový, jídlo mělo objednávací kód (např. A8), vietnamský název, český a anglický popis a některá nejvýznamnější jídla mají na stránce i obrázek opět s tím objednávacím kódem. Jídelní lístek bych označil za ideální.
kamarádka - Jídelní lístek byl ze skládaného lesklého papíru s vloženým obyčejným papírovým listem nápojové nabídky a příliš jsem ho neprohlížela. Jen mě zaujalo, že fotky jídel v něm byly až překvapivě pěkné a chutně vypadající.

Jídlo

- Měli čerstvé závitky i Bun Bo Nam Bo, takže jsem nic nemusel vymýšlet.
Závitky jsou v porci dva spolu s větší mističkou se zálivkou. V zálivce plavou větší plátky mrkve a je mírně ostrá, závitky jsou užší a delší, byly dobré. Zálivky bylo zbytečně moc, ale to ničemu nevadilo.
Bun Bo Nam Bo se na první pohled mírně lišilo od mého standardu, především zálivka byla tmavší a křupání bylo míň, taky buráky byly větší (normálně je znám nasekané na malé kousky) a mírně připálené (byly načernalé, ale chuť to vůbec neovlivnilo). Taky jsem si všimnul více lístků nějaké té meduňky, tak jsem tři větší lístky vyndal, přesto jsem ještě na několik narazil a trochu mne v jídle rušily. Maso bylo asi největším problémem, protože bylo nějaké šlachovité a místo několika jednotlivých malých plátků to byly spíš sesíťované monolity, které se těžko dělily.
kamarádka - Jako předkrm jsem ochutnala od hostitele jeden jarní závitek a byl dobrý, rýžový papír na jedné straně mi připadal trošku tužší, ale to bohatě vyrovnala výborná čerstvá zelenina. Hlavně mě zaujal ledový salát, který ani vzdáleně nepřipomínal takové to zvadlé neštěstí, co občas člověk (především v zimě) v restauracích dostává. Jako hlavní chod jsem zvolila klasiku – hovězí polévku Pho Bo. Tu mám totiž ráda a už dlouho jsem jí neměla. Těšila jsem se na ni hodně a upřímně řečeno jsem pak byla trošku zklamaná. Nenapadá mě konkrétní důvod, maso bylo fajn, nudle byly fajn, nějaká ta bylinka s jarní cibulkou se ve vývaru taky našly, sníst se to samozřejmě dalo bez újmy, ale celkově mi jídlo přišlo mdlé. Dostala jsem sice papričky a citron na dochucení, ale i tak. Možná jsem čekala příliš, možná jsem zapomněla, že pholévka prostě takhle chutná, ale příště bych asi zvolila něco jiného. Ale potěšil mě můj oblíbený vietnamský mangový džus, který byl hustý, sladký a chutnal jako mango.

Výkon-cena

- Kamarádčina polévka za 99Kč normální, paráda. Moje Bun Bo Nam Bo za 109Kč, taky pohoda. Dva závitky za 45Kč jsou taky dobré. Pití bylo 25Kč za třetinku coly (mám pocit, že v jídelním lístku bylo psáno spíš 35Kč) a 35Kč za kamarádčin mangový džus. Dohromady jsem za dva lidi platil příjemných 330Kč.
kamarádka - Polévka Pho Bo stála myslím 99 Kč, to je pěkná cena za kotel slušného jídla pět minut od Václaváku. Restauraci bych klidně navštívila znovu, jen asi musím zkusit jiný pokrm.

Závěr

Restaurace má problém s několika drobnostmi v obsluze, prostředí a jídle, z toho důvodu bych ji nedoporučil jako plánovanou zážitkovou restauraci, ale na druhou stranu celkově bylo jídlo dobré a levné, takže kolemjdoucím ji na oběd klidně doporučit můžu.

Klady
+ dobrý poměr cena-výkon
+ jídelní lístek

Zápory
- nelogické prostředí/obsluha
- drobné nedostatky v jídle


Zen bistro - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Jeden ze dvou mých srovnávacích pilířů vietnamských restaurací. Mají nevýhodu v umístění v celkem hnusném socialistickém nákupním centru v Řepích, takže jsem se poprvé celkem bál tam zajít, ale na doporučení jsem tam tehdy zašel a nelitoval jsem. Byl jsem tam zatím jednou, dal jsem si jídlo, které jsem měl nedlouho předtím v Pho Vietnamu a musím říct, že jsem byl v Zenu spokojenější, chuť byla stejně dobrá, ale v Zenu byla porce větší a hlavně byla servírovaná v šikovné hluboké míse.
Stránku mají sice vlastní, ale dost špatnou. Obsahuje sice adresu i jídelní lístek, ale ten lístek je totálně schovaný, a když už ho najdete, dočkáte se naskenovaného letáku.

Prostředí

- Návštěva 2. 2. 2015.
Restaurace, nebo spíš bistro, se nachází hned u tramvajové a autobusové zastávky Slánská. My jsme ale jeli autem, takže jsme zaparkovali asi o 40m dál na parkovišti Billy. U vstupu do restaurace je několik prodejních stánků, které mne od vstupu odrazují, za vstupními dveřmi jsou druhé dveře, které ale nemají kliku a jen se tlačí, to je taky divné.
Dominantou restaurace je pult s kasou a vitrínou s přísadami do sushi (tedy především různé rybí maso) a nad pultem je velká světelná tabule sloužící jako jídelní lístek. Za pultem je otevřená kuchyně. Kapacita bistra je tak 30-40 lidí u stolků pro 2 osoby až 6 osob. Na stolech jsou rozmístěné různé ochucovací přísady a každý stůl má stojan s příbory a hůlkami.
kamarád - restaurace blízko zastávky Slánská. Prostředí fast-food, ne moc příjemné. Výzdoba žádná, stoly i židle klasické dřevěné.

Obsluha

- S obsluhou se setkáváte prakticky jen při objednání. Celý personál (obsluha i kuchaři) byl mužský, nějací asiati, ale národnost přesně určit nedokážu. Objednal jsem si Bun Bo Nam Bo a čerstvé závitky, na ty závitky se mne pán ještě jednou zeptal, protože mi asi přesně nerozuměl. Kamarád si dal nějaký gyros s nudlemi, nechal si je vyměnit za rýžové nudle, na což se pán tvářil pochybovačně, ale řekl, že to nějak zvládnou. Dostali jsme kovovou cedulku s číslem a šli jsme se usadit. Kovová cedulka slouží pro orientaci obsluhy, kam mají jídlo donést. Po několika minutách nám přišlo Bun Bo Nam Bo. Teprve potom přišly závitky spolu s gyrosovými nudlemi.
kamarád - Bez problémů, objednali jsme si u pultu a jídlo nám přinesli velmi rychle. Když jsem poprosil o zabalení zbytku jídla, tak vyhověli okamžitě a za 7 Kč.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek je v podobě již zmíněné světelné tabule nad objednávacím pultem. Na tabuli jsou vyobrazená jídla, uvedené jejich názvy, ceny a číselné objednávací kódy. Nabídka je rozdělená na řekněme vietnamskou část nalevo a sushi část napravo.
kamarád - Velká tabule s vyobrazenými jídly. Menší výběr než např. v restauraci Asie, ale pořád dost velký.

Jídlo

- Samozřejmě jsem otestoval Bun Bo Nam Bo a čerstvé závitky.
Závitky byly na první pohled odlišné barvou krevet, které byly spíš do červena. Zvláštní byla zálivka, která v sobě měla nějaký bordel, to se mi na první pohled nelíbilo. Při jídle se ukázalo, že se jedná o stejné křupání, jaké jsem měl v hlavním jídle, tedy o smaženou cibulku a buráky, což nevadilo, ale přínos nebyl větší než můj počáteční odpor. Zálivka byl mírně ostrá, což mám rád. Závitky byly dobré, lepší by bylo je trochu víc napěchovat, aby se daly líp namáčet, aniž by z nich obsah vypadával.
Bun Bo Nam Bo na první pohled bylo nebarevné a ze zeleniny jsem viděl jen bambusové výhonky. Na první pohled tedy jídlo nevypadalo zrovna lákavě. Po zamíchání jsem zjistil, že většina zelené zeleniny je vespod pod nudlemi. Nakonec tedy jídlu nechyběla žádná podstatná součást, i můj oblíbený koriandr tam byl. Ze zeleniny mi přebývala na tenké nudličky nakrájená okurka. Maso bylo ve větších plátcích, podobně jako v Pho Viet, mám radši malé kousky. Zálivka byla nevýrazné chuti. Celkově bylo jídlo slušné, ale nebyl to top této série. Výhodou by tady mohlo být, že se jednalo o opravdu velkou porci.
kamarád - Poučil jsem se od minule a neexperimentoval jsem. Vybral jsem si kuřecí gyros s rýžovými nudlemi. Porce byla ohromná, už od začátku jsem věděl, že nemám šanci jídlo dojíst. Teplota byla zcela v pořádku. Maso i nudle byly dobré, omáčka dodávala tomuto až lehce nudnému jídlu zajímavou chuť.

Výkon-cena

- Dva závitky stály 49Kč, Bun Bo Nam Bo stálo 99Kč, ceny jsou tady tedy o pár korun nižší než jinde. Gyros s nudlemi stál 89Kč, což je také příjemná cena pro všední oběd. Dohromady jsem za dva lidi zaplatil 237Kč.
kamarád - Moje jídlo stálo 89 Kč, což bude normální cena za většinu jídel v čínských a vietnamských restauracích.

Závěr

- Jedná se skutečně o bistro. Pokud s tímto faktem počítáte a jdete se fakt jen najíst, dostanete tady za dobrou cenu dobré jídlo. Zážitková gastronomie to ale není.
Klady
+ cena
Zápory
- mírně horší prostředí

kamarád - Restaurace podprůměrná, ale vzhledem k tomu, že si na nic nehraje, tak to není tak hrozné. Jídlo hezký nadprůměr.
Klady
+ výběr
+ kvalita jídla
Zápory
- nehezké prostředí


Gaoden

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Ještě přidám jednu vietnamskou restauraci, která se nachází v Prague Towers, nové relativně vysoké dvojbudově na Velké ohradě směrem na Stodůlky. Nejsem zrovna odborník na aerodynamiku, ale tuším, že obyvatelé s okny uprostřed mezi budovami asi okna moc často neotevírají, protože tam musí být vichr a podtlak. Restauraci mi doporučil kamarád a dost se tam těším. Podle jídelníčku to vypadá dost rozumně, ceny jsou trochu vyšší ve srovnání s ostatními vietnamskými restauracemi, ale v pohodě ve srovnání s průměrem mých testů restaurací.
Stránky vypadají na první pohled čisté a přehledné. Jen mě trochu bije do očí Rezervace o řádek níž než zbytek položek z horního menu a zvláštní je i zarovnání celého menu doprava místo doleva (na malých monitorech to je v pohodě, na velkém monitoru to je divné). Je škoda, že v galerii mají tak málo fotek restaurace. Jídel taky není vyfocených zrovna moc a mně jako neznalému Čechovi by se u těch fotek hodily i názvy jídel. Galerie je udělaná s nepohodlným posouváním doprava, přičemž je v jednu chvíli vidět jen jedna nebo dvě fotky.
Jídelní lístek mají rozdělený na stálé a polední menu, ovšem u poledního menu nemají napsané, od kdy do kdy je platné.

Prostředí

- Návštěva 6. 2. 2015.
Restaurace se nachází v kvádrové podstavě věží, o kterých jsem psal výše. Před budovou je parkoviště vyhrazené pro návštěvníky jednotlivých podniků. Parkovacích míst není mnoho, ale v době naší návštěvy v 13:00 několik míst volných bylo. Do restaurace se vstupuje zleva budovy a vstup není moc výrazný (když víte, kam jdete, najdete ho, ale při náhodné chůzi kolem vaši pozornost neupoutá). Dále za vstupními dveřmi jsou schody do patra. My jsme byli v přízemí, kde je většina stolů a kde je i bar. Restaurace je moc pěkně zařízená, židle mají tmavě fialové polstrování s tmavě šedým dřevem, stoly jsou tmavě šedé s tmavě fialovým pruhem uprostřed. Kapacitu restaurace odhaduji (nebyl jsem nahoře) tak na 60-70 hostů. V pozdně obědové době naší návštěvy byla restaurace plná tak z pětiny.
kamarádka - Restaurace není zvenku příliš nápadná, o čemž svědčí i to, že jsem její existenci doposud neregistrovala, přestože kolem ní čas od času chodím. Interiér je čistý a prostorný, zajímavá je barevná kombinace tmavě hnědých stolů a prostírání s fialovými židlemi a ubrousky. V čase oběda (okolo 13:00) byla obsazena odhadem polovina stolů ve spodním patře. Hudba hrála velmi potichu, byl slyšet hovor od okolních stolů.

Obsluha

- Staraly se o nás dvě servírky, obě asi Vietnamky, obě s perfektní češtinou, takže nejspíš už několikátá generace v Česku. Jedna servírka byla menší, měla klasické tmavé vlasy a byla příjemná. Druhá byla vyšší, vlasy odbarvené na blond a ta mi příjemná nebyla (uvedla se tak, že nám přinesla čaj, který nebyl pro nás). Jinak byla obsluha bez problémů.
kamarádka - Ihned po příchodu se naším směrem vydala drobná vietnamská servírka – chtěla nás zřejmě usadit – ale Honza ji přehlédl, a pokud znáte tempo jeho chůze, uznáte, že neměla šanci ho doběhnout a svou snahu tak zcela oprávněně po několika metrech vzdala:-) Jídelní lístky přinesla hned poté, co jsme se usadili. Jednalo se o dvě týdenní menu a jen jeden běžný jídelní lístek, u jehož čtení jsme se museli střídat. Ono to zas tolik nevadilo, protože Honza měl vybráno dopředu, ale to slečna nemohla vědět. Když přišla zjistit objednávku, omluvila se, že nás ruší u hovoru, což mi přišlo sympatické a poměrně nevídané. Tato servírka byla milá a usměvavá, česky mluvila velmi dobře. Pití a jídlo nám donesla a odnesla jiná, už ne tak dobře naladěná (asi česká) servírka, která navíc na první pokus přinesla špatné nápoje (nejspíš si spletla stoly). Účet pak zase donesla ta první… To mi trochu vadilo, protože přirozeně očekávám, že se mi po celou dobu návštěvy v restauraci bude věnovat jeden člověk. Přesto obsluhu hodnotím vcelku kladně.

Jídelní lístek

- Dostali jsme dva lístky, jednak týdenní lístek na volně loženém papíru A4 potisknutém z jedné strany a dvak stálý lístek, což byly tuším dřevené desky, ve kterých byly vložené dva papíry čtvercového tvaru přeložené na dva sloupce. Zvláštní bylo, že tyto papíry nebyly sešité ani nedržely v deskách. Jednotlivá jídla měla vietnamské názvy a pod sebou měla český popis.
kamarádka - Týdenní menu mají vytištěné na obyčejném listu papíru, což mi nijak nevadí. Trochu mě zaskočil stav běžného jídelního lístku: lehce pošpiněné červené desky a v nich volně vložené listy. K jinak bezchybnému prostředí mi to nějak nesedělo. Obsahově byl však lístek přehledný a nijak zvlášť obsáhlý. Protože se ve vietnamské kuchyni příliš neorientuji, ocenila jsem srozumitelný popis nabízených jídel.

Jídlo

- K pití jsem si dal mangový shake, k jídlu pak nepřekvapivě čerstvé závitky a Bun Bo Nam Bo.
Na celém mangovém shaku bylo bohužel nejzajímavější brčko, které bylo ve spodní části chytře vytvarované do šířky, aby ho neucpaly kousky ledu nebo ovoce. V tom by se mohl inspirovat Imperial, kde jsem měl problém právě s ucpáváním brčka. Jinak byl shake dost nuda. Sice uvnitř skutečně byly kousky manga, ale kromě nich se do mléčné části chuť prakticky nepřenesla.
Závitky přišly pro mne netradičně rozřezané na kousky podobné sushi, místo mističky se zálivkou byla na tácku jakási lžička se zálivkou. Zálivky bylo méně, než jsem dostal jinde, a určitě bych jí uvítal více (obzvlášť, když její výrobní cena musí být zanedbatelná). Závitky samotné chutnaly dobře (netradičně obsahovaly kousek červené papriky). Měl jsem s nimi ovšem jeden problém. Byly nařezané na fakt obrovské kusy, takže jejich jezení není zrovna vhodné pro formální události a také pro jejich celé namočení v zálivce je potřeba je otočit. Kdyby je místo šesti kousků rozkrájeli na deset, bylo by to pohodlnější. A nakonec tu je otázka, co udělali s konci těch závitků? Vyhodili je? Snědli je?
Bun Bo Nam Bo přišlo ve velké hluboké misce se zálivkou v mističce vedle. Zálivky bylo očekávané množství, ale samotného jídla bylo spíš míň (ne málo, ale určitě nejmíň z doposud srovnávaných restaurací). Na první pohled jsem neviděl nudle, jídlo neobsahovalo smaženou cibulku, co jinde dávají, a zase přebývala okurka na velké plátky. Některé kousky masa byly nepořádně rozřezané, takže konzumace hůlkami vyžadovala občasné přerušení trháním. Zálivka nebyla pálivá, zato byla nakyslá, to mne nenadchlo. Celkově jídlo nebylo špatné, ale na druhou stranu bych nad něj postavil všechna Bun Bo Nam Bo z téhle série kromě Asie Restaurace.
Kamarádka si dala polévku s bambusem a kachním masem, její porce byla obří.
kamarádka - K pití jsem si objednala avokádový milkshake. Byl příjemně sladký a avokádově krémový. Od Honzy jsem ochutnala jeden z jeho neobvykle velkých nesmažených závitků, který mě však nijak zvlášť nenadchl. Zato s hlavním jídlem, Bun Mang, kachním vývarem s rýžovými nudlemi, kachním masem, bambusem a bylinkami, jsem byla nadmíru spokojená. Jednalo se o „týdenní specialitu“, která není součástí standardní nabídky. Porce byla velká, potěšilo mě především množství mnou zbožňovaného bambusu a příjemně slaná kachní chuť vývaru. (Ta však Honzovi přišla spíš nevýrazná, tak nevím).

Výkon-cena

- Shake za 85Kč je drahý, nadšený jsem z něj nebyl, takže nevýhodný. Závitky byly za 85Kč a množství bych přirovnal ke dvěma závitkům, cena tedy byla asi o 2/3 vyšší než jinde. Dobré byly, to jo, ale zážitek kazilo nařezání na nevhodně obří kousky. Dojem z nich tedy určitě za příplatek nestál. Bun Bo Nam Bo stálo 169Kč, tedy dražší než jinde, bylo ho míň než jinde a chutnalo mi míň než jinde, tedy nevýhodné. Kamarádčina polévka stála 159Kč. Dohromady jsem za dva lidi zaplatil 610Kč.
kamarádka - Cena 85 Kč za Milkshake (0.4 l) mi přijde spíš vysoká, cena 159 Kč za Bun Mang s přihlédnutím k množství a chuti snad i akceptovatelná. Určitě to není podnik, kam bych běžně chodila na oběd (cena za hlavní chod z poledního menu se pohybuje mezi 100 – 140 Kč).

Závěr

- Jednotlivá jídla se při nejlepším vyrovnala stejným jídlům jinde, zatímco ceny jsou úplně u všech neomylně tak o 50-70% výše. Za sebe tedy hodnotím jako nic moc a před touhle restaurací bych upřednostnil půlku vietnamských, které jsem během této série testoval.
Klady
+ pěkné prostředí
Zápory
- horší poměr cena-výkon

kamarádka - Jedná se o „lepší“ restauraci, ve které si umím představit třeba oběd s obchodním partnerem nebo menší rodinnou oslavu, případně se tam vydám, pokud si budu chtít jídlo opravdu užít.
Klady
+ příjemné prostředí
+ chutné jídlo
+ velké porce
Zápory
- vyšší ceny


Na Marjánce - hamburger

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Další restaurace, kterou mám doporučenou. Párkrát jsem okolo ní jel, ale zvenku mi připadala poněkud hospodská, tak jsem se jí vyhýbal. Když jsem ale teď zjistil, že tam taky mají hamburger, podlehl jsem.
Stránky mají parádní, přehledné, jen moc neoceňuji u nadpisů snahu o psací písmo, které je jen hůř čitelné a navíc při načítání stránky přeblikává z jiného písma.

Jídelní lístek

- Návštěva 11. 2. 2015.
V krátkosti: přišli jsme v 13:00 bez rezervace, restaurace byla plná tak ze čtvrtiny. Sedli jsme si ke stolu, v místnosti byla celkem tma (focení by bylo problematické).
Po chviličce přišla servírka, co si dáme. Požádal jsem ji o stálý jídelní lístek, ale řekla mi, že stálý jídelák funguje až od 15:00. Protože jsem tam šel přímo na hamburger, který na denním menu nebyl, zvedli jsme se a odešli.
Při odchodu jsem ještě kontroloval, jestli tuto informaci někde prezentují. Zvenku na stálém jídelním lístku o tom informace nebyla. Pouze jedna zmínka s tím částečně související byla na denním jídelním lístku, kde byla informace, že platí tuším 11:30-15:00. To ovšem neznamená, že v tu dobu není platný běžný jídelák. Teď jsem se koukal na jejich stránky a tam o nějakém vyloučení platnosti taky není ani zmínka.
Dost mě tím naštvali. Uvidím, jestli jim dám šanci za dvě série.
Inu osedlali jsme ocelového oře a vydali se na Újezd (viz Fair food níže).


Fair food - hamburger

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Původně tato restaurace součástí této série nebyla. Dozvěděl jsem se o ní z letošního Brewsta’s Burgers, který mi už několik let slouží jako zdroj pro objevování nových podniků s hamburgery.
Po failu Na Marjánce jsem se zabral do myšlení, kam že jsem to chtěl jít a vzpomněl jsem si.

Prostředí

- Návštěva 11. 2. 2015.
Restaurace se nachází na Újezdě v ulici Mělnická, kam jsem chodil na gympl. Umístění na hranici centra je trochu problematické s parkováním, ale po průjezdu třemi plnými ulicemi jsme v klidu zaparkovali na místě s parkovacím automatem se střídmou cenou 30Kč za hodinu. Navíc je tramvajová zastávka vzdálená pouhých tak 30m, takže MHD poslouží bravurně.
Zvenku je restaurace trochu míň viditelná. Nepamatuju si, že bych viděl ceduli trčící do ulice, vybavuji si jen ceduli nalepenou na dům. Po vstupu mne do nosu trkla vůně hamburgerů a v tu ránu jsem dostal dobrou náladu a věděl jsem, že jsem tam správně. Restaurace je prťavá, obsahuje jen tři stoly po čtyřech místech a další čtyři místa u baru, toť vše. Přímo proti vám jsou ještě dveře s osazeným zrcadlem, ale ty vedou někam dál do domu. (Teď mě napadá, že by za nimi možná mohly být záchody, které jsem nikde neviděl.) Napravo, (tedy za barem) je kuchyně, která měla během naší návštěvy otevřené dveře. U našeho stolku byly dva druhy židlí, jeden z těch druhů mám shodou okolností doma.

Obsluha

- Viděl jsem tam tři lidi. Jeden z nich byl hlavní obsluhující, toho jsem se nejdřív ptal, kde si máme objednat, protože mi s tím pultem nebylo jasné, jestli se máme posadit, nebo objednat u pultu. Měli jsme se posadit. Objednali jsme si každý po hamburgeru a vodě a on se zeptal, jestli to je vše. Až chvilku poté jsem pochopil, že tím asi myslel, jestli si nedáme třeba salát nebo hranolky, ale to jsem si v tu chvíli neuvědomil. Kdyby se mne byl zeptal takhle přímo s nabídnutím, pravděpodobně bych v tu chvíli oboje objednal. Tomu jsem taky pak platil.
Druhým členem personálu byla postarší paní v kuchyni, byla tam sama.
A třetí člověk mi vůbec nebyl jasný. Přišel těmi zrcadlovými dveřmi, nalil si nějaké pití zpod pultu, pak šel do kuchyně, ale přitom nic nedělal. Nevím, jestli to byl majitel nebo co. Každopádně to bylo divné a nebyl mi tam příjemný. Mimochodem s ním přišel i pejsek, který s ním nakráčel do kuchyně. To mi zrovna nevadilo, ale dokážu si představit, že to někomu může vadit hodně.
kamarádka - Za mě úplně bez problémů

Jídelní lístek

- Když nám pán řekl, že se máme jít posadit, čekal jsem, že nám přinese i jídelní lístek, ale žádný nepřinesl, tak jsem se zase zvednul a šel jsem zpátky k pultu, nad kterým byly vyjmenované především hamburgery. Mimo jiné tam byly i nějaké tortilly, coleslaw a hranolky. Hamburgerů bylo 8 se základním kalibrem masa 140g, druhy byly od cheeseburgeru s kečupem a hořčicí, přes vegetariánský s cukínou a lilkem, přes fair burger (bacon cheeseburger, ten jsem zvolil já), BBQ burger, ostrej burger, burger s ananasem a pak 280g macík, který obsahuje navíc vajíčko. Ceny se pohybují kolem 120-130Kč, macík stojí 195Kč. K tomu všemu máte možnost si obsah housky nechat zdvojnásobit za 65Kč. (Nezkoušel jsem to, ale tipuju, že ten 280g za 65kč zdvojnásobit nepůjde.)
kamarádka - Burgery byly vypsané pouze na tabuli proti vchodu, takže od stolu, kde jsme seděli, se vybíralo poměrně nic moc. Ocenila bych lístek v tištěné podobě.

Jídlo

- Líbí se mi, že dle mého názoru nejsmysluplnější hamburger nese jméno podniku. Tedy můj Fair burger obsahoval 140g maso, cheddar, slaninu, rajče, karamelizovanou cibulku, Fair dressing a salát. Ideální složení. Hamburger jsme dostali dost rychle po objednání, třeba za 10 až 15 minut. Přišel na čtvercových talířích posypaných nějakým listím. To mne provokovalo, tak jsem ho ochutnal, byla to nasekaná petrželka. Nevím, proč musí petržel umřít kvůli takovéhle blbosti, která jen ruší na pohled a nikdo ji neochutná.
Ale hvězdou byly hamburgery. Byly propíchlé mocným párátkem, což dle mého názoru nebylo nutné, spíš to otravovalo, protože bylo obtížnější ho vyndat. Houska byla dobrá, mírně křupavá a sezamová. Slanina byla pěkná, sýr byl pěkný, karamelizovaná cibulka byla možná zbytečně centralizovaná. Při jídle jsem si rajčete a salátu skoro nevšimnul. Zato jsem si všimnul krásně udělané slaniny, příjemně nasládlé cibule a velmi příjemně mne překvapil i jejich dressing. Maso bylo dobré, ale přišlo mi tužší, nejspíš to bylo tím, že bylo hodně libové a málo tučné, asi ze stejného důvodu z něj neteklo tolik šťávy. Bylo udělané pěkně do růžova. Hamburger jsem si užil.
Vodu jsme dostali v plastových lahvičkách a k tomu skleničku. Lépe by udělali, kdyby nabízeli sodovku, kterou by nosili rovnou ve sklenicích a ještě by na ní mnohem víc vydělali.
kamarádka - Měla jsem burger s BBQ omáčkou a byl vynikající. Musím říct, že jak některá masa v burgerech mívají nepřijemnou pachuť, tohle maso bylo výborně okořeněné a jedno z nejlepších, jaké jsem kdy v burgeru měla. Grilované rajče mohlo být trošku grilovanější, ale určitě nějak tepelně zpracované bylo, o tom žádná. Chválím i opečenou slaninku-bylo jí více, než jsem zvyklá z jiných burgerů a opražená byla tak akorát.

Výkon-cena

- Můj hamburger stál 125Kč, paráda, určitě nejlevnější téhle úrovně (v Peter's burgeru z minulé série mě jejich ještě levnější základní model nenadchnul tak jako tady). Kamarádčin hamburger, který se od mého lišil jen navíc přítomností BBQ omáčky, stál 129Kč, takže taky nejlevnější. Když pití hodnotím jako půllitru minerálky za 30Kč, je to taky super cena. Celkově jsem za dva lidi platil 330Kč, super cena.
kamarádka - Za jedna. Seděli jsme v příjemném komorním prostředí, jídlo jsme dostali rychle a bylo vynikající. Je tu jen jedna věc, kterou bych vytknula, a to je pití v plastových lahvičkách. Ačkoli to nijak neovlivní chuť, skleněné lahvičky (alespoň na mě) působí o stupeň lépe. I kdyby byla obsluha sebelepší a část pití vám nalila do skleničky, zbytek stejně zůstane v té plastové lahvi, která esteticky nepůsobí nic moc.

Závěr

Jsem rád, že jsem do této minirestaurace zavítal už v této sérii, protože ji zahrnu do příští série srovnávající nejlepší hamburgery. Jídlo je tady super, cena výborná. Vzhledem ke kapacitě podniku bych doporučil udělat si rezervaci.

Klady
+ dobré jídlo
+ dobrá cena

Zápory
- divný asi člen personálu, co se tam mihnul


Âu Cơ - vietnamské

stránky restaurace zatím neaktivní

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Restaurace původně nebyla součástí této série, všiml jsem si jí ale v jejím průběhu. A protože se shodou okolností tato série vietnamským restauracím věnuje, řekl jsem si, že tuhle restauraci v Dejvicích ještě přidám. Webové stránky nemají, webovou adresu jsem našel na mapách.

Prostředí

- Návštěva 13. 2. 2015.
Restaurace se nachází v ulici Studentská, tedy v části Dejvic, kde jsou všechny vysoké školy. Budova, ve které restaurace sídlí, je typický dejvický několikapatrový dům. Nebýt nápisu "Vietnam restaurant" nad okny, ani by mne nenapadlo, že tam nějaká restaurace je. Vstup do restaurace je totiž vedle vstupu do chodby obytné části toho domu, jenže ten vstup do restaurace je zboku, takže není vidět do posledního metru, to určitě není ideální. Tento problém asi má za následek to, že když jsme do restaurace vstoupili, bylo tam nula zákazníků (kolem 16:00), jen jeden Vietnamec zrovna otíral stoly. Kapacita restaurace může být tak 40-50 lidí. Na zdech visí pár fotek asiatů v bojových pózách, ale podrobnější zkoumání interiéru odhalí nedostatky - tu odchlíplá lišta, tu shrnutý koberec (mimochodem, koberec u baru asi není nejlepší nápad). Prostředí bych tedy označil za podprůměrné.
kamarád - Zvenčí to vypadalo nic moc, dům, ve kterém byla restaurace, byl dost hnusný, takže jsem se docela bál. Ale vevnitř to bylo hezky a decentně zařízeno. Místnost měla dřevěné obložení, tradiční dřevěné židle. Restaurace byla zcela prázdná, což mě dost překvapilo, vzhledem k tomu že jsme tam byli někdy kolem třetí hodiny odpoledne. Za tu dobu, co jsme tam seděli, přišel jeden člověk, který si ale bral jídlo sebou. Hudba neutrální, celkem nahlas, ale v pořádku.

Obsluha

- Onen Vietnamec otírající stoly nás i obsluhoval. Když jsme si sedali, dal nám denní menu, řekl jsem mu, že bychom si vzali i stálý jídelák, ale asi mi nerozuměl, protože mi ho nedal a chvilku nato přišel otřít i náš stůl a mluvil na nás anglicky. Jeho čeština nebyla moc dobrá, ale byl celkem legrační, takže to tento nedostatek vyvážilo. Když jsem si objednal Bun Bo Nam Bo, řekl "Bomba", a když jsem dojedl dřív než kamarád, řekl "Ty jsi rychlej. Ještě jednou?".
kamarád - Obsluha přinesla pouze denní nabídku, a ani když jsme požádali o normální lístek tak ho nepřinesli. Potom se ukázalo, že obsluha neumí česky.

Jídelní lístek

- Neviděl jsem jídelní lístek zvenku domu. Kdyby se jednalo o restauraci, do které bych neměl zrovna naplánováno jít, tento fakt by mne nejspíš odradil. Stálý jídelní lístek jsem taky neviděl, vyjádřit se tedy můžu jen k dennímu menu. To přišlo na tužším papíru A4, který už byl mírně zmačkaný. Jídla byla prezentována vietnamským názvem s českým vysvětlením s hromadou chyb. U jednoho jídla bylo napsané "není", nicméně kamarád si chtěl objednat Bun Cha (u toho informace o nedostupnosti nebyla), ale obsluhující mu řekl, že to už taky není. Mohli to na ten jídelák napsat. Pití na denním menu nebylo, tak jsem si ho neobjednal.
kamarád - Jídelní lístek byl vytisknutý na barevném papíře, na kterém bylo propiskou u některých položek poznačeno, že je nemají. Nejdřív jsem si vybral jídlo, o kterém mi řekli, že ho také nemají, i když to u něj označeno nebylo… Tak jsem si nakonec vybral bun bo nam bo. Pití nám nenabídli, tak jsem si ho objednal až poté co nám přinesli jídlo, které ale bylo dost rychle.

Jídlo

- Vzhledem k tomu, že závitek s krevetami byl na jídeláku za 129Kč (jinde stojí tak 20-40Kč), tak jsem si ho nedal.
Bun Bo Nam Bo přišlo opět v šikovné hluboké misce, ale bylo poněkud jiné než všude jinde. Především nemělo žádnou zálivku, mírně tekutá byla jen nějaká hustá arašídová omáčka, byla mírně pálivá a dobrá, jen jí mohlo být víc. Jinak bylo složení klasické, rýžové nudle, bambusové výhonky, smažená cibulka, drcené buráky, zelenina (ledový salát, koriandr a asi nějaká meduňka zase). Výtku bych měl k rýžovým nudlím, jichž polovina byla slepená, takže se nedaly zamíchat a tedy neměly chuť. Tipuju, že je měli předvařené a jen jich porci odebrali, taky je asi pořádně neohřáli, protože jídlo bychlo chladnější, dost nic moc. A samotná porce taky byla menší než v jiných restauracích (kromě Gao Denu).
kamarád - Jídlo bylo podané v hluboké míse, což bylo velké plus. Vizuálně bylo hezky připravené a velmi mi chutnalo. Tento chod jsem měl poprvé v životě, ale řekl bych, že to bylo asi to nejlepší, co jsem kdy měl v jakékoli vietnamské restauraci. Porce byla tak akorát veliká, dobře jsem se najedl a nemusel jsem se přemáhat. Jediný mínus byla trochu nízká teplota jídla.

Výkon-cena

- Bun Bo Nam Bo stálo 139Kč, to je tak o 20-30Kč více než jinde, chutnalo mi míň než jinde a bylo ho míň, takže nic moc. Cola asi tři deci za 35Kč je taky cena z pořádné restaurace, ne z takovéhleho nic moc podniku. Celkově jsem za dva lidi platil 320Kč.
kamarád - Moje jídlo stálo 139Kč, což je trochu vyšší cena co se vietnamských restaurací týká, ale vzhledem k tomu, že to bylo velmi dobré a v hezkém prostředí a ne v nějakém zaplivaném bistru, tak mi to přijde zcela adekvátní.

Závěr

Během naší návštěvy přišel mladík, který si objednal Bun Bo Nam Bo s sebou, tipuju, že tihle studenti z nedalekých kolejí jsou hlavní zákazníci tohoto podniku, jinak by nemohl přežít. Já jsem z mé návštěvy nadšený nebyl a restauraci nedoporučuji.

Klady
+ žádné

Zápory
- prostředí
- cena
- poměr cena-výkon
- teplota jídla
- jídelní lístek


Phuong Phuong - vietnamské

stránky restaurace

Co očekávám na začátku této série a jaké mají stránky


Když už srovnávám vietnamská jídla, musel jsem zařadit i vietnamskou tržnici SAPA, kde jsem nikdy nebyl. Našel jsem tam zmínku asi o třech restauracích a na tuhle tam bylo nejvíc aktuálních pozitivních recenzí.
Jejich vlastní stránky jsem nenašel.

Prostředí

- Návštěva 6. 3. 2015.
Přijeli jsme k Sapě, ale netušil jsem, jestli je možné uvnitř zaparkovat, tak jsem auto postavil před tržnicí. Uvnitř ale bylo na zaparkování místa dost, takže bych byl zaparkovat mohl. Dokonce bych řekl, že v tržnici bylo třeba 10x víc aut než lidí. Do areálu jsme přišli kolem čtvrté hodiny a bylo tam celkem mrtvo. Čekal jsem živé tržiště mimo jiné se stánkovým prodejem čerstvé zeleniny a masa, ale místo toho je jednalo spíš o garážové skladiště s obchůdky. Tržnici jsme neprošli celou, tak možná mám zkreslený pohled. Nicméně žádný stánek se zeleninou ani masem jsem neviděl.
Podnik Phuong Phuong, který jsme hledali, jsem znal mírně podle popisu, že má sídlit nad nějakými schůdky. Já bych ho na první pohled ani nenašel, ale kamarádka si ho naštěstí všimla. Když se podíváte na první fotku, jsou to ta otevřená dvířka na vrcholu schůdků. Kdyby nebylo toho článku ze Scuku, bál bych se tam jít. Samotné dveře byly taky zajímavé, byly šoupací. V podniku bylo 6 stolků po 4 místech a v době naší návštěvy v okurkovou hodinu uvnitř žádný host mimo nás nebyl. Vypadalo to tam na české poměry dost hrozně, takové otapetované podkroví. Mezi touto jídelní částí a kuchyní byla zeď s průchodem a oknem, takže do kuchyně bylo vidět. Na této zdi byla mimo jiné i televize s puštěným nějakým českým dokumentárním programem, dále lednice plná plechovek pití, zrcadlo s umyvadlem, jehož odtok vedl do kýble, a konečně myčka, na které byla krabice plná ledových salátů. Na každém stole byly papírové ubrousky (takové ty smrkací), stojan s asi 20 páry hůlek (dohromady tedy pro více lidí, než by se vůbec mohlo do místnosti vejít lidí), příbory, zavřená krabice s nakrájeným ledovým salátem a koriandrem a nakonec různá dochucovadla jako naložený česnek, sojovka, pálivá omáčka, citron a kousky chilli papriček. Prostředí tedy bylo hodně dobrodružné, spíše pro turistický zážitek než pro gastronomický zážitek.
kamarádka - V místnosti se čtyřmi stoly, u kterých bylo vždy po čtyřech židlích, hrála nahlas televize a do toho si číšník pouštěl hudbu z telefonu. Jak jsem již zmínila, pro mě to celé bylo dost zarážející. Jako „chudá studentka“ jsem zvyklá na restaurace těch nejnižších cenových kategorií a smířím se s kdejakým dyskomfortem. Na druhou stranu jako zástupce řekněme západního stylu života jsem se nemohla nepozastavit nad tím, že restaurace evidentně pozbývala např. odtok odpadní vody-vše vylévali do kyblíků (vzadu v kuchyni měli sprchu s lavorem). Řekla bych, že restaurace by žádnou kontrolou neprošla. Mimochodem v jednu chvíli do restaurace přišel česky mluvící pán a apeloval na obsluhu „podepište to, podepište to, nebo vám to tu policajti zavřou“. Ne, že by z prostředí restaurace šel strach,ale opravdu moc nechápu, jak může fungovat… Téměř polovina stolu byla zaskládána různými omáčkami, nakládaným česnekem, salátem v plastové dóze, citrónem, chili papričkami a dalšími „doplňky“ k jídlu.

Obsluha

- V podniku byli čtyři lidé, kteří asi byli členi obsluhy/domácnosti, paní kuchařka, nějaká další paní, která ale nic nedělala, pak nějaká slečna, co postávala u průchodu do kuchyně, a konečně mladík, se kterým jsme se domlouvali. Všichni pochopitelně Vietnamci, mluvili jsme jen s mladíkem, tem uměl slušně česky. Domluvili jsme s ním i jídlo i se nás pak sám zeptal, jestli jsme jejich jídlo už jedli, a vysvětlil nám, jak na to. Slabší bylo, že při jídle mimo televize začala znít i nějaká hudba, co si u vedlejšího stolu začal pouštět z mobilu. Byli bychom si dali pití, ale nezeptal se nás, tak jsme si ho nedali.
kamarádka - Jak již bylo zmíněno, pouze jeden člověk mimo nás zde mluvil česky, nutno říci, že dost obstojně-rozuměl evidentně bez problémů a všechno byl schopný (a to i sám od sebe) vysvětlit. Že byl v teplákách a mikině mi došlo vlastně až později, neboť mnohem více mě v tu chvíli zaráželo prostředí a zázemí restaurace-popíšu níže. Na jídlo jsme čekali cca půl hodiny, ačkoli jsme v restauraci byli jediní. Předpokládám, že to bylo tím, že dělali těsto na závitky čerstvé.

Jídelní lístek

- Jídelní lístek nemají, mají jedno jídlo.
kamarádka - Žádný. Jediný člen personálu, který mluvil česky, nám sdělil, že jídelní lístek nemají a že mají jen jedno jediné jídlo-závitky s mletým masem a houbami.

Jídlo

- Co jsme tedy měli? Bánh cuon - jedná se o 7 kusů závitků s mističkou zálivky. Závitky jsou z nějakého rýžového těstíčka, jsou na nich tmavé tečky (údajně nějaká houba) a ještě obsahují mleté maso (asi vepřové), posypané byly smaženým česnekem. K tomu jsme dostali i tři plátky něčeho, co nám bylo popsáno jako "něco mezi šunkou a sekanou".
Ta "sekaná" mi moc nejela, měla extrémně až podezřele jemnou pěnovou strukturu.
Závitky byly ještě přeřízlé napůl, takže bylo možné je vzít do ruky a namáčet je v zálivce. Zálivka byla klasická jako v ostatních vietnamských restauracích k Bun Bo Nam Bo. Když jsem závitky začal jíst rukou, mladík mne upozornil, že jsou mastné a doporučil by je jíst hůlkama nebo příborem. To mě překvapilo a cítil jsem se jako větší Vietnamec než on (-:, protože jsem celé jídlo rukou dojedl. Závitky jako jídlo byly v pohodě, ale na druhou stranu nenadchly, měly málo chuti. Sedm kusů na osobu je hodně.
kamarádka - Těšila jsem se na specialitu-když restaurace vaří jedno jídlo, znamená to, že ho vaří tak dobře, že si na něm postaví živnost. No nevím. Abych pravdu řekla, mě toto jídlo ani trochu neoslovilo. Rýžové závitky s mletým masem a houbou byly tou houbovo-masovou náplní naplněné tak sporadicky, že její chuť vůbec nebyla poznat a všechno přebilo jen mastné rýžové těsto, kterému nepomohlo ani nasolení ani chili omáčka… K závitkům byly ještě tři kousky něčeho mezi šunkou a sekanou, což taky nemělo zas tak zajímavou chuť, ale alespoň to nebylo třeba solit. K jídlu jsme dostali ještě mističku s „omáčkou“, kterou se mělo každé sousto před snědením ochutit. Bylo nám řečeno, ať si ji ještě dochutíme papričkami nebo citrónem, ale ani to neudělalo žádný zázrak, protože omáčka byla v podstatě jen obarvená a mírně slaná voda… Alespoň mně to tak přišlo. K závitkům byl dále určen salát, který jsme si rukama brali z plastové dózy na stole.

Výkon-cena

- Jedna porce stála 90Kč. To je v pohodě cena. Na druhou stranu za 110Kč můžete mít jinde Bun Bo Nam bo, které mi chutná o dost víc. Dohromady jsem platil 200Kč.
kamarádka - Musím říct, že pro mě tohle byl opravdu zážitek. SAPA je prostě pojem a rozhodně jsem byla zvědavá, co mě tam čeká. Mrzí mě, že musím říct, že tentokrát mi nechutnalo, ale nebylo to tím, že by jídlo bylo připraveno špatně. Spíš mi prostě nesedlo.

Závěr

Kdybych předem nevěděl, co za jídlo mne čeká a v jakém to bude prostředí, hodně bych se při naší návštěvě bál a sám od sebe bych tam ani nešel. Jídlo bylo průměrné a nemám v plánu se tam kvůli němu vracet. Odnesl jsem si ale zajímavý zážitek a lepší představu, jak to může vypadat ve Vietnamu.

Klady
+ intenzivní zážitek

Zápory
- prostředí
- nudné jídlo
- obsluha


Shrnutí

Stejně jako v předchozích sériích je shrnutí to nejdůležitější a nejvíc se na něj těším. Vyzdvihnu nejlepší jídla, nejlepší poměry cena-výkon, obecně nejlepší, ale zdůrazním i mou nespokojenost.

Zjištění série

Navštívil jsem několik vietnamských restaurací a prakticky všude jsem si dal Bun Bo Nam Bo a čerstvé závitky a prakticky všude jsem byl velmi spokojený. Ceny v těchto restauracích bývají velmi příznivé a i si o těchto jídlech myslím, že je zdravé. Čínské restaurace se se svými smaženými jídly můžou jít zahrabat, přichází doba čerstvého jídle z restaurací vietnamských.

Největší zklamání, aneb dobrým průměrem mne neokouzlí

Zklamalo mne něco skutečně podprůměrného, nebo se jedná o slušný průměr, který ale v konkurenci prvotřídní kvality neobstojí?...
Objevil se nám tu nový fenomén, některé restaurace mne hned po příchodu vytočily natolik, že jsem hned odešel.

Boorgies

Název říká, že se jedná o restauraci zaměřenou na hamburgery. Ve skutečnosti se ale podle mne jedná o nějakou prádelnu špinavých peněz, protože takto velký podnik hned u Václaváku s tak hnusným interiérem a nedržící se nabídkou svého názvu nemůže nikdo myslet vážně. Už tři metry za dveřmi jsem se otočil a odešel jsem. Doporučuji se vyhnout obloukem.

Jáma Pub

(Pozor neplést s Jáma Steakhouse Ostrovní.) V Jáma Pubu mě naštvali tím, že mi kolem 14:15 odmítli udělat jídlo ze stálého jídelního lístku, protože do 17:00 vaří jen z denního lístku. Tuto informaci ovšem nemají napsanou ani před restaurací ani na stránkách. Nejspíš tam přes den nemají kuchaře a vaří tak asi až někdo večer po své jiné práci. Jak kvalitní asi může taková restaurace být... Doporučuji nepodporovat lemply a nenavštěvovat.

Na Marjánce

Prakticky totéž, co Jáma Pub. Přišel jsem v poledne, chtěl jsem stálý jídelní lístek, na kterém mají hamburger, ale odmítli mi ho dát, protože údajně do 15:00 vaří jen z denního lístku. Tuto informaci opět nemají uvedenou ani před restaurací ani na internetu. Takové chování považuji za lež a lákání zákazníky na něco, co nakonec nedostanou. To je nepřijatelné a je velmi pravděpodobné, že tam kvůli tomu nikdy nepůjdu.

Café Louvre

Řekl bych, že se jedná o typického kandidáta na restauraci, která by si měla pozvat Zdénu, protože se řítí do záhuby. Zjevně ještě pořád ždímou peníze z úžasné polohy na Národní třídě, ale kuchaři už sešli ze správné cesty. Ubrousek, kterým se máte utřít, dají naspod talíře a naskládají na něj všechno jídlo... Ke šlehačkovému dortu prdnou další kopec šlehačky. A hamburger byl tak hrozný, že jsem si skutečně říkal, abych to už měl za sebou. Na jídlo tam už nepůjdu.

Asie restaurace na Dejvické

Jediná vietnamská restaurace, kde Bun Bo Nam Bo podělali takovým způsobem, že bych tam na něj už nešel. Jako zeleninu dávají strouhanou mrkev a ledový salát, žádné výhonky a žádný koriandr. Nejhorší vietnamská restaurace, kterou jsem zatím navštívil.

Au Co - Vietnam restaurace

Zase jedna restaurace, která vděčí faktu, že je ještě otevřená, spíš své poloze u vysokoškolských kolejí s hladovými studenty, než že by vařili super jídlo. Bun Bo Nam Bo bylo jiné, horší než jinde. A vůbec jsem nepochopil cenu čerstvého závitku za 129Kč, zatímco jinde stojí tak 20-30Kč. Na Dejvické jsou lepší alternativy, sem už nepůjdu.

Gao Den

Restaurace, která vypadá zaměřená spíše na lepší klientelu, má pěkné prostředí, ale jídlo je ve srovnání s ostatními vietnamskými restauracemi o dvě třetiny dražší a přitom mi chutnalo míň. Já tam tedy jít už neplánuju.

Pho Vietnam - Tuan Lan

Zaváhali i v mém dosud oblíbeném Pho Vietnamu v Anglické ulici. Oba čerstvé závitky byly oschlé. Když odhlédnu od oschnutí, mají závitky nejlepší. A pořád nepochopili, že Bun Bo Nam Bo se líp jí z hluboké misky.


Nejlepší jídla v restauracích

Bun Bo Nam Bo - Thái An

Nejsem si jistý, jestli to je vzpomínkový optimismus na první Bun Bo Nam Bo série, ale i z textu jsem pochopil, že mi v Thái An chutnalo nejvíc. Díky tomu, jak je restaurace blízko, půjdu ji určitě zanedlouho znovu prověřit.


Nejlepší poměr cena-výkon

Fair Food

Pořádnej hamburger v Praze za 125Kč? To už se jen tak nevidí. Restaurace je maličká, takoví pražští Black dogové. Trochu pokulhává obsluha, ale celkově doporučuji.


Nejlepší restaurace

Podle shrnutí všech hodnocených kritérií.

Čestr

Tohle je první restaurace, která byla drahá (cca 700Kč za osobu) a svou cenu si skutečně odůvodnila. Prostředí parádní, jídlo geniální, a navíc mne překvapilo, že porce byly velmi velké. Pokud plánujete nějakou oslavu, určitě o Čestru uvažujte. Díky tomu, že se každý den mírně mění jídelní lístek, jsem motivovaný se tam zase někdy podívat a už se moc těším.


Závěr

Sláva, 8. série je hotová. Celkem jsem za 30 osob na 15 akcích zaplatil 6695Kč. (223Kč/osobonávštěvu)

Devátá série bude velká hamburgerová série, protože si některé dobré podniky (třeba Mood) už moc nepamatuju a rád bych udělal žebříček nejlepších hamburgráren, kde jsem byl. Tuto sérii pojmu trochu vědečtěji a upřesním, co vše se bude hodnotit, abych tak mohl udělat pořadí.

Nezapomeňte, že už funguje seznam všech navštívených restaurací v tabulce a jednoduchým hodnocením --/-/o/+/++ podle doporučení k návštěvě.

Taky jsem na facebooku vytvořil stránku těchto sérií testů restaurací, tak se k nim nezapomeňte všichni přihlásit. Budu tam dávat fotky v lepší kvalitě a odkaz na test každé nové návštěvy restaurací.